Název: Mexiko
Poloha: Praha-Jinonice, ulice Mezi Rolemi
GPS: 50.0508989N, 14.3701286E
Doba trvání: 1943/1944 – 1954
Stavebník: Pražská obec
Počet obyvatel: asi 416 (1945)
Autor článku: Barbora Gurecká
Nouzová kolonie Mexiko stávala na levém břehu Vltavy v pražských Jinonicích, východně od ulice Mezi Rolemi. Zčásti byla postavena na pozemcích dnešního Vojenského výzkumného ústavu. Kolonie byla situována v periferních částech Velké Prahy, o čemž svědčí i její ne zcela ideální dopravní obslužnost. Za první republiky nebyly Jinonice spojeny s Prahou veřejnou hromadnou dopravou. L. Štěpánek uvádí, že až do doby, než začal jezdit autobus k Motorletu-Waltrovce, chodili místní obyvatelé na tramvaj do Radlic. Podle jiného zdroje ovšem do Jinonic byla zavedena trolejbusová linka W, a to ze stanice Anděl. V poválečném období, konkrétně v roce 1947, byla linka nejprve prodloužena do centra Prahy, a pak přejmenována a dále vedena pod číslem 52. Trolejbusová linka byla zrušena v souvislosti s přechodem na autobusovou dopravu v roce 1969. V současné době bychom pěšky došli do míst, kde kdysi stávala kolonie Mexiko, buď ze stanice metra Jinonice, nebo z autobusové zastávky Sídliště Jinonice.
Podle Ladislava Štěpánka, znalce prostředí pražských nouzových dělnických kolonií, existovaly na území hlavního města Prahy čtyři typy nouzových kolonií. Kolonie postavené na pronajatých pozemcích soukromých majitelů, kolonie na odkoupených pozemcích soukromých majitelů, kolonie na pozemcích pronajatých Pražskou obcí bez zpevněných komunikací a energetické infrastruktury a nouzové kolonie vlastněné a pronajímané Pražskou obcí, která investovala do výstavby komunikací a vodovodní či elektrické sítě. Posledním typem pražské nouzové kolonie byla i jinonická nouzová kolonie Mexiko.
Pražská obec investovala do její výstavby nejspíše v letech 1943–1944, kdy bylo úhrnem postaveno 13 přízemních dřevěných domků po osmi bytových jednotkách. Každý byt sestával z předsíňky, obytné místnosti, komory a záchodu.
Ačkoliv kolonie Mexiko patřila po stavební stránce k nejperspektivnějším z pražských nouzových dělnických kolonií, již v roce 1949 byl zbořen první z třinácti postavených obytných objektů. Do roku 1954 byla stržena celá kolonie, která ustoupila dosud stojícímu Vojenskému výzkumnému ústavu.
Ladislav Štěpánek charakterizoval zdejší zástavbu následovně: „Byly to ve své době nejlépe vybavené byty v nouzových koloniích, často o pokoji s kuchyní, a v tomto typu obec sama zřizovala komunikace, elektřinu do bytu, vodu ke stojanům v kolonii, někdy i do bytu. Domek patřil Pražské obci, kolonista byl jen nájemníkem“ (L. ŠTĚPÁNEK, Vývoj, s. 146).
Přesný počet obyvatel nouzové dělnické osady Mexiko nelze bez znalosti rukopisných sčítacích operátů z roku 1950 zjistit. Domovní archy prvního poválečného sčítání obyvatel nejsou veřejnosti zatím přístupné. Musíme se tedy spokojit s odhadem. S jistotou víme, že v kolonii byly 104 bytové jednotky. Pražská obec totiž pronajímala bytovou jednotku vždy jen jedné bytové domácnosti. Při průměrné zabydlenosti jedné bytové jednotky čtyřmi osobami mohlo kolonii Mexiko kolem roku 1945 obývat 416 obyvatel, pracujících většinou v dělnických, zřízeneckých a ojediněle i úřednických pozicích. Když po druhé světové válce někteří z místních obyvatel odešli do pohraničí v rámci akce „Osidlujeme pohraničí“, začaly si zdejší rodiny pronajímat a spojovat dvě a více bytových jednotek.
Kromě nouzové kolonie Mexiko byly v Jinonicích ještě další tři lokality, ve kterých vznikla nouzová dělnická obydlí. Jednalo se o kolonie U Bulovky, U Tresorie a Arizona. Poslední jmenovaná kolonie se nacházela nejblíže kolonii Mexiko, od níž byla vzdálena asi 1,5 km. Arizona a Mexiko si byly blízké i svým stavebním řešením a uspořádáním. Podle L. Štěpánka se však obyvatelé sousedících kolonií nijak společensky nestýkali.
Nouzová dělnická kolonie Mexiko existovala pouhých jedenáct let, a to ještě v pohnuté době protektorátu Čechy a Morava, třetí republiky a poúnorového Československa. Krátkodobá existence, nestabilní politické poměry a sociální složení místních obyvatel nepřály etablování spolkových, společenských či politických subjektů v místních podmínkách kolonie. Snad právě proto nejsme o žádném spolku či organizaci informováni. Jako v jiných pražských nouzových koloniích se však i v Mexiku odehrával každodenní život v sousedské pospolitosti a významnou roli v trávení volného času hrály sport a tělovýchova.
Na části pozemku, kde před sedmdesáti lety stávala nouzová dělnická kolonie Mexiko, stojí od doby jejího zániku v roce 1954 až do současnosti Vojenský výzkumný ústav, jehož zřizovatelem je Ministerstvo obrany České republiky, které je i vlastníkem pozemku. Zbývající část pozemku je obsazena zemědělsky obhospodařovanou půdou ve vlastnictví Hlavního města Prahy.
