Název: Zvěřina (Zvěřinovec, Na Zvěřině, německy Zwierzina Colonie)
Poloha: Ostrava – Slezská Ostrava, Zvěřinská ulice
GPS: 49.8298853N, 18.3174122E
Doba trvání: 1850 − dosud
Stavebník: Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo v Polské (Slezské) Ostravě
Počet obyvatel: 261 (1880), 647 (1890), 596 (1900), 666 (1910), 716 (1921) a 668 (1930)
Spolky: Unie horníků rakouských, místní skupina důl Zvěřina; Mezinárodní všeodborový svaz, sekce hornická, místní skupiny důl Zvěřina; Národní sdružení odborových organizací, sekce hornická v Praze, odbočka horníků jámy Zvěřina; Svaz horníků v ČSR, místní skupina technický personál Zvěřina I; Svaz horníků v ČSR, místní skupiny jáma Zvěřina; Dělnická tělocvičná jednota, Slezská Ostrava (Zvěřina); Jednota proletářské tělovýchovy, Slezská Ostrava (Zvěřina); Svaz proletářských bezvěrců, Slezská Ostrava (Zvěřina)
Události a osobnosti: Odhalení pomníku Františka Sokola-Tůmy (1930); Antonín Holáň, Antonín Holek, Franz Oppel, Karel Rožnovský, Josef Těhan, Alois Vychodil
Autor článku: Agáta Kravčíková
Kolonie je umístěna v jihovýchodní části městského obvodu Slezská Ostrava Statutárního města Ostrava v údolí mezi osadami Zvěřina a Salmovec. Okolním kopcovitým terénem je lokalita oddělena od rušných částí obce, zejména od nedaleké Těšínské ulice a na ni navazujícího dopravního terminálu Hranečník. Kolonie získala název po důlním podnikateli Josefu Zwierzinovi (1775−1858), zakladateli místních dolů Josef, Strojní a Františka. Jeho dědicové založili v roce 1878 Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo v Polské (Slezské) Ostravě, provozující důlní činnost do roku 1932.
Páteří kolonie je ulice Zvěřinská, podél jejíhož západního okraje bylo vystavěno několik řad závodních domů. Vzniklé ulice, kolmo napojené na ulici Zvěřinskou, získaly v polovině 20. století pojmenování Špitální, Adamcova, Podílní a Skladní. Na východní okraj Zvěřinské ulice navazuje park, postupně budovaný od poloviny dvacátých let minulého století místními obyvateli. Mimo zástavbu byl umístěn dům v ulici Michalské čp. 862. Kromě Zvěřiny nechal důlní podnik v letech 1880−1890 postavit ještě pět obytných domů v nedaleké osadě Aloisii.
Počátky závodní kolonie Zvěřina není možné pro nedostatek archivního materiálu přesně zmapovat. Výstavba prvních obytných a kancelářských budov šla pravděpodobně ruku v ruce s rozšiřující se uhelnou těžbou v dolech Josefa Zwierziny a jeho dědiců. Započala tedy zřejmě na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století. Zevrubnou představu o postupu výstavby obytných domů umožňuje získat publikace Monographie des Ostrau-Karwiner Steinkohlen-Revieres (1885), poskytující následující údaje: 10 domů (1862), 20 domů (1872), 29 domů (1876) a 26 domů (1882). Do výsledného počtu jsou ovšem zahrnuty také stavby v osadě Aloisie.
Nejcharakterističtějším typem staveb, které nalezneme ve Zvěřinské kolonii, jsou čtyřbytové přízemní domy určené k ubytování dělnických rodin (čp. 810–813, 815–819 a 822–825). Každá budova stála na půdorysných rozměrech 18,00 x 12,00 m. Dělnický byt sestával z kuchyně, pokoje a spíže. Dva byty měly vždy společný vchod do malé sdílené předsíně. Výměra dělnického bytu činila asi 50 m2. Ve dvou případech (čp. 814 a 821) byly čtyřbytovky spojeny v jeden podlouhlý osmibytový dům, který zakončoval ulice Adamcovu a Podílní.
V kolonii vznikly také domy čp. 807, 828, 831−832 a 836, do nichž byly původně stěhovány úřednické rodiny. Úřednické domy většinou nebyly typizovány, zpravidla měly větší rozměr obytné plochy, případně velkorysejší dispozici 2+1. Vedoucí závodu měl k dispozici samostatný dům čp. 826 zkolaudovaný v roce 1895. Krátce před rokem 1910 byla v severní části kolonie vybudována reprezentativní ředitelská vila čp. 834.
Těžířstvo provozovalo také několik ubytoven (kasáren), a to v ulicích Michalské čp. 862 a Zvěřinské čp. 820. Původní účel jednotlivých staveb byl později změněn. Obě kasárenské budovy byly ještě před první světovou válkou rekonstruovány pro rodinné bydlení. V bývalé noclehárně čp. 820 vzniklo 12 garsonek, dobovým jazykem označovaných jako „obytná kuchyně“, v nichž se tísnily celé rodiny. Obytné domy čp. 809 a 831 byly naopak později rekonstruovány za účelem umístění dělnické noclehárny. Hromadné dělnické ubytování bylo dočasně (kolem roku 1921) poskytováno také v tzv. „baráku bez čísla“, o jehož umístění v prostoru kolonie nemáme dosud přesné informace.
Po skončení první světové války těžířstvo dále investovalo do svého bytového fondu. V letech 1921−1922 vznikly tři dvoupodlažní domy v ulici Střelné čp. 1099−1100 a 1125. V domech převažovaly byty o dispozici 1+1 se spíží. Součástí vybavení bylo také WC. Stavba posledního obytného domu ve Zvěřinské kolonii byla schválena v roce 1925. Tříbytovému přízemnímu domu bylo přiděleno konskripční číslo 1126.
V souvislosti s uzavíráním dolů Zwierzinova kamenouhelného těžířstva v roce 1932 byly v průběhu následujícího roku jednotlivé domy prodány soukromým zájemcům. Po druhé světové válce byla pod lokalitou Zvěřina obnovena těžba, probíhající z dolu Petr Cingr v Michálkovicích. Vlivem poddolování bylo v průběhu následujících desetiletí demolováno 16 domů, nebo jejich částí. Jednou z posledních zbouraných nemovitostí je bývalá ředitelská vila čp. 834, v době demoličního řízení v roce 2003 poškozená vandaly a zcela vybydlená. Ostatní domy v osadě jsou v současnosti většinou opravené a zvelebované soukromými majiteli.
Sčítání obyvatelstva v únoru 1921 nezachytilo kolonii v plné zastavěnosti. V tehdy existujících stavbách žilo 716 osob, obývajících 101 bytových jednotek anebo některou z místních nocleháren, nacházejících se v budově čp. 831 a v tzv. „baráku bez čísla“.
Podle výsledků sčítání obyvatel v roce 1930 ve Zvěřinské kolonii žilo 668 osob v 138 bytových jednotkách. Populační úbytek oproti předcházejícímu sčítání byl dán zrušením dvou dělnických ubytoven a snížením počtu podnájemníků v domácnostech. Zatímco v roce 1921 ubytovávalo nocležníky 39 místních domácností, v roce 1930 byla tato dříve rozšířená praxe sdílení nákladů na bydlení zjištěna pouze u 17 domácností.
Po uzavření Zwierzinových dolů a privatizaci závodních domů (většinou během roku 1933) se socioprofesní skladba kolonie výrazně proměnila. Domy si kupovaly spíše rodiny drobných živnostníků a úředníků a původní obyvatelé kolonii zpravidla opustili.
Během první vlny výstavby Zvěřinské kolonie, tj. na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století, vznikl závodní hostinec čp. 809. V budově byla umístěna také prodejna potravin. Ve dvacátých letech byla hostinská koncese přenesena do domu u osady Aloisie a v objektu čp. 809 byla vybudována dělnická ubytovna. Důlní podnik nechal krátce před rokem 1894 zřídit také závodní špitál s lékárnou. Zdravotnické zařízení čp. 827 vzniklo v ulici později pojmenované Špitální a bylo zrušeno zřejmě v letech před první světovou válkou.
Ze soukromých podniků jmenujme hostinec Terezie Liškové v domě čp. 805, otevřený v roce 1906. Část budovy byla ve dvacátých letech pronajata konzumnímu družstvu Budoucnost, které zde provozovalo obchod potravinami.
Významným podnikatelským subjektem v lokalitě byl Antonín Holek, naddůlní Zwierzinova těžířstva, který zároveň vedl krejčovskou dílnu a obchod potravinami v domě čp. 1050 postaveném v roce 1911. Mezi lety 1922−1923 nechal Antonín Holek postavit dům čp. 1131, v němž provozoval hostinec a divadelní sál, propůjčovaný ochotnickému spolku působícímu při místní Dělnické tělocvičné jednotě. Děti vyrůstající ve Zvěřinské kolonii zpravidla navštěvovaly obecnou školu v Hranečníku.
Do veřejného života v obci začali obyvatelé Zvěřinské kolonie vstupovat počátkem 20. století. Ředitel Zwierzinova kamenouhelného těžířstva Franz Oppel byl před první světovou válkou členem městské rady Polské Ostravy. Ve veřejném dění se v téže době angažoval také Alois Vychodil, závodní dolu Josef, který předsedal Okrašlovacímu spolku v Polské Ostravě. Jedním z významných představitelů socialistického dělnického hnutí byl horník Karel Rožnovský (* 16. 3. 1868 Vyšní Lhoty), předseda místní odbočky Unie horníků Rakouských. Jakožto zástupce dělnických odborů Rožnovský podepisoval kolektivní ujednání, uzavřené mezi horníky a báňskými podniky v ostravsko-karvinském revíru v roce 1912.
V meziválečné éře opanoval kulturní život Zvěřinské kolonie sociálnědemokratický proud, reprezentovaný např. osobou důlního úředníka a podnikatele Antonína Holka (* 13. 6. 1877 Polská Ostrava), jenž byl zvolen do zastupitelstva Slezské Ostravy za Československou sociálnědemokratickou stranu dělnickou (ČSDSD). V kolonii dlouhodobě působily především spolky ideově spjaté s ČSDSD. Jmenujme především Dělnickou tělocvičnou jednotu Slezská Ostrava-Zvěřina (DTJ, 1920−1950), vedenou Karlem Krejčím, žijícím v osadě Aloisie.
Komunistická strana Československa (KSČ) měla v kolonii ve dvacátých a třicátých letech podstatně nižší míru podpory. Za KSČ působili v zastupitelstvu Slezské Ostravy místní dělníci Antonín Holáň (* 26. 5. 1887 Malé Kunčice) a Josef Těhan (* 11. 3. 1899 Radvanice). Oba jmenovaní ze strany později vystoupili.
Slavnostní odhalení busty spisovatele, dramatika a publicisty Františka Sokola-Tůmy (1855–1925) v parku ve Zvěřinské kolonii proběhlo 5. 7. 1930 pod organizační taktovkou DTJ Slezská Ostrava-Zvěřina. Autorem busty byl akademický sochař Čeněk Pavlík. Po druhé světové válce byl park postupně zavážen sutí z dolu Jan Maria a Sokola-Tůmův pomník s bustou zmizel beze stopy.
„Ještě před dvěma roky byla to pustina, stará opuštěná cihelna blíže starého dolu na Zvěřině. Půjdete-li zato dnes v ona místa, naleznete tam mezi podkovitě zvedajícími se stráněmi pěknou, urovnanou a upravenou prostoru velikého hřiště Dělnické tělocvičné jednoty. Kolem volného prostranství založen byl pěkný sad, stráně osázeny stromovím a keřovím, opatřeny cestičkami, takže se přímo podivujete, co dokáže dobrovolná kázeň a oddanost jednotářů k věci. V předu pak nad železničním náspem zbudovali jednotáři důstojný kamenný pomník zesnulému ostravskému spisovateli Františku Sokolu-Tůmovi k uctění výročí jeho 75. narozenin.“ (Duch času 32, 3. 7. 1930, č. 153, s. 4)
Dnešní podoba lokality kolem Zvěřiny nabízí klidné bydlení v blízkosti centra Ostravy. Domy jsou obydlené a mnohé z nich v současnosti nebo v nedávných letech prošly rekonstrukcí. Původní park z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století slouží jako dětské hřiště i místo k pořádání drobných venkovních oslav. Funkční je také bývalý hostinec Terezie Liškové, v současnosti provozovaný pod názvem Hospůdka na Zvěřině.
