Název: Na Dlouhé cestě (Na Strži)
Poloha: Praha-Krč, ulice Na Strži a Jeremenkova
GPS: 50.04290786014337N, 14.436701409706581E
Doba trvání: 1926 – sedmdesátá léta 20. století
Stavebník: privátní stavebníci
Počet obyvatel: asi 383 (1956)
Spolky: nezjištěny
Události a osobnosti: nezjištěny
Autor článku: David Platil
Pražská nouzová kolonie Na Dlouhé cestě se nacházela na pravém břehu Vltavy na území městské části Krč . V roce 1926 Pražská obec povolila kolonistům vybudovat na svých vlastních pozemcích provizorní, převážně dřevěné domky, budované do značné míry pro obyvatele v té době bourané kolonie U Študáka (také U Studentského hřiště), která stávala v lokalitě dnešní vozovny Pankrác. Kolonie Na Dlouhé cestě měla podlouhlý tvar a ze západu ji ohraničovala přilehlá ulice Na Strži , ze severu od roku 1952 ulice Jeremenkova . Na západě zástavba kolonie končila přibližně v místech dnešního sportovního centra SK OAZA. Na jihu, severu i západě se v okolí kolonie ještě v poválečné době nacházela zemědělská pole, občas přerušovaná izolovanou zástavbou menších osad a usedlostí. K významným bodům v okolí patřily nedaleký Krčský hřbitov a křižovatka Ryšánka s konečnou stanicí tramvajové tratě v ulici Na Strži, kde stával vratný trojúhelník.
Do centra města se obyvatelé kolonie dostávali díky této trati od roku 1938, kdy byla na Ryšánku prodloužena z oblasti dnešní stanice metra Budějovická . Do té doby museli docházet pěšky ulicí Na Strži směrem na Pankrác. Z důvodu výstavby metra linky C a překryvu této trasy s tramvajovými tratěmi v ulicích Budějovická a Jihlavská byly tyto tratě ve směru na Kačerov počátkem sedmdesátých let zrušeny (na Kačerov v roce 1970, na Budějovickou a na Ryšánku v roce 1974). V uvedených letech však již probíhal postupný zánik nouzové kolonie Na Dlouhé cestě.
Kolonie Na Dlouhé cestě svůj název získala podle tzv. Dlouhé cesty , staré trasy vedoucí z Pankráce směrem do Braníka, která se v území nouzové kolonie stáčela směrem k západu. Ještě po druhé světové válce územní plány počítaly s její stopou pro výstavbu tramvajové tratě z Pankráce směrem do lokality Zelený Pruh. Jejím reziduem v této lokalitě zůstává úzký park s názvem Dlouhá cesta ohraničený panelovými domy mezi ulicemi Jeremenkova a Antala Staška a řadovými domy v ulici Perlitová. Kromě tohoto názvu je často zmiňována jak místními, tak v dalších zdrojích také jeho alternativa Na Strži (během německé okupace Am Riss) podle přilehlé ulice, která s kolonií sousedila od východu. Spojovala oblast Pankráce a Dolní Krče. Zmíněná strž v názvu se nacházela v oblasti přilehlé ulice Jeremenkova.
Nouzová kolonie Na Dlouhé cestě náleží k tzv. IV. typu nouzových kolonií , jak jej definovali etnologové Ladislav Štěpánek s Vandou Tůmovou. Domky byly stavěny na pozemcích patřících Pražské obci . V roce 1926 v polích nedaleko Krčského hřbitova a lokality Ryšánka vzniklo přes 100 nouzových domků. Původně se jednalo o jednoduché dřevěné stavby sloupkové konstrukce o jediné místnosti (obvykle 4,00 x 4,00 m), oboustranně obité prkny, v některých případech obezděné, zateplené rákosem či heraklitem, které obyvatelé později rozšiřovali o další místnosti. Pražská obec se postarala i o údržbu kolonie a přilehlého okolí. Obyvatelé kolonie platili Pražské obci roční nájem 100 Kč .
Již za první republiky získali nájemci nejjižnějších pozemků č. 1–31 možnost připachtovat si ještě sousední pozemek jako zahrádku. Kromě pěstování rostlin a zeleniny se místní také věnovali chovu králíků a slepic. K dalším změnám v urbanistické struktuře patřila demolice tří nejvýchodněji položených domků č. 1, 36 a 55, a to kvůli rozšíření komunikace ulice Na Strži, které proběhlo podle leteckých snímků pravděpodobně někdy v padesátých letech nebo nejpozději počátkem šedesátých let. Část nouzových staveb byla vypálena během květnových událostí roku 1945 .
Nouzová kolonie Na Děkance zanikala postupně od počátku šedesátých let 20. století. Nepodařilo se zjistit, ve kterém roce přesně zanikla, ale zbytky původních zahrádek ukazují ještě letecké snímky z roku 1975. Úplný zánik kolonie do konce sedmdesátých let potvrzují i vzpomínky místních obyvatel.
Podle Ladislava Štěpánka a místních obyvatel v kolonii stávalo minimálně 100 domků (nejspíše 104–114), ve kterých podle Zápisu ze zasedání rady a pléna NVP v roce 1956 žilo 383 obyvatel. Lze tedy předpokládat, že před rokem 1945 a před vypálením části domků německou armádou byl počet obyvatel v kolonii minimálně o několik desítek osob vyšší. Co se týče populační skladby obyvatelstva, jednalo se podobně jako v ostatních nouzových koloniích převážně o dělníky, kteří přišli do Prahy za prací z venkova. Místní zmiňují, že především v počátcích existence kolonie domy obývaly i různé „pochybné živly“, tedy osoby pohybující se na hraně zákona nebo i za ní (zloději, prostitutky ad.). Někteří kolonisté k sobě brali také podnájemníky. Velká část původních obyvatel po roce 1945 odešla osidlovat pohraničí a do původních domů se nastěhovaly nové rodiny, které zde žily až do zániku kolonie.
Nouzová kolonie Na Dlouhé cestě vznikla v polích na křižovatce ulic Na Strži a Jeremenkova. Oproti jiným pražským nouzovým koloniím se nejednalo čistě o periferní území zcela izolované od městské struktury. Již přibližně kilometr byla vzdálena zástavba na Pankráci a necelých pět minut cesty jižně podél ulice Na Strži konečná tramvaje č. 13 na Ryšánce , kterou místní mohli využít k rychlejší dopravě dále do centra Prahy. Přímo v kolonii se z tohoto důvodu nevytvořila samostatná občanská vybavenost. Místní zmiňovali jako významný místní hostinec U Čejpů na Ryšánce.
V oblasti Pankráce, Nuslí, Krče, Podolí a Braníka, která byla až do počátku šedesátých let z velké části nezastavěná, vzniklo v meziválečném období relativně velké množství nouzových osad, mezi něž kolonie Na Dlouhé cestě patřila. K jejím nejbližším sousedkám můžeme řadit nedalekou kolonii Na Klínku (asi 600 m jihozápadně na rozhraní katastrů Podolí a Braník) a dále pankrácké kolonie Na Děkance a U Družstva Klid .
V počátcích kolonie v území chyběly jakékoliv infrastrukturní investice, například do zdrojů vody. Tuto situaci kolonisté řešili odběrem z nedalekého hostince, ze studny nacházející se při cestě do Dolní Krče asi 8–10 minut vzdálené nebo od místních zahradníků. Až později zde Pražská obec nechala zřídit vodovodní stojany (podle plánku Ladislava Štěpánka z roku 1963 celkem tři). Elektřina byla do kolonie zavedena někdy před vznikem Protektorátu, do té doby se zde svítilo petrolejem. Vozovky v kolonii obyvatelé zpevňovali svépomocí před druhou světovou válkou.
Podobně jako v blízkých nouzových koloniích nacházejících se v oblasti Pankrácké pláně (Na Děkance a U Družstva Klid) se ani v kolonii Na Dlouhé cestě nerozvinul samostatný společenský, spolkový nebo politický život. Vždy probíhal v rámci nějakého většího celku s obyvateli okolních čtvrtí. Hlavním důvodem byla relativní blízkost městské zástavby, takže obyvatelé měli možnost realizovat se společensky i mimo blízkost svého bydliště. Taktéž nelze hovořit o spolupráci mezi zmíněnými nouzovými koloniemi a osada ani neměla jednotné politické zastoupení. Nejsilnějším politickým uskupením zde byla komunistická strana.
Část místních obyvatel se věnovala ochotnictví, přičemž nejaktivnější byli v nepolitickém kroužku hrajícím v Lesním divadle v Krči, jež fungovalo v letech 1913–1958 v tzv. Velkém Háji nedaleko dnešního sídliště Novodvorská. Kromě toho účinkovali také v Dolní Krči v sále hostince U Klimešů, po roce 1945 taktéž v Braníku. Hrály se především klasické národní kusy jako Prodaná nevěsta nebo Strakonický dudák, které měly obvykle velký úspěch. Obyvatelé kolonie Na Dlouhé cestě ovšem i v tomto případě nikdy nevytvořili vlastní divadelní soubor.
Kromě těchto aktivit se kolonisté především v počátcích existence kolonie angažovali přímo v dohledu nad dodržováním klidu a bezpečí v místním Pořádkovém výboru. Do roku 1945 byli obyvatelé také aktivní v cyklistice a účastnili se cyklistických výletů. Někteří z místních patřili také mezi členy krčského spolku Baráčníků.
Obyvatelé kolonie Na Dlouhé cestě byli alespoň ve dvacátých letech minulého století velmi aktivní, co se týče hájení jejich zájmů vůči Pražské obci. Z podnětu místních obyvatel vznikl celopražský Akční výbor kolonistů, který sdružoval i ostatní kolonie a pořádal různé protestní akce a průvody v případech hrozby demolice nouzovým domkům a vystěhování jejich obyvatel. Jednalo se o ilegální organizaci, která nacházela podporu hlavně ze strany komunistů. Současně šlo o jediný spolek tohoto druhu v celopražském kontextu.
Do života obyvatel kolonie Na Dlouhé cestě výrazně vstoupily květnové události roku 1945. Během bojů Pražského povstání byli obyvatelé jednotkou německé armády donuceni opustit své domovy. Tehdy vojáci založili v kolonii střelbou na domy požár a zakázali jej obyvatelům hasit. Muže přinutili kráčet směrem k usedlosti Dobeška, kterou plánovali dobýt. Ženy naopak odvlekli na blízkou hasičskou stanici, která stávala v lokalitě Budějovická v místech dnešního Domu bytové kultury, a drželi je jako rukojmí. Až po dobytí Dobešky bylo obyvatelům dovoleno vrátit se domů a hasit požáry, což se z velké části podařilo. Popelem ovšem lehlo asi pět domků, další byly poškozeny střelbou. Někteří obyvatelé byli během těchto událostí postřeleni a svým zraněním podlehli.
V kolonii se údajně podle místních narodili známí bratři Saudkovi – fotograf Jan (13. 5. 1935) a kreslíř Kája (1935–2015). O jiných významnějších osobnostech nebo událostech nemáme zprávy.
Území pražské nouzové kolonie Na Strži se po demolici nouzových staveb výrazně proměnilo a dnes v ničem nepřipomíná bývalý charakter lokality nouzového dělnického bydlení. Na místě původních domků a zahrádek v současnosti nalezneme od východu panelové domy v ulicích Kovařovicova a Vikova, park Dlouhá cesta, řadové domy v ulici Perlitová a sportovní centrum SK OAZA. Jedinou připomínkou bývalé kolonie zůstává dodnes nezměněný název ulice Na Strži a zmíněný park Dlouhá cesta. Na křižovatce ulic Na Strži a Jeremenkova aktuálně probíhá výstavba severního vestibulu stanice metra linky D Olbrachtova. V záměru je také vznik nové tramvajové tratě z Dvorců ulicemi Jeremenkova a Olbrachtova směrem ke stanici metra Budějovická, která souvisí s obnovením tramvajových tratí v oblasti Pankráce a Krče.
