Název: Dělnické domky Jehničkovy mechanické tkalcovny v Chocni-Pelinách, Jehničkovy domky
Poloha: Choceň, Peliny čp. 522–524, 559–561
GPS: 50.000114508997534N, 16.235069754873702E
Doba trvání: 1908 – dosud
Stavebník: Mechanická tkalcovna J. Jehničky v Chocni
Počet obyvatel: 150? (1930)
Spolky: nezjištěny
Události a osobnosti: nezjištěny
Autor článku: Michal Hofman
Za choceňským železničním tunelem v místní části Peliny stával tzv. Pelinský mlýn, který v polovině 19. století nechal vystavět mlynář Josef Kaplan (1822–1870). V roce 1875 mlýn zakoupil podnikatel ve stavebnictví drah a budoucí starosta Chocně Antonín Houdek (1828–1907), a to pro svého syna Antonína juniora, který ovšem předčasně umřel. Houdek starší nechal v mlýně zřídit 40 tkalcovských stavů a vedle mlýna začala fungovat i mechanická tkalcovna. Tkalcovna Antonína Houdka prosperovala a vedle domácích odbytišť vyvážela své bavlněné výrobky až na Balkán. Postupnými přístavbami byl počet tkalcovských stavů zvýšen na 150 stavů.
Od stárnoucího Houdka koupil celý podnik v roce 1903 jaroměřský podnikatel Josef Jehnička (1869–1934). Přestěhoval se do Chocně, rozšiřoval výrobu a nabíral nové tkalce. V roce 1907 na pěti stech stavech zaměstnával až 260 dělníků, pro něž vystavěl nedaleko závodu v Pelinách obytné nájemní domy. V roce 1911 zrušil majitel Jehnička veškeré mlýnské vybavení a nadále se orientoval jen na textilní výrobu. Až do roku 1916, kdy byl provoz pro válečný nedostatek materiálu zastaven, vyráběl podnik bavlněné výrobky – molina, kartouny, grizety a kepry.
Ve dvacátých letech minulého století byl provoz Jehničkovy tkalcovny na několik let zastaven. Teprve v roce 1927, když její vedení převzali sourozenci Alois a Josef mladší Jehničkovi, se výroba opět rozběhla, a to i díky dojednaným zakázkám pro československou armádu a zlínského Baťu. Ovšem s nástupem velké hospodářské krize ve třicátých letech došlo kdalšímu útlumu výroby. Ve snaze zajistit provoz textilky přešla tkalcovna v letech 1932–1933 na výrobu hedvábných tkanin.
Po znárodnění v roce 1948 se Jehničkova továrna stala součástí národního podniku Henap, tkalcovny hedvábí Praha (Závod 28). O rok později byl choceňský podnik organizačně začleněn jako Závod 14 do národního podniku Hedva se sídlem v Moravské Třebové. Výroba se poté specializovala na hedvábné šatovky a pánské podšívky (část produkce se vyvážela i do západních států). V šedesátých letech 20. století zde pracovalo přibližně 190 zaměstnanců, převážně žen. Průměrná měsíční mzda v podniku činila v roce 1964 1167,- Kčs. V letech 1980–1982 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zastaralé tkalcovny. Poté továrna vyráběla zhruba dva miliony metrů hedvábných tkanin. V roce 1991 byla Hedva vrácena původním majitelům Jehničkovým. Dále se ovšem v textilní tradici nepokračovalo a objekt tkalcovny byl využit pro strojní výrobu a obchodní aktivity.
V roce 1908 začal továrník Josef Jehnička pro své zaměstnance budovat dělnické domy v Pelinách v blízkosti mechanické tkalcovny. Tyto obytné objekty dodnes stojí ve svahovitém terénu při levé straně cesty vedoucí z města k továrně. Nájemním domům s dnešními čísly popisnými 522–524 a 559–561 se obecně říkalo Jehničkovy domy. Jednalo se o jednopatrové domy postavené z cihel, střecha byla pokryta pálenou střešní krytinou (tašky). Dům se členil na suterén (sklepy), přízemí, první patro a podkroví (půdní prostory), do nějž vedlo schodiště. V domech se topilo kamny na tuhá paliva.
O povolení výstavby prvních dvou dělnických domů na svém pozemku v Pelinách zažádal Josef Jehnička u městského úřadu v Chocni v červnu 1908. 20. 7. 1908 se začalo se stavbou a za několik měsíců byly domy dokončeny, konkrétně 27. 11. téhož roku. Každý dům měl vedle sklepů prádelnu, obytné pokoje, kuchyně a sociální zařízení. První nájemníci zde bydleli od 1. 4. 1909.
V roce 1911 zažádal továrník Jehnička o povolení výstavby dalšího dělnického domu na svých pozemcích. Jednalo se o jednopatrový dům, který byl dlouhý přibližně 47 metrů a byl rozdělen na tři identické části, které byly od sebe odděleny dvěma ohnivzdornými štíty. Každá tato část měla v suterénu prádelnu, pět sklepních oddělení, která se dále členila na 12 kójí, a chodbu. V přízemí a v prvním patře bylo po šesti kuchyních, dvou záchodech, jedné chodbě; podkroví bylo průchozí. Ze suterénu do podkroví vedlo schodiště.
Stavitelem Jehničkových domů byl Josef Kosina (1852–1914), choceňský stavitel, který založil v roce 1893 v Chocni v lokalitě na Křepčích novou, původně kruhovou cihelnu. Byl to prozíravý krok, protože režijní cena cihel mu umožnila stavět za nižší náklady. Proto měl Kosina v Chocni mnoho zakázek. Stavitel Kosina prodal cihelnu v roce 1910 Antonínu Suchánkovi z Vamberka.
Po druhé světové válce se v dělnické kolonii ubytovací podmínky zdejších zaměstnanců zlepšily poté, co si dělnické odbory vymohly, aby každá rodina měla alespoň dvě místnosti. Po znárodnění sloužily dělnické byty dále pro potřeby ubytování zaměstnanců Hedvy Choceň.
Původními obyvateli kolonie byli zaměstnanci Jehničkovy mechanické tkalcovny v dělnických profesích a jejich rodinní příslušnici. Firemní byty mohlo obývat 100–150 osob. O tom, jak se žilo zdejším zaměstnancům, vypovídá i krátký úryvek ze vzpomínek Jarmily Krčmářové, tkadleny v Jehničkově továrně v Chocni, které jsou uloženy v archivu Orlického muzea v Chocni: „Moji rodiče se přistěhovali do Pelin v roce 1915, kdy mi byly dva roky. Lidé tam (v dělnických domech – poznámka autora) bydleli v jediné místnosti bez ohledu na to, kolik bylo příslušníků domácnosti. Také u nás to bylo 5 lidí, rodiče a tři dcery. U Vašinů 7 lidí, měli u sebe ještě dvě babičky. Přestože továrník Jehnička provozoval i elektrárnu, dodával proud do celé Chocně, ale v bytech dělníků se svítilo petrolejovými lampami.“
Aktuálně lokalitu obývá celkem 40 nájemníků v až 22 bytových jednotkách. Z tohoto údaje tedy vyplývá, že bytové jednotky nejsou průměrně obývány ani dvěma osobami.
Továrník Jehnička přikoupil i nedaleký objekt starého mlýna zvaného Korábky v místní části Hrádníky, který v roce 1913 vyhořel. Název mlýna byl odvozen od mlynáře Emanuela Korába (1857–1913), který v roce 1897 přistavěl k původnímu mlýnu tkalcovnu. V roce 1922 zde Josef Jehnička zřídil generátor pro výrobu elektrické energie o výkonu 120 kW. Jako zajímavost uveďme, že továrník Jehnička ve svém podniku spustil hydroelektrárnu o výkonu 150 kW (díky úpravě říčního splavu a náhonu). Karlínská Křižíkova továrna zde vybudovala rozvodnou síť, pomocí níž Jehničkova nová elektrárenská společnost zajišťovala dodávku elektrického proudu pro celou Choceň.
V současné době jsou bytové jednotky v domech čp. 524 a 559–561 v osobním vlastnictví. Obytné objekty čp. 522 a 523 vlastní pardubická společnost RP Future, s.r.o.
