Název: Otipkova kolonie, Nová osada, U Otipky (polsky U Ociepki, německy Otipka Colonie)
Poloha: Karviná-Doly, Beskydská ulice
GPS: 49.8258122N, 18.4916008E
Doba trvání: 1924 – 1987
Stavebník: Báňská a hutní společnost v Brně
Počet obyvatel: 179 (1930)
Události a osobnosti: Ludvík Otipka
Autor článku: Agáta Kravčíková
Novou kolonii tvořilo šest typizovaných domů čp. 1448–1453. Častěji byla nazývána Otipkova kolonie podle místního živnostníka Ludvíka Otipky, který v blízkosti osady vlastnil nemovitost. Kolonie byla postavena po obou stranách Beskydské ulice u jižní hranice katastru Karviné (dnes městská část Karviná-Doly). Nová výstavba v Otipkově kolonii doplnila bytový fond dolu Gabriela, který byl v době výstavby Nové kolonie provozován Báňskou a hutní společností v Brně. Ve vzdálenosti necelých 200 m západně od kolonie U Otipky vedla báňská vlečka, spojující důl Gabriela s železniční tratí Kunčice − Prostřední Suchá. Za tratí stála cihelna Báňské a hutní společnosti. V přibližně téže vzdálenosti byla východním směrem od kolonie postupně navážena vytěžená hlušina z dolů Gabriela a Barbora.
Kromě typizovaných staveb byly součástí Otipkovy kolonie také další obytné domy, nacházející se v okolí Beskydské ulice. Celkem bylo do Otipkovy kolonie započítáno 17 domů se 102 byty (shodný údaj uvádějí T. Myslivec i F. Šlachta). Kromě vlastní výstavby totiž Báňská a hutní společnost rozšiřovala svůj bytový fond také nákupem soukromých domů, které byly nejčastěji využívány k ubytování zaměstnanců dolu Gabriela. Do konce třicátých let 20. století takto firma v obci skoupila více než padesát objektů.
Šestice domů Nové či Otipkovy kolonie byla postavena v roce 1924. Stavební projekt vycházel ze starého typizovaného vzoru, který využívala správa dolu Gabriela ještě v období před rokem 1906, kdy bylo těžební pole v majetku Těšínské komory. Oproti starším stavbám téhož typu, které vznikaly na přelomu 19. a 20. století v dalších koloniích Těšínské komory (Lesní [hypertextový odkaz], Pod hruškou [hypertextový odkaz], Rajkova [hypertextový odkaz] a U závodní nemocnice [hypertextový odkaz]), však v tomto případě investor přistoupil k velkorysejší výměře obytné plochy (až 36,58 m2). Každá rodina měla navíc kromě bytu o dispozici 1 + 1 také sklep, do kterého se vcházelo z předsíně. Zázemí kolonie tvořila také malá pekárna čp. 1595, zkolaudovaná v roce 1925. V průběhu druhé poloviny 20. století se na domech začaly projevovat silné známky poddolování. Představu o jeho intenzitě zprostředkovává zpráva z předdemoliční prohlídky domu čp. 1450, která proběhla v roce 1987. Referent stavebního odboru MNV Karviná změřil dosavadní pokles stavby o 180 cm a pro období následujících pěti let odhadl, že se dům sesune ještě o dalších 200 cm. Kolonie zanikla před koncem osmdesátých let 20. století.
Jediným zdrojem informací o populačních poměrech v kolonii U Otipky jsou sčítací operáty pořízené během cenzu v roce 1930. V době sčítání obývalo kolonii 179 osob, 91 mužů a 88 žen. Většina místních obyvatel (153 z celkového počtu 179 osob) měla rodiště na území soudního okresu Fryštát, do kterého město Karviná spadalo. Přímo na území Karviné se narodilo 96 obyvatel Otipkovy kolonie. Z dalších slezských okresů měl v kolonii zastoupení Český Těšín (9 osob) a Jablunkov (1 osoba). Jen dva rezidenti se do obce přistěhovali z Moravy a 14 osob mělo rodiště v některé z obcí Těšínského Slezska, které v roce 1920 připadly Polsku.
Všichni obyvatelé měli československou státní příslušnost, vyjma jediné šestičlenné rodiny, která měla polské občanství. Po stránce národnostní identity se však většina místních hlásila k polské národnosti (145 osob). Českou národnost uvedlo 34 osob, resp. pět rodin. Národnostně smíšené rodiny se v kolonii vyskytovaly výjimečně. Co se týče náboženského vyznání, měli v kolonii převahu římští katolíci (158 osob), následovaní evangelíky augsburského vyznání (19 osob, všichni Poláci) a dvěma bezvěrci české národnosti.
Dominantním zaměstnavatelem mužů byl důl Gabriela, hornické ženy byly bez výjimky v domácnosti. Ze sčítacích operátů vyplývá, že část hornických synů následovala rodinnou tradici a po dovršení povinné školní docházky nastupovala zpravidla do téhož uhelného závodu jako jejich otec. V roce 1930 však nebylo výjimkou, že v některých rodinách byl syn poslán do vyučení v jiném oboru. V nevelké kolonii tak žili např. budoucí truhlář, malíř, krejčí či kadeřník. Hornické dívky zůstávaly po dovršení 14 let buď v domácnosti, nebo sloužily v některé z místních úřednických či učitelských rodin. Sčítání obyvatel v roce 1930 nezjistilo v kolonii žádného hornického potomka, který by v dané době navštěvoval střední školu.
V těsné blízkosti kolonie, resp. při jejím jižním okraji na křižovatce ulic Beskydská a U cihelny (později Cihelní), se nacházela nemovitost Ludvíka Otipky, jenž zde provozoval řeznickou živnost. V ulici U Cihelny stála prodejna potravin spadající pod polskou družstevní organizaci Ústřední konzumní spolek v Lazích. Nejbližším školním zařízením, které mohli v meziválečném období navštěvovat místní žáci, byla polská škola v Solci, sloužící jako vzdělávací zařízení prvního a druhého stupně. V padesátých letech minulého století v blízkosti kolonie vznikla základní devítiletá škola.
Podle některých zdrojů (F. Sochor) byl v budově Otipkova řeznictví čp. 811 provozován kinosál, zřejmě však až po druhé světové válce (Šlachtova místopisná studie z roku 1937 daný údaj neuvádí). Otipkova nemovitost čp. 811 se na přelomu padesátých a šedesátých let stala i dočasným útočištěm místních katolických věřících, kteří zde pořádali bohoslužby poté, co byl v důsledku poddolování uzavřen a později asanován kostel sv. Jindřicha v Karviné. Do bývalé provozovny Ludvíka Otipky byla přemístěna také část původního chrámového inventáře včetně varhan.
„Řím.-katol. farní úřad v Karviné 2-Dolech žádá, aby bylo provedeno šetření v Karviné 2-Dolech, Cihelní 811 za účelem zjištění škod způsobených v nové kapli zatékáním v důsledku vadné střechy. Farní úřad platí každoročně nájemné ve výši Kč 5.400,-- majiteli […], a to od roku 1958.
Farní úřad žádal majitele o provedení opravy střechy na budově nové kaple doporučeným dopisem dne 3. 8. 1959. Žádost svou několikráte ústně opakoval, majitel však až dosud opravu střechy nezadal. V kapli jsou postaveny varhany z nového kostela [tj. kostela sv. Jindřicha, pozn. autorky], jejichž instalace pouze stála 130.000,- Kč. Zatékáním do varhan vznikají tisícové škody, kterým je nutno zameziti urychlenou opravou střechy.
Farní úřad žádá, aby při šetření na místě samém bylo majiteli uloženo střechu opraviti anebo dáti správci farního úřadu disposiční právo čerpati z účtu oprav majitele kaple.“ (Žádost Římskokatolického farního úřadu v Karviné-Dolech zaslaná odboru pro výstavbu a vodní hospodářství rady MNV Karviná 23. 5. 1961)
Lidové pojmenování kolonie odkazovalo na rodinu řezníka Ludvíka Otipky (* 6. 4. 1872 Šenov, † 1938 Karviná). Rozsáhlý dvůr, ve kterém se nacházel výsek masa a prodejna, byl zkolaudován v roce 1903 a obdržel konskripční číslo 811. Ludvík Otipka živnost vedl společně s manželkou Marií (* 25. 6. 1871 Karviná). Na její jméno byla např. v roce 1931 vedena povoznická živnost. Manželé kromě domu čp. 811 vlastnili ve městě také další nemovitost čp. 1175, do níž bylo v meziválečném období přeneseno řeznictví.
Ludvík Otipka zemřel v roce 1938 a jeho živnostenské podnikání převzal nejstarší syn, nesoucí otcovo jméno. Ludvíka Otipku mladšího (* 22. 5. 1904 Karviná) potkal osud charakteristický pro mnohé mužské obyvatele Těšínska. Po připojení regionu k nacistickému Německu přijal Volkslistu třetího stupně (typ občanství určený původně neněmeckému obyvatelstvu na nacisty dobytém území), na jejímž základě byl v roce 1942 povolán do německé armády. Po osvobození Československa byl Ludvík Otipka mladší obviněn ze spolupráce s nacistickým režimem a celá rodinná živnost byla konfiskována. Po únoru 1948 přešlo bývalé Otipkovo řeznictví do správy národního podniku Masna.
Kolonie je zcela asanována, zarůstá trávou a náletovými dřevinami. Lokalita hraničí s areálem Teplárny Karviná a podél západního okraje ji míjí dodnes funkční báňská vlečka. Bývalá Otipkova kolonie je nejlépe dostupná ze Solecké ulice, spojující Horní Suchou s Karvinou a Stonavou.