Název: Na Děkance, Bořková kolonie
Poloha: Praha-Nusle, „Pankrácký Pentagon“ mezi ulicemi Na Pankráci a Pujmanové
GPS: 50.04993829909936N, 14.435718835378168E
Doba trvání: 1924 – 1963
Stavebník: privátní stavebníci
Počet obyvatel: asi 312 (1956)
Autor článku: David Platil
Pražská nouzová kolonie Na Děkance se nacházela na pravém břehu Vltavy na území městské části Nusle . Vznikla v území tehdy nezastavěné Pankrácké pláně v oblasti dnešního tzv. Pankráckého Pentagonu sevřeného ulicemi Na Pankráci, Na Strži, Milevská, Pujmanové a Hvězdova (od východu ve směru hodinových ručiček). Jižně sousedila s další nouzovou kolonií U Družstva Klid . Název kolonie je odvozen od pomístního označení Na Děkance majícího svůj původ v existenci bývalé vinice děkana vyšehradské kapituly , která se nacházela v těchto místech. Až do počátku šedesátých let 20. století se jednalo o předměstskou periferní krajinu , do které se postupně rozšiřovala městská zástavba činžovních domů, ale stále si uchovávala původní zemědělský charakter. Mezi dvěma zmiňovanými nouzovými koloniemi bychom v té době nalezli rozeseté různé další provizorní stavby, zahradnictví, řemeslné dílny, kůlny, konírny, sportoviště apod.
Obyvatelé kolonie U Družstva Klid stejně jako obyvatelé kolonie Na Děkance mohli již v počátcích existence jejich domků využít pro dopravu do centra města tramvajovou trať končící u nedaleké vozovny Pankrác . Tramvajová trať z Nuslí byla do těchto míst prodloužena v roce 1925, o dva roky později byla dokončena výstavba samotné vozovny. Již od roku 1930 byla tato trať navíc prodloužena ulicemi 5. května a Budějovická až na Kačerov směrem k dnešní stejnojmenné stanici metra (trať zanikla v souvislosti s výstavbou metra linky C postupně v letech 1970–1974). Kromě tramvaje mohli obyvatelé těchto kolonií od roku 1949 využít jako alternativní způsob dopravy také trolejbus . Nedaleko jejich domků v místech dnešní křižovatky ulic Na Pankráci a Na Strži existovala až do roku 1967 konečná linek 55 a 61.
Nouzová kolonie U Družstva Klid patří k tzv. 1. typu nouzových kolonií, jak jej definovali Ladislav Štěpánek s Vandou Tůmovou. Vznikla na pozemcích, které kolonistům pronajali zemědělec Horký a zahradník Mareš. Ti je rozdělili na velmi malé parcely na ploše asi 10,00 x 13,00 m určené oficiálně pro výstavbu zahradních altánů, které pronajímali za 20 Kč ročně. Kolonisté na nich ovšem začali stavět ilegálně provizorní obytné stavby, většinou jednoduché dřevěné sloupkové konstrukce se vzduchovou mezerou pro udržení tepla. Obvykle se jednalo o jedinou místnost s kuchyňkou. V kolonii se bydlelo i ve dvou vyřazených železničních vagónech. Zprvu zde chyběly řádné cesty a vzhledem k neodborné parcelaci vzniklo mnoho slepých a úzkých ulic.
Podobně jako v dalších pražských nouzových koloniích i zde platila lhůta osmi dnů na opuštění pozemku v případě rozhodnutí Pražské obce o vystěhování a demolici. Později totiž pozemky získala do svého vlastnictví a dále je pronajímala obyvatelům kolonie Na Děkance. Vzhledem ke stísněným podmínkám občas docházelo ke sporům mezi obyvateli o hranice pozemků. Malá rozloha parcel také omezovala jakoukoliv možnost rozšiřování stávajících nouzových staveb, jako se tomu dělo v jiných koloniích, a tak se kolonie dochovala v prakticky nezměněné podobě až do počátku šedesátých let dvacátého století.
Naopak možnost připachtovat si ke své parcele ještě zahrádku od Reitknechtkova statku měla pozitivní vliv na život místních obyvatel. Díky tomu kolonisté rozšířili své pronajaté pozemky směrem na jih. Zahrádky měly vlastní zdroj vody a nebyly ohrazeny ploty, takže tvořily dojem jedné souvislé zahrady. Kolonie zanikla asi v roce 1963, stejně jako sousední kolonie U Družstva Klid, a to v souvislosti s přestavbou celé Pankrácké pláně a vznikem sídliště Pankrác.
Ladislav Štěpánek uvádí, že v kolonii stávalo až 60 domků. Ovšem podle Zápisu ze zasedání rady a pléna NVP v roce 1956 jich bylo prokazatelně mnohem více – až 10 nouzových staveb. Žilo v nich 312 obyvatel. Před rokem 1945 byl tento počet pravděpodobně vyšší, jelikož v domech kolonistů žili také další podnájemníci.
Nouzová kolonie Na Děkance vznikla uprostřed periferie tehdy ještě nezastavěné Pankrácké pláně. Vybudována byla nedaleko (necelý kilometr) od rozšiřující se městské zástavby v okolí náměstí Hrdinů (během 1. republiky nazývaného Soudní náměstí), kde do roku 1930 končila tramvajová trať. Přímo v kolonii se nevytvořila občanská vybavenost, obyvatelé docházeli nebo dojížděli nakupovat do jiných částí města.
V oblasti Pankráce, Nuslí, Krče, Podolí a Braníka, která byla až do počátku šedesátých let z velké části nezastavěná, vzniklo v meziválečném období relativně velké množství nouzových osad, mezi něž kolonie Na Děkance patřila. K jejím nejbližším sousedkám můžeme řadit nedalekou kolonii U Družstva Klid (asi 200 m jižně) a krčskou kolonii Na Dlouhé cestě. V okolí obou kolonií se nacházela zahradnictví a také povoznictví s ohradami pro koně, která propojovala tyto osady v jeden souvislý územní celek.
Zpočátku v kolonii Na Děkance chyběl jakýkoliv zdroj vody, kterou Pražská obec dovážela ve voznicích. Nejspíše až v roce 1927 zde nechala zřídit vodovodní stojan. Stejně tak až do období Protektorátu chybělo připojení na elektrickou rozvodnou síť. Každý z kolonistů měl vlastní žumpu, jejíž obsah používal jako hnojivo na svou zahradu. Kanalizace nebyla do kolonie nikdy zavedena. Drtivou většinu úprav v kolonii zajišťovali obyvatelé svépomocí. Pražská obec domy chápala jako nepovolené stavby, a proto do nich neinvestovala.
Podobně jako v blízkých nouzových koloniích nacházejících se v oblasti Pankrácké pláně a Krče (U Družstva Klid a Na Dlouhé Cestě) se ani v kolonii Na Děkance nerozvinul samostatný společenský, spolkový nebo politický život. Ladislav Štěpánek si to vysvětloval tím, že se tyto kolonie nacházely velmi blízko městské zástavby, a navíc se nejednalo o velké územní celky, aby mohly vzniknout podmínky pro rozvoj těchto segmentů společenského života. Obyvatelé kolonie U Družstva Klid se v tomto směru realizovali jinde než v místě svého bydliště. Alespoň v počátcích kolonie (asi po roce 1928) dohlížel na klid a bezpečnost místní Pořádkový výbor, který zanikl někdy před druhou světovou válkou. Kolonie neměla jednotné politické zastoupení ani žádným způsobem nespolupracovala se sousedními koloniemi. Největší vliv zde měla komunistická strana.
Území Pankráckého pentagonu prošlo v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století obrovskou proměnou, která natrvalo změnila ráz této původně periferní předměstské krajiny. Původní nouzové stavby vzaly za své zkraje šedesátých let a dnes po nich nenalezneme prakticky žádné stopy. V současnosti na jejich místě nalezneme od východu obchodní centrum Arkády Pankrác a dále nejvyšší budou v Praze a druhou nejvyšší budovu v Česku City Tower, která byla stavěna v letech 1983–1993, původně jako nové sídlo Československého rozhlasu. Část původního území kolonie zabírá menší kancelářská budova na adrese Pujmanové 1753 a také park Na Pankráci (Centrální park Pankrác).
