Název: Kamenec (Na Kamenci, Osada jámy Trojice, německy Steinplaz-Kolonie)
Poloha: Ostrava – Slezská Ostrava, Bohumínská ulice
GPS: 49.8437575N, 18.2938192E
Doba trvání: 1871–1970
Stavebník: Kamenouhelné doly a koksovna Jana Wilczka v Polské (Slezské) Ostravě
Počet obyvatel: 966 (1890), 959 (1900), 1016 (1910), 877 (1921)
Spolky: SK Slezská Ostrava, Svaz československo-sovětského přátelství
Události a osobnosti: Stávka na Trojici 1894; Antonín Hořínek, Alois Červenka, Ota Filip
Autor článku: Martin Jemelka
Na pravém břehu řeky Ostravice v místní části Zámostí stála při okresní silnici z Bohumína přes Hrušov do Slezské (Moravské) Ostravy a dále do Těšína a Místku hornická kolonie Kamenec. Náležela společnosti Kamenouhelné doly a koksovna Jana Wilczka v Polské (Slezské) Ostravě. Pomístní název středověkého původu odkazoval na vystupující pískovcové skály prostoupené čedičovými žilami (Bazaly) a na balvany ležící staletí podél cesty do Hrušova.
Kolonie byla vymezena řekou Ostravicí, kinem Palace (naposledy Oko) a cestou do Hrušova. Ke kolonii patřil i úřednický dům čp. 241 na pravé straně silnice do Hrušova. Hlavními zaměstnavateli místních obyvatel byly doly Terezie a Ema ve Slezské Ostravě a podniky a drobné průmyslové závody v čele s městskou elektrárnou (1895) v hustě zastavěném Zámostí. Silnice, po níž od 9. 1. 1904 jezdila parní dráha Moravskoslezské akciové společnosti místní dráhy (nejprve na trase Polská Ostrava – Hrušov, od roku 1914 až do Bohumína), a blízkost mostu a lávky přes Ostravici (30. 4. 1959 otevřen most Pionýrů) činily z Kamence jednu z dopravně nejlépe dostupných dělnických osad ve slezské části dnešní Ostravy.
Kamenec byl postaven v letech 1871–1873 na pozemcích hraběcího velkostatku rodiny Wilczků, a to na pravém břehu neregulované řeky Ostravice. Časté záplavy byly hlavní determinantou standardu bydlení v kolonii tvořené v době největší územní rozlohy (1921) 41 přízemními cihlovými obytnými budovami čp. 238–278, k nimž v roce 1959 přibyl montovaný panelový dům čp. 1735.
Kolonie byla tvořena zástavbou čtyř řad domů, mezi nimiž probíhala pravidelná uliční síť s ústřední komunikací mezi prostředními řadami domů. Nepodsklepené přízemní čtyřbytové domy čp. 242–278 s cihlovým zdivem obdélného půdorysu 18,20 x 7,70 m (úřednické domy 19,60 x 9,60 m) pod sedlovou střechou byly původně kryty jen lepenkou. Bytové jednotky v dělnických domech se skládaly z WC, předsíně se schody na půdu společné pro dva osově obrácené byty, kuchyně s malým sklípkem přístupným poklopem pod hliněnou kuchyňskou podlahou a světnice. Prostornější úřednické byty tvořila společná předsíň, kuchyně a světnice. Z řadové zástavby se vymykal dům čp. 240, původně Wilczkova závodní nemocnice, později dozorecký dům. Posledním domem v kolonii Kamenec, vybudovaným již po demolici prvních obytných objektů, byl montovaný panelový rodinný dům čp. 1735, který byl postaven v letech 1958–1959 v rámci ostravských výstavních trhů jako vzorový obytný dům. Demolován byl poté, co dočasně sloužil jako zařízení staveniště panelového sídliště Kamenec (1970).
Až do meziválečných let nebyla kolonie kanalizována. Odpadní a dešťové vody byly stružkami odváděny přímo do Ostravice a pitná voda byla původně čerpána rumpálem ze společné studny vždy pro jeden dům. Od roku 1922 byla kolonie připojena k elektrické rozvodné síti ze závodní elektrárny Wilczkova těžířstva.
Již před první světovou válkou byl stavební stav kolonie nevyhovující. Po dlouholeté veřejné kritice se těžířstvo v roce 1921 rozhodlo přikročit k rekonstrukci, která ovšem s přestávkami trvala až do roku 1937. Spočívala ve vybudování nového hospodářského zázemí, sanaci vlhkého zdiva a omítek a vytvoření nových uzavřených dvorních bloků s průjezdy, které kolonii propůjčily až rustikální ráz. Stavební úřad Slezské Ostravy nešetřil kritikou. Na místě rádoby venkovské zástavby by raději viděl blokovou zástavbu dvoupodlažních domů. O demolici bylo diskutováno dlouhá léta. První domy byly zbořeny v letech 1944 a 1958, většina kolonie ve druhé polovině šedesátých let, kdy Krajský a Městský investorský útvar v Ostravě přistoupily k modernizaci Bohumínské ulice a výstavbě panelového sídliště Kamenec. Kolonii přízemních domků nahradilo dosud stojící sídliště, tvořené dvanáctipodlažními panelovými domy typu „architekt Bichler“ s novou občanskou vybaveností.
„Dělnická kolonie na Kamenci v P. Ostravě je hotovým pařeništěm nemocí. Naší veřejnosti je známa tato smradlavá kolonie ponurných budov, tísnících se na sebe na polsko-ostravském břehu nečisté Ostravice. Jde-li člověk kolem některého domku v této kolonii, nezbývá mu, než aby si přitiskl kapesní šátek na ústa a nos, jaký tam panuje zápach. Každý domek, čtyři byty a zároveň otevřené čtyři žumpy. Kanalizace tu není žádná. Domky leží velmi blízko a bývají obyčejně na jaře a po větších deštích zatopeny rozvodněnou Ostravicí, takže zdivo je celé vlhké. Žumpy páchnou nesnesitelně, vlhké zdivo rovněž a hnilobný zápach činí pobyt v bytech trapným. A v těchto ,obydlích’ přebývá prosím sta lidí. Nedivíme se, že mezi dětmi řádí velmi zhusta nemoce, a že úmrtí na tuberkulosu je v této kolonii velmi časté. V posledním půl roce zemřelo v této kolonii na tuberkulosu hned několik lidí. To ovšem hrabě Wilczek nevidí, on panuje raději všelijaké ty holdovací průvody a klerikální parády viditosné, nežli by se postaral o nápravu. Je nejvyšší čas, aby aspoň obecní zastupitelstvo polsko-ostravské zde učinilo rozhodné kroky za účelem zlepšení zdravotního stavu v domácích koloniích.“ (Duch času 15, 4. 10. 1913, č. 79, s. 4)
Nejstarším záznamem o populaci kolonie Kamenec je údaj v publikaci Polská Ostrava a okolí (1878), v níž se hovoří o 148 domácnostech ve 37 domech. V roce 1890 byl statistický obvod zahrnující Kamenec tvořen 38 domy obývanými 966 obyvateli, v roce 1900 již 41 domy s 959 osobami. V roce 1910 Kamenec obývalo ve 44 domech 1016 obyvatel, tedy 4,4 % obyvatel Polské Ostravy a 34,7 % obyvatel Zámostí.
Populační poměry v Kamenci lze detailněji rekonstruovat až na základě sčítání obyvatelstva 16. 2. 1921, které obyvatelstvo zachytilo v polovině třetí generace. Tehdy zde žilo ve 151 bytových jednotkách 877 obyvatel. V populaci převažovaly osoby narozené ve Slezsku a zaměstnané v místních kamenouhelných závodech. Po druhé světové válce se Kamenec proměnil v osadu hornických důchodců s pouhými 30 % výdělečně činných osob (1954).
„V době, kdy se odcházelo verbovat dělníky do našeho revíru, posílali těžaři své dozorce. Za jednoho pracovníka, kterého získali, dostali dva krejcary i více. Do naší kolonie Kamenec přišlo mnoho polských pracovníků, až 60 %. Ještě dnes můžeme pozorovat v kolonii tento polský původ na jménech a ve způsobu řeči. Také u nás přebývali italští dělníci, kteří však po krátké době opouštěli kolonii, aniž by si založili rodiny, jako to bylo u Poláků. Bydleli v podnájmu ,na kvartýře’. Tento způsob bydlení jim značně vyhovoval, poněvadž nemuseli platit tak velké bytné, přičemž pomáhali v domácnosti havířově ženě štípat dříví a jiné. Někteří se i s rodinou, u které bydleli, stravovali. Italští dělníci byli značně dovední a pracovití. Přicházeli k nám za výdělkem. Po získání peněz, které je k nám lákaly, opouštěli nás a vraceli se zpět do své vlasti. Opakem Italů byli polští dělníci, kteří se po svém příchodu sžili s kolonií a vytvářeli její značnou část. Často se ženili s našimi děvčaty a zakládali rodinu.“ (JUŘINA – MÍČEK – ŠTIGEL - ÚTRATA: Když hodně pršelo, s. 420)
Občanská vybavenost kolonie Kamenec se nacházela v Palackého (Michálkovické) ulici vinoucí se podél Jaklovecké kolonie k vrchu Hladnovu a dále do Michálkovic. V kolonii samotné působily porodní asistentky, hokynářky a obchodnice smíšeným zbožím (1920, 1924).
Nejvýznamnějším zařízením v sousedství kolonie byl biograf Palace (Oko, Ráj) čp. 1061. Nejstarší slezskoostravský biograf s původní fasádou navrženou Alfonsem Muchou postavil Jaroslav Střelec. Objekt rychle chátral, takže mu bylo již v roce 1944 odejmuto konskripční číslo a v roce 1973 byl demolován při rekonstrukci Bohumínské ulice. Neprobíhala zde jen kinematografická představení, ale i osvětové přednášky. V letech 1923 a 1940 zde dokonce vystoupili i ministr Edvard Beneš a spisovatel František Kožík.
Nejnavštěvovanějším byl Lidový dům, spolkový dům se společenským (divadelním) sálem a nálevnou v přízemí a kavárnou v patře, postavený podle projektu Františka Franze (1926–1927). Jeho slavnostní otevření proběhlo v přítomnosti reprezentantů Československé sociálně demokratické strany dělnické 24. 10. 1926. Rok poté se konalo otevření tělocvičny DTJ ve dvoraně.
Důlními a válečnými škodami poznamenaná budova, v níž byly v roce 1960 provizorně umístěny ubikace národního podniku Dopravní stavby Olomouc, byla demolována v roce 1967 v souvislosti s výstavbou panelového sídliště Kamenec. Za své vzaly i agitační středisko a restaurace Na Kamenci, které byly v Lidovém domě umístěny od roku 1949.
Do života místních obyvatel vstoupil nejvýrazněji Sportovní klub Slezská Ostrava, nástupce SK Slezská Slavia Polská Ostrava (1908–1914). Mezi 20 signatáři, kteří se v pátek 8. 9. 1922 sešli v hostinci U Dubu, bylo 16 horníků a alespoň čtyři obyvatelé kolonie Na Kamenci (A. Haberkiewicz, K. a R. Gřiváčovi a F. Podešva).
Stanovy FC Slezská Ostrava byly schváleny 14. 10. 1922 a na konci roku měl klub 43 členů. První zápas v červenobílých dresech s vertikálními pruhy (od čtvrtého zápasu se již klubovými barvami staly modrá a bílá; bílý dres se znakem klubu doplňovaly modré trenýrky) odehrál na hřišti v Nové střelnici v dnešních Komenského sadech 4. 3. 1923. Téhož roku vznikl i ženský odbor házené.
V roce 1934 bylo klubu propůjčeno hřiště ve Staré střelnici na pravém břehu Ostravice s výhledem na jámu Trojice. První mač s DSV Troppau zde byl sehrán 12. 8. 1934. V následujících letech klub zažil vzestup do nejvyšší soutěže, jemuž ve Staré střelnici přihlíželo až 12 000 diváků.
Po válce se fotbalový klub SK Slezská Ostrava (po roce 1948 TJ Sokol Slezská Ostrava, TJ Trojice, TJ OKD Ostrava, od roku 1953 Baník Ostrava) do sousedství Kamence vrátil ještě jednou. V letech 1958–1959 byl totiž postaven nový fotbalový stadion pro 20 000 sedících, nebo 40 000 stojících diváků, jehož investorem byl národní podnik OKR.
Jedinou spolkovou organizací, vznikem a působením spjatou s kolonií Kamenec, byl od roku 1950 Svaz československo-sovětského přátelství, odbočka Slezská Ostrava-Kamenec. Organizace měla schůzemi, průvody, přednáškami, debatními večery, koncerty, divadelními představeními, zábavami, půjčováním knih nebo exkurzemi přispívat k utužování československo-sovětských vazeb a šíření znalostí a výdobytků sovětské kultury. Zda vůbec vyvíjela nějakou činnost, nelze z dochovaného archivního materiálu odvodit. Zrušena byla již v roce 1951.
„Pan, nyní samozřejmě soudruh Karel Hyneš počal dnem, kdy byl zvolen do národního výboru, zpracovávat veřejné mínění kolonií Na Kamenci i Na Jaklovci, a nedá se povědět, že by si nebýval získával přátele a příznivce. Z moci svého nového úřadu zaopatřil několika vdovám po hornících vyšší důchody, vyhnal z honosných vil několik zazobaných buržoů a nastěhoval na jejich místa mnohačlenné rodiny a několik jeslí pro hornická děcka. Soudruh Karel Hyneš byl už vyléčen z velikášství, dovedl svou moc vychutnávat skromně a tiše a vůbec se snažil, aby z jeho postavení měli prospěch i jiní – třeba i fotbalový klub F.C. Slezská Ostrava, kterému po ministerstvech vyběhal velkou státní subvenci na obnovu travnatého hřiště a na dostavbu železobetonové tribuny – a to všechno velmi lacino: výbor klubu na slavnostní schůzi jen odhlasoval, že od jarní sezóny roku jeden tisíc devět set čtyřicet devět začne hrát pod novým názvem Rudá hvězda Slezská Ostrava.“ (FILIP, O.: Nanebevstoupení, s. 163)
Zaměstnanci a obyvatelé dělnických kolonií jámy Trojice se nejhlouběji zapsali do dějin květnovou stávkou v roce 1894. Vyvolána byla nespokojeností se mzdovými poměry, dlouhou pracovní dobou, hrubým zacházením dozorci a pojišťovací praxí bratrských pokladen. Předehrou byly oslavy Prvního máje 1894, kterých se zúčastnilo 12 000 dělníků. Živelná stávka vyhlášená 4. 5. 1894 skončila tragicky.
9. 5. 1894 se deputace dělníků jámy Trojice vydala vyjednávat s vedením. Sto metrů před branami závodu byl tisícihlavý dav doprovázející deputaci zastaven kordonem četníků. Verbální konflikt ukončila střelba. Na místě zůstalo ležet 24 horníků, z nichž osm zemřelo v místě střelby, další dva téhož dne a poslední dva posléze. Následujícího dne se v Poslanecké sněmovně Říšské rady ve Vídni konalo bouřlivé jednání reflektující trojické události. V noci z 10. na 11. května se za účasti vojska uskutečnil neveřejný pohřeb obětí střelby.
11. 5. 1894 v západní části revíru stávkovalo již 15 908 horníků, ovšem o šest dnů později stávka skončila neúspěšnými jednáními dělnických deputací s vedením závodů. Rok po trojické tragédii byl v neděli 12. 5. 1895 na polskoostravském hřbitově odhalen obětem stávky pomník, u něhož se v následujících desetiletích každoročně konalo kladení věnců.
Kamenec vstoupil i do dějin regionální literatury. V roce 1925 byla vydána románová kronika Havíři novináře, spisovatele a osvětového a vlastivědného pracovníka Antonína Hořínka (1879–1960), v níž bylo s respektem k reáliím popsáno sociální milieu na pravém břehu Ostravice před Trojickou stávkou (1894), jejímž líčením román vrcholí.
Nejobšírněji se z náklonnosti ke Kamenci literární formou vyznal pedagog, historik a archivář Alois Červenka (1897–1961), který v roce 1950 publikoval zajímavé, i když vzpomínkovým optimizmem determinované vzpomínky na pobyty u příbuzných.
Naposledy se Kamenec společně se sousední Jakloveckou kolonií a dalšími slezskoostravskými zákoutími uplatnil jako kulisa v retrospektivním románu Oty Filipa (1930–2018) Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (1994), mapujícím dramatické osudy Ostravy a Ostravska v letech 1928–1968 na pozadí osudů legendárního fotbalového klubu FC Slezská Ostrava. V roce 2022 připravil činoherní soubor Národního divadla moravskoslezského jeho jevištní podobu.
Slezskoostravské sídliště vysokopodlažních panelových domů Kamenec dnes leží nedaleko centra současné Ostravy, jen několik desítek metrů vzdušnou čarou od Nové radnice a Komenského sadů, ležících na druhém břehu řeky Ostravice. Regenerace obou břehů Ostravice, jejich proměna v rekreační zónu a revitalizace sídliště Kamenec z něj mají učinit atraktivní zónu bydlení v pěší dostupnosti městského centra a bezprostřední blízkosti rušné silniční komunikace Bohumínská. Název Kamenec dnes nese jak autobusová a trolejbusová zastávka MHD, tak zdejší Domov pro seniory Kamenec.
FC Baník Ostrava, historie klubu, dostupné z: https://www.fcb.cz/zobraz.asp?t=historie.