U KOKSOVNY
Název: U Koksovny (Koksárenská, Malá kolonie, německy Koksanstaltkolonie)
Poloha: Karviná – Karviná-Doly, přibližně 950 metrů severozápadně od Dolu ČSA
GPS: 49.8478856N, 18.4859407E
Doba trvání: 1899 – sedmdesátá léta 20. století
Stavebník: Larisch-Mönnichovy kamenouhelné doly a koksovna v Karvinné
Počet obyvatel: 444 (1921)
Spolky: nezjištěny
Události a osobnosti: nezjištěny
Autor článku: Radim Kravčík
Prostorové souřadnice
Dnes již neexistující kolonie U Koksovny v sousedství kolonie Na Hranicích se nacházela přibližně 950 m severozápadně od Dolu ČSA (dříve Jan-Karel, President Beneš), a to po pravé straně silnice vedoucí z Karviné do Doubravy (ulice Doubravská). Kolonii tvořilo 21 domů. Dnes je část území bývalé kolonie zatopena odkalištěm Dolu ČSA.
Dopravní spojení obyvatel kolonie U Koksovny s okolními obcemi zajišťovala Košicko-bohumínská dráha (KBD) zprovozněná v roce 1869. Karvinské hlavní nádraží KBD se nacházelo přibližně 1,5 km jihovýchodním směrem od kolonie. V roce 1898 dokončila Severní dráha Ferdinandova stavbu železniční spojky Petrovice–Karviná. Důležitou dopravní roli hrály také tramvajové tratě. Místní dráha Ostrava–Karviná zajišťovala od roku 1909 spojení s Ostravou. Slezské zemské dráhy (SZD) provozovaly trať do Fryštátu (dnes městská část Karviné), do Orlové a Bohumína vedla trať vybudovaná v letech 1912–1913. Zastávka Koksovna SZD se nacházela v bezprostřední blízkosti kolonie, umožňovala spojení přes Doubravu s Orlovou a Bohumínem a dále do Slezské Ostravy, přes zastávku Jáma Jan do Fryštátu či k hlavnímu nádraží KBD. Zde bylo možno přestoupit na vlak či Místní dráhu Ostrava–Karviná. Z nedaleké zastávky Jáma Jan odjížděly tramvaje do Fryštátu.
Hlavním zaměstnavatele místních obyvatel byla koksovna dolu Jan-Karel v Karviné.
Stavební vývoj
Kolonie U Koksovny vznikala postupně ve čtyřech stavebních etapách mezi léty 1899 a 1910. Prvních 14 domů bylo postaveno v roce 1899: jednalo se o 12 dělnických domů o čtyřech bytových jednotkách čp. 752–763 a dva dvoubytové domy určené pro dozorce čp. 750 a 751. Domy byly přízemní, kryté sedlovou střechou a postavené z pálených cihel.
Ve čtyřbytových domech čp. 752–763 tvořily bytovou jednotku předsíň, pokoj a kuchyň, dále sklep a část půdy. Každý byt měl samostatný vchod. Obytná plocha jednoho bytu činila 31,07 m2. Ke každému bytu patřila i zahrada. V sousedství obytného domu se nacházela hospodářská budova, v níž se pro každou obytnou jednotku nacházel chlév pro drobné zvířectvo, dřevník a suchý záchod. Dešťová voda byla odváděna do strouhy. Pitná voda byla přiváděna ze studní a později vodovodem.
Ve dvoubytových domech čp. 750 a 751 tvořily bytovou jednotku předsíň, dva pokoje, kuchyň, spíž, sklep, část půdy a záchod v domě. Každý byt měl samostatný vchod. Obytná plocha činila 71,40 m2. Ke každému bytu dále náležel chlév, dřevník, dvůr a zahrada. Domy byly cihlové bez vnějších omítek, ale spárované, stropy dřevěné s omítnutým podhledem, krovy dřevěné s taškovou krytinou. Dešťová voda byla odváděna do strouhy. Pitná voda byla získávána ze studní poblíž domů. Autorem stavební dokumentace byl architekt Bohuslav Černý. V roce 1909 byl postaven ještě jeden dům obdobného typu čp. 1102. Dům měl obdobné dispozice jako dva předešlé, jen jeho obytná plocha byla menší (67,79 m2).
V letech 1909–1910 bylo postaveno ještě šest domů o čtyřech bytových jednotkách čp. 1154–1157, 1235 a 1237. Jejich stavební dokumentace se nedochovala, lze však předpokládat, že byly rozměrově i dispozičně shodné s domy čp. 752–763.
Až do počátku padesátých let 20. století nebyla další výstavba prováděna. V té době byla kolonie plynofikována z mateřského závodu. Koksovna zaváděla plyn postupně do celého města. Někdy v tomto období byl v blízkosti domů čp. 1235 a 1237 postaven kulturní dům pro zaměstnance koksovny. V roce 1953 byla dokončena adaptace domu čp. 1156 na opravnu zemědělských strojů a motorů Státního statku, n. p., Dolní Lutyně.
Na konci padesátých let 20. století se již v kolonii stále citelněji projevovaly vlivy důlní činnosti. V bezprostřední blízkosti kolonie byla budována čistící nádrž dolu ČSA (nádrž Krajíček), která postupně prostor zaplavovala. Demolice prvních objektů byla stanovena do konce roku 1959. Ke zbourání a vystěhování byly určeny také domy čp. 1235 a 1237, ale z důvodu naprostého nedostatku náhradních bytů byl termín demolice prodloužen. Většina objektů byla demolována v první polovině šedesátých let 20. století. Na počátku sedmdesátých let 20. století byl vydán demoliční výměr na domy čp. 750, 752, 755 a patrně i 1102.
Populační poměry
V roce 1921 v kolonii U Koksovny žilo ve 21 obytných domech, které zahrnovaly celkem 78 bytových jednotek, 444 osob (228 mužů a 216 žen). V populaci převažovaly osoby narozené ve fryštátském okrese (74 %). Největší část obyvatelstva kolonie pocházela z bývalého Rakouského Slezska, a to 389 obyvatel, což činilo 88 % přítomného obyvatelstva. Poté následovala skupina osob narozených v Haliči (34 osob, 8 %), na Moravě (14 osob, 3 %), na Slovensku (3 osoby) a v Německé říši (2 osoby).
Podle národnosti převažovali mezi obyvateli Poláci (64,6 %), druhou nejčetnější byla národnost „šlonzácká“ (16,7 %) a až na třetím místě národnost česká (66 osob, 14,7 %). Dále následovaly národnost německá (2,7 %) a slovenská (1,1 %).
Naprostá většina obyvatel kolonie se hlásila k římskokatolické církvi (412 osob, 92,8 %). Pouhých 32 osob k církvi evangelické (7,2 %), z toho 27 osob k Slezské církvi evangelické a. v.
Většina práceschopných mužů byla zaměstnána v koksovně dolu Jan-Karel (80 osob). V koksovně pracovaly také tři ženy, jedna jako kancelářská síla. Dalším vlivným zaměstnavatelem byly Larisch-Mönnichovy doly (20 mužů). Nejvíce jich pracovalo v dole Jan-Karel (10) a Františka (8), po jednom také v dolech Jindřich a František. V dole Jan-Karel byly zaměstnány jako dělnice rovněž 4 ženy.
Okolí kolonie a občanská vybavenost
V bezprostřední blízkosti kolonie U Koksovny se nacházela směrem na východ lokalita Stará Mašina (Alte Maschine) zahrnující domy čp. 351, 368 a 1101. Dům čp. 151 tvořily v roce 1921 dvě bytové jednotky, dům čp. 368 šest bytových jednotek. Stavba domu čp. 368 byla zahájena v červnu 1878, povolení k užívání bylo vydáno 10. 12. 1878. Jednalo se o jednopatrový dům, v každém patře se nacházely tři jednopokojové byty. Dům čp. 1101 byl postaven v roce 1907 a původně sloužil jako kotelna a čerpací zařízení dolu Jan. V roce 1922 byla provedena adaptace objektu na byty, povolení k užívání bylo uděleno 7. 6. 1922. V domě se nacházely dvě bytové jednotky 1 + 1 a dva byty 2 + 1.
Jihovýchodně od kolonie mezi tratí Slezských zemských drah a Košicko-bohumínské dráhy se nacházely další dva objekty – domy čp. 417 a 848. Dům čp. 417 patřil Košicko-bohumínské dráze. Jednalo se o drážní domek se služební místností a bytem hlídače. Postaven byl v roce 1884 a v roce 1895 byl rozšířen. Dům čp. 848 byla dělnická kasárna, v roce 1921 obývaná 18 muži a kuchařkou s její rodinou.
Jižně od kolonie pod Košicko-bohumínskou dráhou se nacházel ještě dům čp. 845. Objekt byl postaven v roce 1908 Larisch-Mönnichovým centrálním ředitelstvím jako infekční nemocnice (cholerový barák), později byl adaptován na dělnická kasárna. V roce 1921 zde bydlelo 25 osob, převážně zaměstnanců stavitele Františka Vomáčky.
Mezi koloniemi U Koksovny a Na Hranicích nechalo centrální ředitelství Larisch-Mönnichových podniků postavit dům čp. 790 dokončený v roce 1901, který sloužil jako obchod s potravinami a hostinec.
Aktuální stav
Území bývalé kolonie U Koksovny je dnes zatopeno odkalištěm Dolu ČSA, takže bývalou dělnickou kolonii již v terénu nic nepřipomíná.