OSADA BEDŘIŠKA
A ZÁVODNÍ OSADA NÁRODNÍHO PODNIKU VÍTKOVICKÉ STAVBY
Název: Bedřiška (Osada Bedřiška) & Závodní osada Národního podniku Vítkovické stavby
Poloha: Ostrava – Mariánské Hory a Hulváky, ulice Bedřišská, Jasinkova, Kordova
GPS: 49.8170058N, 18.2348583E
Doba trvání: 1900 – dosud (Bedřiška) & 1951 – dosud (Závodní osada n. p. Vítkovické stavby)
Stavebník: Kamenouhelné těžířstvo Marie-Anna, Báňská a hutní společnost, OKD, n. p. (Bedřiška) & Vítkovické stavby, n. p.
Počet obyvatel: 68 (1921), 257 (1970), 188 (1980), 116 (2013)
Spolky: Bílý nosorožec, Osada Bedřiška, Bedřiška (pře)žije
Události a osobnosti: kriminální seriál ČT Místo činu Ostrava
Autoři článku: Martin Jemelka a Lukáš Vaculík
Prostorové souřadnice
Osada Bedřiška, stigmatizovaná pověstí sociálně vyloučené lokality a romského ghetta, je patrně mediálně nejznámější dělnickou kolonií současné Ostravy. Dělnická kolonie pojmenovaná podle zaniklého kamenouhelného dolu Bedřich byla původně projektována jako hornická osada Moravskoostravského kamenouhelného těžířstva Marie-Anna. Po brzké likvidaci dolu (1910) došlo k pozastavení výstavby, která byla oživena až mezi světovými válkami. Nejrozsáhlejší stavební etapou lokalita prošla v padesátých letech 20. století, kdy se národní podnik OKD rozhodl vybudovat nové podnikové sídliště. Bedřišku lze bezesporu označit za jednu z nejmladších dělnických kolonií na území současné Ostravy.
Osada na katastrální hranici Mariánských Hor, Hulvák a Zábřehu nad Odrou je situována v blízkosti průmyslové zóny kolem podniku Ferona, a. s. Severně od osady se nacházejí někdejší střelnice, poblíž severní, východní a západní hranice vede vlečná železniční dráha Vítkovických železáren. Východně od osady stával areál chemických závodů Julius Rütgers (Urxovy chemické závody). Geograficky izolovaná dělnická osada je dnes vymezena ulicemi Bedřišskou (S), Venkovní (J) a Plzeňskou (V). Vertikálně kolonií vede ulice Chaloupeckého, horizontálně ulice Jasinkova a Kordova.
Osada Bedřiška stojí přibližně 500 m jižně od frekventované dopravní komunikace Nová Ves – Vodárna, přičemž blízkost významné ostravské dopravní tepny již od počátku 20. století garantovala obyvatelům osady dobrou dopravní dostupnost. V současnosti poblíž kolonie vedou trasy tramvajových linek č. 7, 11, 17 a 18 a osada stojí mezi zastávkami MHD Ferona a Střelnice.
Obyvatelé osady nacházeli obživu v nedalekém mariánskohorském dole Ignát (Jan Šverma), ve stejnojmenné koksovně nebo Československých továrnách na dusíkaté látky (Moravské chemické závody), ve svinovském závodu dolu Jan Šverma a tamější válcovně trub Mannesmann, v hulváckých, vítkovických a zábřežských provozech VŽ (VŽKG), poblíž stojících chemických závodech Rütgers (Urxovy chemické závody) nebo v pískovně v Zábřehu nad Odrou.
Stavební vývoj
Výstavba Bedřišky započala 4. 4. 1900, kdy Kamenouhelné těžířstvo Marie-Anna požádalo obec Zábřeh nad Odrou o vydání stavebního povolení k výstavbě obytného domu pro důlní dělníky čp. 367 z režného zdiva (38,34 x 10,00 m). V roce 1902 došlo v jámě Bedřich k důlnímu neštěstí. Hloubení dolu a výstavba osady byly zastaveny a obytná budova čp. 367 provizorně plnila funkci dílny a skladiště nedalekého dolu Ignát. V podstatě současně byly v sousední Nové Vsi postaveny dva obytné dělnické domy v Bartolomějské ulici, typologicky identické jako dvoupodlažní dělnické domy s pavlačí z roku 1898 v Dolní kolonii jámy Ignát v sousední Lhotce (Mariánských Horách).
V roce 1910 majetkovou podstatu společnosti Marie-Anna převzala Báňská a hutní společnost, která v roce 1920 adaptovala objekt čp. 367 s úmyslem využít jej jako obytný dům dělníků jámy a koksovny Ignát. Stavební adaptaci uskutečnil stavitel Franz Krömer z Moravské Ostravy. Obytné prostory napříště tvořilo 16 bytových jednotek sestávajících z kuchyně a světnice. Dne 23. 2. 1922 byl zkolaudován nově adaptovaný obytný objekt s konskripčním číslem 506, původně budova závodní dílny jámy Bedřich. Jednopodlažní stavba byla nepodsklepena, postavena z cihel pod sedlovou střechou a po stavební adaptaci ji tvořily čtyři bytové jednotky.
Po roce 1948 se i v Ostravě započalo s výstavbou osad jednoduchých provizorních obytných budov, tzv. finských domků, hovorově zvaných fiňáky či fiňoky (název finské domky byl odvozen od použitého finského stavebního patentu a stavebního materiálu, dřeva). Osady byly projektovány jako přechodné ubytování a stavěly se v poddolovaných lokalitách ve velkých urbanistických celcích v počtu několika desítek domků, často brigádnicky za spoluúčasti budoucích majitelů. Osady téměř nedisponovaly občanskou vybaveností, jednalo se o přechodnou formu bydlení pro jednu generaci. Téměř všechny osady finských domků v Ostravě stojí poblíž starších dělnických kolonií (Ferdinandova osada nebo Osada U Pumpy v Ostravě-Michálkovicích, Osada Liščina v Ostravě-Heřmanicích, Kolonie Jeremenko ve Vítkovicích). Jejich předpokládaná a plánovaná životnost činila 30 let. V Ostravě i na Karvinsku stojí v převážné většině domky podle typizovaného projektu jednopodlažního montovaného dvojdomku.
Výstavba finských domků byla naplánována společností OKD, n. p., v roce 1949. Zpracováním stavebního projektu byl pověřen podnik Stavoprojekt Praha – Československé stavební závody, n. p. Typizované montované dřevěné dvojdomky byly postaveny na půdorysu 16,30 x 6,75 m, a to jako obytné objekty s bytovými jednotkami 1 + 2 s předsíní, koupelnou a WC. Objekty se vstupy z podélných stran v podobě krytých zádveří byly zastřešeny nízkou sedlovou střechou s plechovou krytinou. Fasády byly svisle obloženy palubkami, natřenými v různých odstínech. Bytové jednotky byly tvořeny dvěma obytnými místnostmi s celkovou obytnou plochou 37 m², předsíní, koupelnou, toaletou a dvěma komorami. Úhrnná obytná plocha bytové jednotky činila 57 m², zastavěná plocha celého objektu 114 m². Bytové jednotky byly částečně podsklepeny, sklep byl tvořen dvěma místnostmi, z nichž jedna sloužila jako spíž, ve druhém sklepním boxu se nacházelo úložiště uhlí. V blízkosti domků byly zřízeny ohnivzdorné jímky na popel. Podkroví bylo využíváno jako půda, případně jako provizorní obytný prostor.
V roce 1950 byla výstavba osady Bedřišky ukončena. Kolonii tvořil dvoupodlažní zděný obytný dům čp. 367, jednopodlažní zděná obytná budova čp. 506 a osmadvacet finských dvojdomků čp. 1538–1564, 1578, 1579, tedy 30 obytných budov. V roce 1969 byl v rámci občanské vybavenosti v osadě postaven ještě jeden objekt, ve kterém se nacházela prodejna potravin s prádelnou.
V ulicích Bedřišské a Jasinkově se hranice Bedřišky dotýkají podnikové osady Vítkovických staveb, n. p. O výstavbě závodní osady bylo rozhodnuto v roce 1950. Stavební práce realizovala společnost Stavoprojekt Praha, n. p. Kolaudace prvních 20 dřevěných dvojdomků čp. 1828–1847 se uskutečnila 25. 11. 1951. Jednalo se o tzv. slovenský typ domu na půdorysu 8,48 x 7,96 m s částečným podsklepením (v suterénu s prádelnou, sušárnou a žehlírnou) a nepřístupným půdním prostorem. Konstrukce budovy byla tvořena pevnými dřevěnými rámy, sestavovanými po jednotlivých segmentech, následně omítnutých. Domek měl sedlovou střechu krytou lepenkou na dřevěném bednění. Bytové jednotky 1 + 2 s předsíní, spíží, koupelnou a toaletou byly projektovány pro čtyři bydlící osoby, které měly u obytných budov k dispozici krytou jímku na popel.
Následně byla realizována druhá fáze výstavby závodní osady národního podniku Vítkovické stavby, a to na základě projektové dokumentace z roku 1951. Stavební povolení byla vydána 31. 1. 1952 a kolaudace nových, typologicky shodných domků čp. 1860–1869 se uskutečnila 12. 8. 1953. Identické obytné dvojdomy čp. 1565–1567 byly postaveny v Ondráčkově ulici. Ze závodní osady Vítkovických staveb se dochovaly jen objekty čp. 1831–1833 a 1861, které jsou patrně obydleny. Objekty čp. 1862–1865 nejsou obývány, budovy čp. 1866 a 1867 jsou v současnosti využívány ke komerčním účelům. Ostatní objekty čp. 1565–1567, 1828–1830, 1834–1847, 1860, 1868 a 1869 byly strženy.
Výstavba dalších obytných dělnických domů národního podniku Vítkovické stavby byla plánována v katastru Nové Vsi v místní části Na Drahách. V rámci projektu mělo být postaveno 100 jedno- až třípodlažních rodinných domů. Výstavba byla zahájena 14. 4. 1970, prostorově byla budoucí osada vymezena ulicemi Samaritánskou, Skřivánčí a Večerní. Stavební aktivity byly ukončeny v roce 1971 a následujícího roku došlo už jen k rozšíření a zdokonalení dosavadní občanské vybavenosti (přístavba místní základní školy, vybudování nového hřiště, halových garáží, dvoupodlažních boxových garáží, okrskového zdravotního střediska a hřiště).
Na sklonku padesátých let se v Bedřišce objevily první nepříznivé dopady lokalizování osady v oblasti negativních průmyslových vlivů. V roce 1959 se v obytných prostorech projevily nebezpečné důsledky dřívější důlní činnosti, když z likvidovaných důlních děl někdejší jámy Bedřich pronikl do sklepních prostor obytných budov ve vysoké koncentraci oxid uhelnatý. V tomtéž roce důlní plyny pronikly i do vodárenských nádrží blízké novoveské vodárny, kde způsobily smrtelnou intoxikaci dvou dělníků. V roce 1965 požádala společnost OKD, n. p., Útvar hlavního architekta města Ostravy o schválení generální adaptace brigádnických ubytoven čp. 1549–1552. Kancelář útvaru hlavního architekta návrh na generální opravu zamítla s odůvodněním její nerentability v kontextu plánované životnosti obytných objektů v Bedřišce.
Provizorní obytné objekty o řadu let překročily plánovanou životnost. Od konce devadesátých let 20. století se do kolonie stále častěji vracely stavební a hygienické komise, aby po místních šetřeních legitimizovaly požadavky obyvatel na opravu chátrajícího bytového fondu. V roce 2001 byla demolována budova někdejší prodejny potravin a prádelny a v roce 2004 inspekce Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje provedla kontrolu nejstarší budovy v osadě čp. 367, při níž byly v předsíni a kuchyni nalezeny podlahy a stěny zasažené vlhkostí a plísní, v suterénu trvale přítomná spodní voda bez možnosti odtoku a objekt byl označen za prakticky neobyvatelný. Zcela demolovány byly domy čp. 1542, 1554 a 1562–1564.
V současné době v osadě Bedřišce stojí 25 obytných budov – 23 finských domků čp. 1538–1541, 1543–1553, 1555–1561, 1578 a 1579, z nichž 22 objektů čp. 1538–1541, 1543–1553, 1555–1561 a 1578 je obydlených. Nejstarší zděné budovy v osadě čp. 367 a 506 již nejsou obývány. Obytný dům čp. 1579 je využíván k podnikatelským účelům jako sklad. Vlastníkem objektů je městský obvod Mariánské Hory a Hulváky. V uplynulých letech nájemníci hromadně investovali do úprav bytového fondu: v místech původních sprchových koutů vytvořili koupelny, položili plovoucí podlahy a zlepšili tepelnou izolaci domků. V lokalitě nebyla provedena plynofikace, obyvatelé dosud jako otop používají tuhá paliva či elektrickou energii.
Populační poměry
V roce 1921 žilo v Bedřišce čp. 367 68 osob ve 14 bytech, tedy 66 ‰ obyvatel Zábřehu nad Odrou (10 234 obyvatel). Další dostupné statistické údaje pocházejí ze statistického souhrnu sčítání lidu, domů a bytů v roce 1970, kdy v urbanistickém obvodu Bedřiška (tj. ve vlastní kolonii Bedřišce a v části osady národního podniku Vítkovické stavby) žilo 257 obyvatel (131 mužů a 126 žen, index maskulinity = 1040). Průměrný věk mužské části populace činil 31,6 let, průměrný věk žen 36,9 let. Obyvatelé žili ve 42 obytných domech (41 jednopodlažních a jednom dvoupodlažním). V urbanistickém obvodu stál jeden rodinný dům, 37 domů bytových, dvě provizorní stavby a dva další objekty. Počet bytů činil ve statistickém obvodu sedmaosmdesát, trvale obydlených bylo pětaosmdesát.
O dekádu později došlo k rapidnímu kvantitativnímu poklesu populace, když v lokalitě v roce 1980 žilo jen 188 obyvatel (94 mužů a shodný počet žen, index maskulinity = 1000). Počet budov v urbanistickém obvodu činil jednačtyřicet, 16 objektů bylo bytových (s celkem 86 byty, z toho 81 byty trvale obydlenými) a 25 rodinných. Podle údajů k 25. 11. 2013 v osadě Bedřišce žilo 116 obyvatel v 21 obytných objektech (68 mužů a 48 žen, index maskulinity = 1416), a to převážně romského původu.
Okolí kolonie a občanská vybavenost
V okolí dnešní Bedřišky byla vybudována celá řada objektů městské infrastruktury a občanské vybavenosti. Severně od osady se nachází někdejší střelnice, která byla v Hulvákách postavena v roce 1941 Německým střeleckým spolkem pro Moravskou Ostravu a okolí. Po druhé světové válce střelnici užíval krajský a městský výbor Svazarmu v Ostravě, v roce 1966 však byla střelnice označena za zchátralou, a proto byla v letech 1966–1968 provedena její generální adaptace. Dnes je objekt využíván jako Sportovní střelecký klub Policie ČR.
Základní služby v Bedřišce v letech 1969–2001 poskytovala prodejna potravin Bedřiška se společnou prádelnou. V současnosti mohou obyvatelé osady pro nákupy využít nedaleké nákupní centrum Avion Shopping Park Ostrava v Ostravě-Zábřehu v Rudné ulici, případně hypermarket TESCO, sídlící v Ostravě-Třebovicích ve Sjízdné ulici, přibližně 2 km vzdušnou čarou severně od osady.
Ze školských zařízení budiž zmíněna první česká veřejná mateřská škola v Zábřehu nad Odrou zřízená v roce 1899. Druhá školka byla založena v roce 1906 původně ve Štramberské ulici, odkud byla přemístěna do ulice Rostislavovy, aby od školního roku 1931–1932 sídlila v Holubově ulici. V obci vznikla i německá mateřská škola, založená Německým spolkem mateřským v letech 1912–1913 v Pasteurově ulici, v níž měly děti i personál k dispozici dvě učebny, kancelář a byt školnice. V roce 1945 do budovy přesídlila česká mateřská škola z Holubovy ulice.
První obecná škola vznikla v Zábřehu nad Odrou v roce 1871, avšak kvůli nedostačující kapacitě byla v roce 1894 postavena nová budova na pomezí ulic Dolní a Ruské. Výuce byla budova určena do roku 1986. V současnosti objekt slouží soukromé jazykové škole a také se v něm nachází ubytovna. Ve školním roce 1903/1904 byla otevřena veřejná obecná škola s německým vyučovacím jazykem a v roce 1908 byla dostavěna Jubilejní obecná škola císaře Františka Josefa I. Po roce 1918 byla založena samostatná česká obecná škola smíšená. Nejstarší česká měšťanská škola byla otevřena v roce 1904 v Hulvácké ulici a s přestávkou během první světové války, kdy dočasně sloužila jako provizorní vojenská nemocnice (1918), byla až do roku 2006 využívána ke vzdělávacím účelům.
V blízkých Hulvákách byly otevřeny dvoutřídní obecná škola (1896), škola měšťanská (1903) a I. česká mateřská škola (1905). Od roku 1912 v Hulvákách působila soukromá německá obecná škola a závodní mateřská škola Vítkovického horního a hutního těžířstva. V roce 1926 byly otevřeny nové měšťanské školy v Moravcově ulici (1926) a dnešní ulici Matrosovově (1927). Podle dostupných informací děti z osady Bedřišky v současnosti navštěvují nejčastěji základní školu v ulici Karasově v městské části Mariánské Hory a Hulváky. Místní věřící navštěvovali bohoslužby v Mariánských Horách, Nové Vsi a Zábřehu.
Nejvyhledávanějším zařízením občanské vybavenosti bylo v blízkém okolí hulvácké veřejné koupaliště z roku 1930, jehož návštěvníci měli k dispozici venkovní bazén se skokanskými můstky, brouzdaliště, vanové lázně, saunu, vzduchové lázně, pískoviště, šatny, společenské hry a občerstvení, ale i kadeřnictví a kosmetické služby. Zařízení bylo sice v roce 1994 rekonstruováno kvůli nevyhovujícímu technickému zázemí a vybavení, v roce 2003 však byl provoz koupaliště ukončen a o šest let později zastupitelstvo Statutárního města Ostravy rozhodlo o odkoupení a likvidaci zařízení.
V bezprostředním sousedství osady nestojí žádné restaurační zařízení, avšak na počátku šedesátých let část obyvatel Hulvák, Mariánských Hor a Zábřehu s oblibou navštěvovala restauraci U Hřiště v Hulvákách, zařízení nepříliš dobré pověsti kvůli častému narušování nočního klidu a výtržnostem. Poblíž hospody se údajně v nočních hodinách koncentrovaly skupiny obyvatel romského původu, které se podílely na výtržnostech, narušování nočního klidu a porušování občanského soužití.
Aktuální stav
Snad jen zaniklé železničářské kolonii Přednádraží v Ostravě-Přívoze se v posledních letech dostalo mediální pozornosti srovnatelné s osadou Bedřiška, dnes patrně nejznámější ostravskou dělnickou kolonií v celostátním měřítku. I Bedřiška se v uplynulých desetiletích postupně z bývalé dělnické kolonie proměnila v sociálně vyloučenou lokalitu se všemi souvisejícími negativními vlivy a fenomény. V letech 2004–2007 bylo do uvolněných bytových jednotek na základě rozhodnutí obecní samosprávy městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky sestěhováno široké spektrum sociálně ohroženého a problematického obyvatelstva s omezenou mírou sociální adaptability. Disparátní populace kolonie, tvořená převážně obyvateli romského původu, přitahovala konfliktní pozornost majoritní společnosti, místní samosprávy, bezpečnostních složek státu i extrémistických skupin. Ačkoliv místní samospráva dlouhodobě odmítala investovat do obnovy chátrajícího bytového fondu, došlo v Bedřišce v uplynulých letech ve spolupráci místních obyvatel a neziskových organizací k viditelné revitalizaci osady a rekonstrukci místního společenského života.
Současná situace v osadě Bedřišce není nepodobná stavu jiných starších ostravských dělnických kolonií, které (pokud jsou stále osídleny) charakterizuje občas problematické soužití obyvatel z řad dělnických penzistů, ojedinělých majitelů bytových jednotek či celých domů, imigrantů i starousedlíků z řad Romů a sociálně ohrožených jednotlivců i rodin. S nájemníky v osadě Bedřišce se dnes uzavírají nájemní smlouvy na dobu určitou, a pokud se některý z nájemníků ocitne v insolvenci, délka smluvního vztahu je po uhrazení dlužné částky redukována. Z lokality postupně odcházejí původní obyvatelé, tj. senioři a příslušníci majoritní společnosti, ubytovávání v domovech pro seniory, nebo v lukrativnějších částech Ostravy. Insolventní nájemníci jsou zpravidla vystěhováni do ubytoven, nebo k příbuzným. Hmatatelným výsledkem pokusů o normalizaci vztahů v Bedřišce je vznik občanského sdružení Osada Bedřiška a komunitního centra otevřeného 21. 5. 2010 v nejstarším objektu osady čp. 367. Pozitivně lze hodnotit i snahy nevládní organizace Bílý nosorožec, o. p. s., orientující se na pedagogicko-didaktickou práci s dětmi a mládeží a poskytující sociálně aktivizační služby v sociálně exkluzivních lokalitách.
Bedřiška stále bojuje se stereotypními představami většinové společnosti o soužití Romů a příslušníků majority. Dokládá to i skutečnost, že tvůrci kriminální série České televize Místo činu Ostrava (2020) zvolili právě Bedřišku jako kulisu V. dílu nazvaného Pro nic za nic, pojednávajícího o dvojnásobné vraždě bezdomovce a samotářského seniora. Přičiněním místních obyvatel, občanských sdružení a samosprávy jako majitele bytového fondu však osada Bedřiška a její obyvatelé vykročili směrem ke stabilizaci bytových a populačních poměrů. Zásadní podíl na tom mají aktivity komunity Bedřiška (pře)žije, jejichž hybatelem je bývalá obyvatelka Eva Lehotská.