Název: Židovské pece
Poloha: Praha-Žižkov, mezi parkem Židovské pece a Malešickou ulicí
GPS: 50.0883861N, 14.4797617E
Doba trvání: první polovina 20. let až polovina 60. let 20. století
Stavebník: privátní stavebníci
Počet obyvatel: 129 (1956)
Spolky: nezjištěny
Události a osobnosti: ateliér Olbrama Zoubka a Evy Kmentové
Autor článku: Martin Dolejský
Pražská nouzová kolonie Židovské pece se nacházela mezi jižním svahem kopce Židovské pece a Malešickou ulicí v městské části Žižkov. Vyrostla na polích nedaleko starých Strašnic. V polovině třicátých let bylo jižně od kolonie vybudováno nákladové nádraží Žižkov (do té doby se na jihu od kolonie nacházela jen usedlost Červený dvůr). Rudé právo v roce 1936 Židovské pece charakterizovalo jako „hrbolatou suchopárnou kostrbatinu za Žižkovem.“ Téměř na dohled se jihozápadně od Židovských pecí nacházela další nouzová kolonie Viktorka zvaná také Vackov. Ta však zanikla již na přelomu dvacátých a třicátých let.
Velmi zajímavý je původ názvu kolonie , který s prostorovými souřadnicemi přímo souvisí. Původ pojmenování kolonie není úplně jasný. Zřejmě pochází z doby kolem prosince 1744, kdy císařovna Marie Terezie vydala příkaz, aby se Židé vystěhovali z Prahy. Většina z nich směřovala do Libně, ale také do míst, kde se nacházejí právě Židovské pece. Po svém si ho vykládali místní obyvatelé: „Židovské pece se tady říká, protože prý se tady pekly kdysi macesy. Také se tady říkalo ,Na Sekyře‘ – snad tady kdysi bývalo popraviště.“ Každopádně jde o ten případ pojmenování, kdy se pomístní název promítl do názvu kolonie.
Přidržíme-li se kategorizace nouzových kolonií, jak ji definovali Ladislav Štěpánek s Vandou Tůmovou, Židovské pece patřily k I. typu nouzových kolonií , tedy ke koloniím zahrádkářským . Lze předpokládat, že zde první nouzové stavby vznikly v první polovině dvacátých let 20. století na parcelách pronajímaných soukromými vlastníky za účelem zřizování zahrádek. Domky či jiné typy provizorních staveb se zde budovaly nelegálně, často pod rouškou tmy. Zahrádky se ale u domků přece jen nacházely. Obyvatelé si na nich přilepšovali pěstováním ovoce a zeleniny, chovaly se husy, králíci a kachny.
Z dobového tisku víme, že se Židovské pece staly nejen místem, kde vznikaly nouzové obytné stavby, ale jako místo úkrytu těch nejchudších bez střechy nad hlavou sloužily i nedaleké jámy po těžbě vápence v kopcích. Potvrzuje to i svědectví pamětníka zachycené v roce 1963: „Nad domky, kde je dnes park, byla pustá pláň, samý dolíky, chodily se tam nejvíc hrát karty, také tam bylo jezírko. Bylo zde také několik vagonových domků – Líbal – ještě to stojí.“ Vagonové domky potvrzují i jiná svědectví, a proto lze tuto informaci považovat za ověřenou.
V roce 1963 vzpomínal pamětník na stav obydlí na Židovských pecích následovně: „Hodně domků bylo z vagonů – Líbalovi, Blažkovi vedle nás. Okna byla jednoduchá, zavírání jen ,fórový‘, dřív jsme ani nezamykali, když jsme šli pryč, okna byly otevřený celou noc. Před třemi roky nás vykradli – máme proto v okně mříž.” Kromě toho existovaly i dřevěné domky, které se rozšiřovaly postupnými přístavbami. Postupem doby vzniklo i několik zděných domků, jak vidíme na starých fotografiích.
Pamětnice, která v Židovských pecích bydlela od roku 1925, vzpomínala s odstupem téměř 40 let na stavební úpravy domku takto: „Domek byl původně celý dřevěný, postavený velmi provisorně. Pod podlahou se udělala houba, po roce a půl to začalo najednou praskat a celá místnost se zbourala. Zavolali jsme zedníka, museli jsme podepřít strop a celou místnost jsme podezdili (stěny jsou tedy do ⅓ výšky zděné). Teď je to pevné. Za války za náletu spadla blízko bomba, velké zděné domy praskaly, náš barák nepraskl. Sklep domek nemá, jen jsme udělali pod podlahou jámu na brambory, protože v kůlně mrzly.”
K likvidaci nouzových staveb docházelo postupně v šedesátých letech 20. století. Vanda Tůmová v roce 1965 zmínila, že „do konce letošního roku má zmizet posledních pět domků žižkovské kolonie na Židovských pecích […].“ Etnografický výzkum zachytil také zbývajících pět staveb a jednu garáž. Kromě jednoho domku o pokoji a kuchyni, který byl vyzděn tzv. na půl cihly, byly všechny dřevěné, sloupkové konstrukce, ale oboustranně omítnuté. Tři měly vstup přímo ze dvora, bez předsíně, dva z nich byly tvořeny obytnou kuchyní na ploše 10 m² s pultovou střechou. Na jednom domku bylo dobře popsané jeho postupné narůstání z původní obytné kuchyně. Ta byla později zvětšena o pokoj a celek byl zakryt sedlovou střechou. Po přístavbě dalšího pokoje vznikla spíž a kolna a pak byl přistavěn ještě jeden pokoj. Zmíněný popis vypovídá o velké různorodosti staveb. Po své likvidaci byly na místě nouzové kolonie vybudovány hangáry, dnes jsou zde bytové domy.
Kolonie Židovské pece náležela mezi ty méně zalidněné. Podle statistických údajů se zde v roce 1930 nacházelo 26 nouzových domků. V dalších letech se kolonie rozrostla jen nepočetně, protože podle interního materiálu ze schůze rady Ústředního národního výboru Hlavního města Prahy z 3. 7. 1956 víme, že se na Židovských pecích nacházelo 37 domků se 129 obyvateli. Většina z těchto domků (32) se měla do roku 1960 vyklidit a zbourat, a to z důvodu jejich zdravotní i stavební závadnosti. Díky terénnímu etnografickému výzkumu z šedesátých let minulého století víme, že v nouzové kolonii Židovské pece bydleli především dělníci, což platí obecně pro všechny pražské nouzové kolonie. Časté byly rodiny s více dětmi (ve svědectvích uváděno až devět).
Nouzová kolonie Židovské pece byla původně vybudována jako zahrádkářská kolonie na periferii Velké Prahy v dělnické městské části Žižkov. Vznikla v polích a v její bezprostřední blízkosti se nenacházela žádná zástavba, což platilo po celou dobu její existence. Jižně od kolonie (již za Malešickou ulicí) se nacházelo nákladové nádraží Žižkov. Na východ zástavba bytových domů zvaných Vackov.
Díky poněkud kuriózní zprávě z Rudého práva můžeme odvodit, že v roce 1923 se na Židovských pecích budoval vodovod. Tento komunistický deník totiž 7. 12. 1923 přinesl zprávu, že kočí Václav Sládek spadl na rozkopané cestě na Židovských pecích do jámy a zlomil si nohu. Podle svědectví jedné pamětnice sem byl vodovod skutečně zaveden krátce po jejím nastěhování, tedy v roce 1925. K zavedení elektřiny došlo v roce 1946.
V roce 1757, v době sedmileté války (1756–1763) mezi vojsky Marie Terezie a pruského krále Fridricha II., byla rakouská armáda poražena v bitvě u Štěrbohol. Boj ovšem pokračoval v místech Židovských pecí. Pozůstatky po této bitvě byly odhaleny při stavbě nákladového nádraží ve třicátých letech 20. století.
Židovské pece se staly námětem jednoho z obrazů grafika a malíře Viktora Strettiho (1878–1957) Na periferii (Židovské pece) z roku 1922. Na obraze je zachyceno nezastavěné údolí, ve kterém se pasou kozy; jen vpovzdálí stojí opuštěná maringotka. Na horizontu jsou vidět bytové domy. Je otázkou, do jaké míry je tento obraz zachycením tehdejšího stavu a do jaké míry se v něm uplatnila autorova fantazie.
Mezi méně známé skutečnosti související s touto lokalitou patří i informace, že v jednom z nouzových domků na Židovských pecích, který předtím sloužil jako cementářská dílna, měli v letech 1951–1965 svůj sochařský ateliér Olbram Zoubek (1926–2017) a jeho manželka Eva Kmentová (1928–1980). Vyklidit jej museli z důvodů plánované demolice kolonijní zástavby.
Současný stav ani v nejmenším nepřipomíná nouzovou kolonii, po které už nenalezneme žádné památky. Prostor mezi jižním svahem parku Židovské pece a Malešickou ulicí je zastavován bytovými domy. I z toho důvodu došlo na území někdejší nouzové kolonie k vytvoření nových ulic Olgy Havlové (pojmenována v roce 2012) a Dagmar Burešové (pojmenována v roce 2021).