MALÁ LESNÍ
KOLONIE
Název: Malá lesní kolonie (Lesní osada, Kolonie U Lesa, německy Kleine Waldsiedlung)
Poloha: Karviná-Doly
GPS: 49.8269155N, 18.461336E
Doba trvání: 1926–1975
Stavebník: Báňská a hutní společnost
Počet obyvatel: 140 (1930)
Spolky: nezjištěny
Události a osobnosti: nezjištěny
Autor článku: Radim Kravčík
Prostorové souřadnice
Malá lesní kolonie se nacházela v jihozápadním cípu katastrálního území dnešní městské části Karviná-Doly. Stála pouhých 300 m západně od katastrální hranice s Orlovou-Lazy. Od západu k jihu kolonii obklopoval les. Z východu vymezovala území kolonie Lesní ulice, za níž se rozprostíraly polnosti. Ze severu ke kolonii přiléhala pole. Přibližně 200 m východně se nacházela dělnická kolonie Mexiko (Forerůvka) a 350 m jižně Lesní kolonie (Nový York). Více než kilometr vzdušnou čarou severovýchodním směrem byla vzdálena zastávka Hohenegger Místní dráhy Ostrava-Karviná. Obyvatelé Malé lesní kolonie nacházeli pracovní uplatnění zejména v dolech Hohenegger (750 m SV) a Barbora (850 m JV).
Stavební vývoj
Dnes již neexistující Malou lesní kolonii tvořilo šest typově identických obytných domů, které byly pro Báňskou a hutní společnost postaveny v roce 1926. Novostavby získaly čísla popisná 1490–1495. Podle stavební dokumentace se jednalo o přízemní objekty, které kryly sedlové střechy se dvěma vikýři z každé podélné strany a se dvěma čtvercovými okny ve štítech. Každý dům ukrýval šest bytových jednotek, do nichž se vstupovalo samostatnými vchody ve frontální části objektu.
Částečně podsklepené objety na betonových základech obdélného půdorysu 29,70 x 10,45 m byly tvořeny předsíní (1,40 x 1,80 m), kuchyní (2,90 x 4,25 m) a pokojem (4,40 x 5,00 u krajních bytů, 4,85 x 5,00 u středových bytů). Schodištěm z předsíně se scházelo do suterénu, v němž se nacházel samostatný sklep pro každý byt (4,40 x 4,10 m). Ve střední části domu se nacházelo samostatné schodiště na půdu. Teplo zajišťovala kuchyňská kamna a tepelné zařízení na tuhá paliva v pokoji, jejichž kouřovody se spojovaly do komínového tělesa společného pro dvojici bytů.
Každá domácnost mohla využívat před domem stojící zděnou hospodářskou budovu, jež byla rozdělena na přední část pro uskladnění otopu (1,80 x 2,30 m) a zadní trakt vepřínu (1,80 x 1,60 m) s jímkou zapuštěnou za objektem do hloubky 1,20 m. V téže budově se nacházely suché záchody společné pro tři byty. Neodmyslitelnou součástí kolonie byly zeleninové a ovocné zahrádky, které obyvatele kolonie hojně využívali pro pěstování zeleniny jako zelí, řepy, petržele, mrkve, cibule, kedluben a pažitky, výjimečně i okrasných květin.
Stavební stav kolonie se začal výrazně zhoršovat v šedesátých letech 20. století, což vedlo k prvním demolicím domů čp. 1493 a 1495. K první demolici byl vydán příkaz odborem výstavby a vodního hospodářství Městského národního výboru v Karviné na jaře 1966, kdy museli být kvůli utržení nosné obvodové zdi okamžitě vystěhováni všichni nájemníci. Prohlídka ve druhé nemovitosti uskutečněná na počátku roku 1966 zjistila silné narušení nosných konstruktivních prvků stavby. Provizorní zajištění stability dřevěnými konstrukcemi mělo pozdržet otázku vystěhování nájemníků, převážně osob s nízkým starobním důchodem, pro které bylo obtížné zajistit vhodný náhradní byt. Následná kontrola rok poté zjistila, že se nerealizovalo žádné z navržených opatření a rovněž nebyly prováděny ani preventivní prohlídky ze strany majitele objektu. Zjištění vedla příslušný odbor k rozhodnutí zbourat dům nejpozději do 30. černa 1967. Ostatním objektům byla nařízena demolice v letech 1971–1975.
Populační poměry
Při sčítání obyvatel v prosinci 1930 žilo v Malé lesní kolonii 140 osob, 77 žen a 63 mužů. V šesti domech bylo tehdy umístěno 36 bytových jednotek o průměrné zabydlenosti 3,9 osob v bytě a 23,3 osob v obytném domě.
Obyvatelé Malé lesní kolonie pocházeli v 88,6 % případů ze Slezska. Po odečtení osob mladších 15 let se příslušníci první generace nejčastěji narodili v Karviné (30,8 %), v Polské republice (19,2 %) a ve Slezsku mimo politický okres Fryštát (10,3 %). Z hlediska národnosti bylo v kolonii evidováno 42,9 % osob, které uvedly jako svůj mateřský jazyk polštinu. Českou národnost jednoznačně deklarovalo 30,7 % obyvatel. Ke zvláštní statistické kategorii Šlonzáků se přihlásilo 26,4 % obyvatel kolonie. Náboženskému profilu Malé lesní kolonie v roce 1930 ze tří čtvrtin dominovali římští katolíci (73,6 %). Vedle nich žila v kolonii ještě významná komunita evangelíků augšpurského vyznání (25,0 %).
Výlučně dělnický charakter Malé lesní kolonie dokládá 41 ekonomicky aktivních osob, z nichž 87,8 % pracovalo v dělnických profesích v dolech Hohenegger a Barbora. Co se týče struktury populace podle domácností, jednoznačně převažoval typ úplné domácnosti, a to domácností čtyřčlenné (36,1 %) a tříčlenné (33,3 %).
Okolí kolonie a občanská vybavenost
Nejbližší sousedství Malé lesní kolonie lokalizované na periferii Karviné nenabízelo zdejšímu obyvatelstvu dostatečnou občanskou vybavenost. Zato v národnostně smíšené Karviné mohly školou povinné děti navštěvovat hned tři jazykově odlišné školy. Nejbližším vzdělávacím zařízením pro české děti byla II. obecná a měšťanská škola v Partyzánské ulici čp. 1590. Pro děti polské národnosti byla nejbližší polská obecná škola na Jindřišce čp. 521 (1100 m od kolonie) sousedící s polským klášterním komplexem se školou, školkou a kaplí v členité budově v areálu tzv. Bílé kolonie čp. 426. Polská měšťanská škola v Solci zřízená v roce 1923 byla vzdálena ještě dále, a to 2500 m vzdušnou čarou. Minimálně osm dětí z kolonie, u nichž byl ve sčítání obyvatel v roce 1930 uveden údaj o docházce do německé obecné školy v Karviné, muselo navštěvovat tzv. Červenou školu u kostela sv. Petra z Alkantary (1800 m).
Zboží každodenní spotřeby distribuoval obchod smíšeným zbožím čp. 544 Jindřicha Szotka, který si v roce 1928 přistavěl kromě nadstavby i místnosti pro obchod a skladiště. Prodejnu vedla Marie Kotasová. Obchod sloužil svému účelu další tři dekády (v roce 1949 se v jeho prostorách nacházela řeznická provozovna), až byl vedoucím odboru výstavby a vodního hospodářství Městského národního výboru Karviná stanoven termín demolice do konce roku 1958.
