VAGÓNKA
(LANŽHOT)
Název: Vagónka
Poloha: Lanžhot, Pastvisko I
GPS: 48.7221103N, 16.9552472E
Doba trvání: 1933–1982
Stavebník: obec Lanžhot, privátní stavebníci
Počet obyvatel: 120? (1950)
Spolky: SK Lanžhot
Autor článku: Martin Jemelka
Prostorové souřadnice
Ještě počátkem osmdesátých let 20. století stál v jihozápadní okrajové části obce Lanžhot na samé česko-rakousko-slovenské státní hranici poslední objekt chátrající nouzové vagónové kolonie, která byla vybudována poblíž místního rybníka (louže) zvaného Kout. Dnes je tato část obce zastavěna garážemi, čističkou odpadních vod, sběrným dvorem, parkovištěm Pastvisko a fotbalovým hřištěm Na Pastvisku, na němž se hrála kopaná již počátkem dvacátých let minulého století.
Stavební vývoj
Již po první světové válce panoval v obci značný hlad po půdě, a to i přes rostoucí ceny stavebních pozemků. Nedostatek vhodných pozemků vládl zvláště mezi místními obyvateli z řad zaměstnanců břeclavských továren, pily či státních drah. Velká hospodářská krize a související kontinuálně rostoucí nezaměstnanost bytové poměry chudších vrstev jen vyostřily. Ubytování v obci a okolí hledalo již dvě stě nezaměstnaných. V zimě 1931/1932 jejich počet vzrostl až na 364 osob bez práce. Právě počátkem roku 1932 bylo s místní římskokatolickou duchovní správou ujednáno zřízení obecní noclehárny v jedné ze stájí na zdejší faře. Farní maštal měla být vybílena a vybavena dřevěnými pryčnami ke spaní. Když v roce 1933 krize vyvrcholila a majitelé rodinných domků z řad průmyslového dělnictva, nad nimiž se vznášel Damoklův meč nesplaceného hypotéčního úvěru, byli nuceni prodávat nesplacená obydlí, pověřilo obecní zastupitelstvo starostu Josefa Uhra 19. 8. 1933 jednáním s ředitelstvím státních drah o prodeji vyřazených železničních vagónů, které měly po adaptaci sloužit jako ubytovací kapacity.
Obec si nejprve zažádala o dvacet vagónových skříní pro zájemce, jimž bylo vystaveno vysvědčení chudoby a potvrzení, že vagóny budou použity jen k bydlení. Zájemci museli k žádosti přiložit supliku o 50% slevu na dopravné. První vagóny byly dodány 25. 10. 1933. Poplatek za jeden vagón činil 412 Kč a do zaplacení vagónu zájemcem zůstával majetkem obce, která novým osadníkům pronajala Obecní pastvisko za 2 Kč ročního nájmu. Obec musela zájemcům o bydlení ve vagónové kolonii poskytnout půjčku, protože řada osob nebyla schopna složit požadovanou částku a musela ji postupně splácet.
Když v březnu 1939 proběhlo očíslování vagónů pod písmenem V, napočítali v kolonii 29 vagónů. Některá vagónová obydlí v kolonii nestála ani jednu lidskou generaci. Když se v padesátých a šedesátých let pozvolna zlepšovala bytová situace obyvatel Lanžhota, který těžce poškodily osvobozovací boje v roce 1945, začaly vagóny rychle chátrat. K jejich brzkému opotřebení přispěly i každoroční záplavy neregulované Dyje, jejíž koryto bylo definitivně upraveno až v roce 1977.
Populační poměry
Prvním zájemcem o postavení obytného vagónu v lanžhotské místní části Pastviska byla Marie Hrnčířová, která 27. 3. 1930 požádala obecní radu o odprodej obecního pozemku pro postavení vagónového přístřeší. Zemřela však krátce na to, a nemohla tak svůj záměr uskutečnit. Prvními obyvateli Vagónky byli nakonec až Františka a Terezie Tučková, Marie a Štěpán Prajkovi, Anna Hlavatá, Kateřina a Josef Poláchovi, František Imrich a Martin Tuček. Při průměrné zabydlenosti čtyřmi osobami mohlo lanžhotskou Vagónku obývat v polovině minulého století až 120 osob. Jejich počet však od padesátých let rychle klesal.
Společenský, spolkový a politický život
S místní částí Lanžhotu zvanou Pastviny jsou spjaty počátky lanžhotské kopané, jejíž základy byly kladeny již před první světovou válku, kdy řada místních obyvatel z řad menšinového průmyslového a zemědělského dělnictva jezdívala za prací do Vídně. Právě ve Vídni a v Břeclavi na měšťanské škole se lanžhotská pracující mládež poprvé setkala s kopanou. Fotbalový klub byl založen až po válce v roce 1922 v hostinci U Ondrysků. U jeho kolébky stáli učitel Antonín Javorský, bratři Strašidlové, František Kocanda, pekař Jan Friess, Kuden, Ofner, Karel Chupík, Artur Gross, Ondřej Říha a František Hlavatý. Základ prvního mužstva tvořili chlapci, kteří hrávali kopanou před válkou: Javorský z AFK Pardubice, bratři Strašidlové z AC Florisdorf a WAC Vídeň a Pavelka z jugoslávského Splitu. První oficiální zápas byl sehrán na jaře 1922 proti Šaštínu ze sousedního Slovenska. Traduje se, že skončil vítězstvím Lanžhota 3 : 1. Hrálo se na prvním hřišti, které je dnes zastaveno humny a rodinnými domky v místech, kde stávala kolonie Vagónka.
Aktuální stav
V roce 1980 stál v kolonii poslední obydlený vagón, který vzal za své krátce po roce 1983. Dnes již v lanžhotském terénu vagónovou kolonii z doby velké hospodářské krize nic nepřipomíná. Ačkoliv mezi světovými válkami v českých zemích vznikly desítky nouzových vagónových kolonií, na venkově byly stavěny výjimečně. Ve společnosti obecně panovalo přesvědčení, že na zemědělském venkově se lidí uživí snáze než v průmyslovém městě. V tomto ohledu byla lanžhotská vagónová kolonie spíše unikátní.