OSADA BEDŘIŠKA
A ZÁVODNÍ OSADA NÁRODNÍHO PODNIKU VÍTKOVICKÉ STAVBY

Osada Bedřiška stojí přibližně 500 m jižně od frekventované dopravní komunikace Nová Ves – Vodárna, přičemž blízkost významné ostravské dopravní tepny již od počátku 20. století garantovala obyvatelům osady dobrou dopravní dostupnost. V současnosti poblíž kolonie vedou trasy tramvajových linek č. 7, 11, 17 a 18 a osada stojí mezi zastávkami MHD Ferona a Střelnice.

Obyvatelé osady nacházeli obživu v nedalekém mariánskohorském dole Ignát (Jan Šverma), ve stejnojmenné koksovně nebo Československých továrnách na dusíkaté látky (Moravské chemické závody), ve svinovském závodu dolu Jan Šverma a tamější válcovně trub Mannesmann, v hulváckých, vítkovických a zábřežských provozech VŽ (VŽKG), poblíž stojících chemických závodech Rütgers (Urxovy chemické závody) nebo v pískovně v Zábřehu nad Odrou.

Po roce 1948 se i v Ostravě započalo s výstavbou osad jednoduchých provizorních obytných budov, tzv. finských domků, hovorově zvaných fiňáky či fiňoky (název finské domky byl odvozen od použitého finského stavebního patentu a stavebního materiálu, dřeva). Osady byly projektovány jako přechodné ubytování a stavěly se v poddolovaných lokalitách ve velkých urbanistických celcích v počtu několika desítek domků, často brigádnicky za spoluúčasti budoucích majitelů. Osady téměř nedisponovaly občanskou vybaveností, jednalo se o přechodnou formu bydlení pro jednu generaci. Téměř všechny osady finských domků v Ostravě stojí poblíž starších dělnických kolonií (Ferdinandova osada nebo Osada U Pumpy v Ostravě-Michálkovicích, Osada Liščina v Ostravě-Heřmanicích, Kolonie Jeremenko ve Vítkovicích). Jejich předpokládaná a plánovaná životnost činila 30 let. V Ostravě i na Karvinsku stojí v převážné většině domky podle typizovaného projektu jednopodlažního montovaného dvojdomku.

Výstavba finských domků byla naplánována společností OKD, n. p., v roce 1949. Zpracováním stavebního projektu byl pověřen podnik Stavoprojekt Praha – Československé stavební závody, n. p. Typizované montované dřevěné dvojdomky byly postaveny na půdorysu 16,30 x 6,75 m, a to jako obytné objekty s bytovými jednotkami 1 + 2 s předsíní, koupelnou a WC. Objekty se vstupy z podélných stran v podobě krytých zádveří byly zastřešeny nízkou sedlovou střechou s plechovou krytinou. Fasády byly svisle obloženy palubkami, natřenými v různých odstínech. Bytové jednotky byly tvořeny dvěma obytnými místnostmi s celkovou obytnou plochou 37 m², předsíní, koupelnou, toaletou a dvěma komorami. Úhrnná obytná plocha bytové jednotky činila 57 m², zastavěná plocha celého objektu 114 m². Bytové jednotky byly částečně podsklepeny, sklep byl tvořen dvěma místnostmi, z nichž jedna sloužila jako spíž, ve druhém sklepním boxu se nacházelo úložiště uhlí. V blízkosti domků byly zřízeny ohnivzdorné jímky na popel. Podkroví bylo využíváno jako půda, případně jako provizorní obytný prostor.

V roce 1950 byla výstavba osady Bedřišky ukončena. Kolonii tvořil dvoupodlažní zděný obytný dům čp. 367, jednopodlažní zděná obytná budova čp. 506 a osmadvacet finských dvojdomků čp. 1538–1564, 1578, 1579, tedy 30 obytných budov. V roce 1969 byl v rámci občanské vybavenosti v osadě postaven ještě jeden objekt, ve kterém se nacházela prodejna potravin s prádelnou.

V ulicích Bedřišské a Jasinkově se hranice Bedřišky dotýkají podnikové osady Vítkovických staveb, n. p. O výstavbě závodní osady bylo rozhodnuto v roce 1950. Stavební práce realizovala společnost Stavoprojekt Praha, n. p. Kolaudace prvních 20 dřevěných dvojdomků čp. 1828–1847 se uskutečnila 25. 11. 1951. Jednalo se o tzv. slovenský typ domu na půdorysu 8,48 x 7,96 m s částečným podsklepením (v suterénu s prádelnou, sušárnou a žehlírnou) a nepřístupným půdním prostorem. Konstrukce budovy byla tvořena pevnými dřevěnými rámy, sestavovanými po jednotlivých segmentech, následně omítnutých. Domek měl sedlovou střechu krytou lepenkou na dřevěném bednění. Bytové jednotky 1 + 2 s předsíní, spíží, koupelnou a toaletou byly projektovány pro čtyři bydlící osoby, které měly u obytných budov k dispozici krytou jímku na popel.

Následně byla realizována druhá fáze výstavby závodní osady národního podniku Vítkovické stavby, a to na základě projektové dokumentace z roku 1951. Stavební povolení byla vydána 31. 1. 1952 a kolaudace nových, typologicky shodných domků čp. 1860–1869 se uskutečnila 12. 8. 1953. Identické obytné dvojdomy čp. 1565–1567 byly postaveny v Ondráčkově ulici. Ze závodní osady Vítkovických staveb se dochovaly jen objekty čp. 1831–1833 a 1861, které jsou patrně obydleny. Objekty čp. 1862–1865 nejsou obývány, budovy čp. 1866 a 1867 jsou v současnosti využívány ke komerčním účelům. Ostatní objekty čp. 1565–1567, 1828–1830, 1834–1847, 1860, 1868 a 1869 byly strženy.

Výstavba dalších obytných dělnických domů národního podniku Vítkovické stavby byla plánována v katastru Nové Vsi v místní části Na Drahách. V rámci projektu mělo být postaveno 100 jedno- až třípodlažních rodinných domů. Výstavba byla zahájena 14. 4. 1970, prostorově byla budoucí osada vymezena ulicemi Samaritánskou, Skřivánčí a Večerní. Stavební aktivity byly ukončeny v roce 1971 a následujícího roku došlo už jen k rozšíření a zdokonalení dosavadní občanské vybavenosti (přístavba místní základní školy, vybudování nového hřiště, halových garáží, dvoupodlažních boxových garáží, okrskového zdravotního střediska a hřiště).

Na sklonku padesátých let se v Bedřišce objevily první nepříznivé dopady lokalizování osady v oblasti negativních průmyslových vlivů. V roce 1959 se v obytných prostorech projevily nebezpečné důsledky dřívější důlní činnosti, když z likvidovaných důlních děl někdejší jámy Bedřich pronikl do sklepních prostor obytných budov ve vysoké koncentraci oxid uhelnatý. V tomtéž roce důlní plyny pronikly i do vodárenských nádrží blízké novoveské vodárny, kde způsobily smrtelnou intoxikaci dvou dělníků. V roce 1965 požádala společnost OKD, n. p., Útvar hlavního architekta města Ostravy o schválení generální adaptace brigádnických ubytoven čp. 1549–1552. Kancelář útvaru hlavního architekta návrh na generální opravu zamítla s odůvodněním její nerentability v kontextu plánované životnosti obytných objektů v Bedřišce.

Provizorní obytné objekty o řadu let překročily plánovanou životnost. Od konce devadesátých let 20. století se do kolonie stále častěji vracely stavební a hygienické komise, aby po místních šetřeních legitimizovaly požadavky obyvatel na opravu chátrajícího bytového fondu. V roce 2001 byla demolována budova někdejší prodejny potravin a prádelny a v roce 2004 inspekce Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje provedla kontrolu nejstarší budovy v osadě čp. 367, při níž byly v předsíni a kuchyni nalezeny podlahy a stěny zasažené vlhkostí a plísní, v suterénu trvale přítomná spodní voda bez možnosti odtoku a objekt byl označen za prakticky neobyvatelný. Zcela demolovány byly domy čp. 1542, 1554 a 1562–1564.

V současné době v osadě Bedřišce stojí 25 obytných budov – 23 finských domků čp. 1538–1541, 1543–1553, 1555–1561, 1578 a 1579, z nichž 22 objektů čp. 1538–1541, 1543–1553, 1555–1561 a 1578 je obydlených. Nejstarší zděné budovy v osadě čp. 367 a 506 již nejsou obývány. Obytný dům čp. 1579 je využíván k podnikatelským účelům jako sklad. Vlastníkem objektů je městský obvod Mariánské Hory a Hulváky. V uplynulých letech nájemníci hromadně investovali do úprav bytového fondu: v místech původních sprchových koutů vytvořili koupelny, položili plovoucí podlahy a zlepšili tepelnou izolaci domků. V lokalitě nebyla provedena plynofikace, obyvatelé dosud jako otop používají tuhá paliva či elektrickou energii.

První obecná škola vznikla v Zábřehu nad Odrou v roce 1871, avšak kvůli nedostačující kapacitě byla v roce 1894 postavena nová budova na pomezí ulic Dolní a Ruské. Výuce byla budova určena do roku 1986. V současnosti objekt slouží soukromé jazykové škole a také se v něm nachází ubytovna. Ve školním roce 1903/1904 byla otevřena veřejná obecná škola s německým vyučovacím jazykem a v roce 1908 byla dostavěna Jubilejní obecná škola císaře Františka Josefa I. Po roce 1918 byla založena samostatná česká obecná škola smíšená. Nejstarší česká měšťanská škola byla otevřena v roce 1904 v Hulvácké ulici a s přestávkou během první světové války, kdy dočasně sloužila jako provizorní vojenská nemocnice (1918), byla až do roku 2006 využívána ke vzdělávacím účelům.

V blízkých Hulvákách byly otevřeny dvoutřídní obecná škola (1896), škola měšťanská (1903) a I. česká mateřská škola (1905). Od roku 1912 v Hulvákách působila soukromá německá obecná škola a závodní mateřská škola Vítkovického horního a hutního těžířstva. V roce 1926 byly otevřeny nové měšťanské školy v Moravcově ulici (1926) a dnešní ulici Matrosovově (1927). Podle dostupných informací děti z osady Bedřišky v současnosti navštěvují nejčastěji základní školu v ulici Karasově v městské části Mariánské Hory a Hulváky. Místní věřící navštěvovali bohoslužby v Mariánských Horách, Nové Vsi a Zábřehu.

Nejvyhledávanějším zařízením občanské vybavenosti bylo v blízkém okolí hulvácké veřejné koupaliště z roku 1930, jehož návštěvníci měli k dispozici venkovní bazén se skokanskými můstky, brouzdaliště, vanové lázně, saunu, vzduchové lázně, pískoviště, šatny, společenské hry a občerstvení, ale i kadeřnictví a kosmetické služby. Zařízení bylo sice v roce 1994 rekonstruováno kvůli nevyhovujícímu technickému zázemí a vybavení, v roce 2003 však byl provoz koupaliště ukončen a o šest let později zastupitelstvo Statutárního města Ostravy rozhodlo o odkoupení a likvidaci zařízení.

V bezprostředním sousedství osady nestojí žádné restaurační zařízení, avšak na počátku šedesátých let část obyvatel Hulvák, Mariánských Hor a Zábřehu s oblibou navštěvovala restauraci U Hřiště v Hulvákách, zařízení nepříliš dobré pověsti kvůli častému narušování nočního klidu a výtržnostem. Poblíž hospody se údajně v nočních hodinách koncentrovaly skupiny obyvatel romského původu, které se podílely na výtržnostech, narušování nočního klidu a porušování občanského soužití.