Arizona

Název: Arizona
Poloha: Praha-Jinonice, ulice Na Vidouli, U Dětského hřiště, Souběžná II
GPS: 50.0546792 N, 14.3587753 E
Doba trvání: 1929 – kolem 1970
Stavebník: Hlavní město Praha
Počet obyvatel: 737 (1930)
Spolky: nezjištěny
Události a osobnosti: nezjištěny

Autorka článku: Barbora Gurecká

Letecký snímek nouzové kolonie Arizona z roku 1945 (Archiv leteckých snímků (ortofotomap): [cit. 2022-06-016]. Dostupné z WWW: https://app.iprpraha.cz/apl/app/ortofoto-archiv).
Letecký snímek nouzové kolonie Arizona z roku 1966 (Archiv leteckých snímků (ortofotomap): [cit. 2022-06-016]. Dostupné z WWW: https://app.iprpraha.cz/apl/app/ortofoto-archiv).

Prostorové souřadnice

Pražská nouzová kolonie Arizona v městské části Jinonice byla vybudována na levém břehu řeky Vltavy mezi dnešními ulicemi Souběžná II a U Dětského hřiště. Svažité pozemky v okolí kolonie nebyly vhodné k pěstování jakýchkoliv zemědělských plodin, a proto byla půda využívána jako pastvina pro tažné koně potulných brusičů („šlejfířů“). Místní chlapci na koních bez dovolení majitelů jezdili a ti je zase na oplátku honili. Protože se to neobešlo bez velkého hluku, byla údajně nouzová kolonie právě proto pojmenována Arizona. V blízkosti Arizony stávaly tři další nouzové kolonie – U Bulovky, U Tresorie a Mexiko.


Mezi světovými válkami nebyla tato okrajová část Velké Prahy dopravně dostatečně dostupná městskou hromadnou dopravou. Zpočátku chodili místní obyvatelé na tramvaj až do Radlic, teprve později byla zavedena autobusová doprava k Motorletu-Waltrovce. Nejspíše v roce 1939 byla do Jinonic ze stanice Anděl zavedena trolejbusová linka W. V poválečném období (1947) byla linka nejprve prodloužena do centra Prahy a následně přejmenována a dále vedena pod číslem 52. Trolejbusová linka byla zrušena v souvislosti s přechodem na autobusovou dopravu v roce 1969. V současné době bychom pěšky došli do míst, kde kdysi stávala nouzová kolonie Arizona, buď ze stanice metra Nové Butovice, nebo z autobusové zastávky Karlštejnská.

Stavební vývoj

Nouzovou kolonii Arizona postavila v roce 1929 na svých pozemcích Pražská obec. Stejně jako nouzová kolonie Slatiny byla i Arizona určena zejména pro obyvatele obecních domů odsouzených k demolici. Podle Ladislava Štěpánka, který v Arizoně prováděl terénní etnografický výzkum v první polovině šedesátých let, tvořilo osadu 32 dřevěných dvojdomků. Ve sčítacích operátech z roku 1930 je shodně s mladším leteckým snímkováním zapsáno pouze 31 nouzových domků čp. 354–384.


Šestibytové dvojdomky byly tvořeny bytovými jednotkami s předsíňkou a jednou obytnou místností o velikosti 20 m2. Rohové byty měly ještě navíc spižírnu. Suché záchody společné pro tři bytové jednotky stály samostatně na zahrádce. Domky byly postaveny bez přímého napojení na vodovodní řad. V kolonii přesto stály jen tři vodovodní stojany, ze kterých si místní museli vodu do domácností donášet. Po druhé světové válce se značná část místních obyvatel přestěhovala do pohraničí. Vzhledem k tomu, že o uvolněné bytové jednotky byl malý zájem, začali si je stávající nájemci pronajímat a propojovat je se svými byty v prostornější bytové jednotky.


V roce 1964 byly již provizorní dřevěné domky kvůli pokročilé hnilobě odsouzeny k postupné likvidaci. Na leteckých snímcích z roku 1966 stojí ještě 11 objektů, ale i ty byly nejpozději v roce 1973 zbořeny, neboť další snímkování z let 1974–1975 nezachycuje žádné pozůstatky provizorních obydlí pražských dolních vrstev.

Půdorys dvojdomku čp. 379 (Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Středisko vědeckých informací: Osobní fond Ladislava Štěpánka, inv. č. 7f, sign. 378/6, k. 3, l. 272).
Půdorys středního bytu v dvojdomě čp. 379 (Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Středisko vědeckých informací: Osobní fond Ladislava Štěpánka, inv. č. 7f, sign. 378/6, k. 3, l. 273).

Populační poměry

Podle sčítacích operátů sčítání obyvatel v prosinci 1930 žilo v Arizoně 738 obyvatel, 299 osob ve věku 0–14 let (146 chlapců a 136 dívek) a 439 osob starších 15 let (200 mužů a 239 žen). Obyvatelé žili v 178 domácnostech, z nichž nejpočetnější měla 13 členů a nejméně zalidněná jednočlenná domácnost. Průměrně žily v jedné domácnosti 4 osoby. 135 bytových stran mělo mužského představeného domácnosti, ve 43 případech to byla žena. Zatímco mužští představení domácností byli většinou ženatí (125), jen 5 bylo svobodných, 3 byli rozloučení a 2 vdovci. Pokud byla přednostou domácnosti žena, většinou se jednalo o vdovu, méně osoby rozloučené (13) či svobodné (3). Co se národnostního složení obyvatel týče, žilo zde 691 Čechů, 25 Rusů, 8 Slováků, 7 Poláků, 5 Maďarů a 2 Němci.


Ze sčítacích operátů je zřejmé, že většina obyvatel starších 15 let byla zaměstnána, nebo se na budoucí povolání připravovala ve škole. Obyvatelé kolonie byli obvykle dělníci (79). Muži také pracovali jako obecní zřízenci (23), ženy jako posluhovačky (14), švadleny (11) nebo uklízečky (6). V Arizoně žilo několik úředníků (7), kočích (6), obchodníků, truhlářů a krejčích (5). Ze sčítání vyplývá, že 37 osob bylo toho času bez práce, 53 žen bylo v domácnosti a v kolonii žil jeden penzista a jeden invalida.

Okolí kolonie a občanská vybavenost

Sčítacím operátům ze sčítání obyvatel v roce 1930 vděčíme za informaci o mateřské škole, jíž byla vyhrazena jedna bytová jednotka v domě čp. 362. Komunikačním centrem kolonie byl hostinec U Pejšů Na Malvazinkách, kde působila i místní organizace KSČ. Během první republiky vznikl v Jinonicích Sportovní klub Viktorie, v jehož fotbalovém družstvu se uplatnili zejména chlapci z kolonie Arizona.


Nad kolonií nalezneme ještě dnes pískovcové skály, v nichž dobýváním písku vznikly prohlubně. Po první světové válce si lidé na nejnižších stupních společenského žebříčku tyto skalní otvory zvětšovali a vytvořili v nich obytné místnosti na ploše asi 15 m2. Každé takto vytvořené skalní obydlí mělo svůj vlastní vchod (větší či menší otvor), kterým se do skalní sluje vstupovalo. V zimním období byl otvor opatřený kouřovodem malých kamen na tuhá paliva provizorně zakryt dekou. Skalní obydlí nebyla propojena, a tak každá rodina žila v jedné místnosti. Ve skalách přímo nad kolonií obývalo jeskyně asi sedm rodin. Do dnešních dob se dochovala pouze jedna jeskyně, ostatní jsou propadlé.

Boční stěna dvojdomku v kolonii Arizona čp. 379 (Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Středisko vědeckých informací: Osobní fond Ladislava Štěpánka, inv. 8b-c, sign. 379/2, k. 4, foto č. 15).
Zadní pohled na dvojdomek v kolonii Arizona čp. 375 (Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Středisko vědeckých informací: Osobní fond Ladislava Štěpánka, inv. 8b-c, sign. 379/2, k. 4, foto č. 16).
Dvojdomek v kolonii Arizona čp. 375 (Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Středisko vědeckých informací: Osobní fond Ladislava Štěpánka, inv. 8b-c, sign. 379/2, k. 4, foto č. 17).

Společenský, spolkový a politický život

Podle Ladislava Štěpánka obývaly nouzovou kolonii Arizona značně odlišné sociální skupiny. Asi polovinu obyvatel tvořili sociálně nepřizpůsobiví občané, a zřejmě i proto se obyvatelé nikdy zcela nesžili, ani neměli zájem pořádat společné akce. Na absenci spolkového či společenského života se zřejmě podepsala i skutečnost, že údržbu domů zajišťovala Pražská obec, a proto nájemníci nemuseli ani společně pečovat o domy. Obě tyto okolnosti a také prostorová izolovanost lokality vedly k tomu, že se zde nájemníci stále obměňovali, což ve svém důsledku nevytvářelo stabilizované podmínky pro bližší sociální vztahy. „Poměrně nejlépe zde pohromadě držely cikánské rodiny,“ poznamenal si L. Štěpánek.

Aktuální stav

V současné době stojí v místech dnes již neexistující nouzové kolonie Arizona zástavba rodinných domků. Každý z domků má prostornou zahradu a ve většině z nich jsou vzrostlé stromy. V blízkém okolí se nachází dostatek veřejné zeleně, a celá lokalita tak působí klidným dojmem lukrativního bydlení.

Průhled Souběžnou ulicí, zde stávala kolonie Arizona, na fotografii z května 2022 (foto Barbora Gurecká).
Vidoulská jeskyně na fotografii z května 2022 (foto Barbora Gurecká).

Prameny a literatura

  • Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Středisko vědeckých informací: Osobní fond Ladislava Štěpánka, inv. č. 7f, sign. 378/6, karton č. 3, l. 271–273, 276–283.
  • Národní archiv: fond Státní úřad statistický – sčítání obyvatelstva v Československé republice 1930, inv. č. 752/2, sign. 063/860, k. 710, čp. 354–384.
  • Archiv leteckých snímků (ortofotomap): [cit. 2022-05-09]. Dostupné z WWW: https://app.iprpraha.cz/apl/app/ortofoto-archiv.
  • ŠTĚPÁNEK, Ladislav: Pražské nouzové kolonie (Zpráva o studiu). Český lid, 1965, č. 52, s. 186–191.
  • Trolejbusy v Praze: [cit. 2022-05-09]. Dostupné z WWW: http://www.trolejbusyvpraze.net/tb_historie.htm.