Název: U Závodní nemocnice (Kolonie dolu Gabriela, německy Spitalhaus-kolonie)
Poloha: Karviná-Doly, Slezská ulice
GPS: 49.8279389N, 18.4842094E
Doba trvání: 1886−1985
Stavebník: Těšínská komora / Báňská a hutní společnost v Brně
Počet obyvatel: 566 (1921)
Spolky: nezjištěny
Události a osobnosti: exploze důlních plynů v dole Gabriela v roce 1924
Autorka článku: Agáta Kravčíková
Provizorně zvolený název karvinské kolonie U Závodní nemocnice, který vznikl během zpracování tématu karvinských kolonií v roce 2018, nalezl inspiraci v německém ekvivalentu Spitalhaus-Kolonie, který byl použit v meziválečné éře ve správní agendě Báňské a hutní společnosti. Název hornické osady vznikl uměle v době zpracování publikace Karvinské hornické kolonie (2018), a to za účelem vymezení lokality z další sdružené zástavby, popisované v minulosti jako kolonie dolu Gabriela. Většina archivních zdrojů (sčítací operáty z roku 1921, aktový materiál okresního úřadu a místní samosprávy) vymezuje kolonii v blízkosti závodní nemocnice velmi nejasně a zpravidla do ní počítá také okolní sídla jako například starší část Rajkovy kolonie či osadu Pod hruškou. Ani doboví autoři Theodor Myslivec (1929) a Fridolín Šlachta (1937) kolonii nelokalizují zcela jasně. Místopisná studie Františka Sochora (2001) hovoří o Kolonii Gabriela, tento název však nemá oporu v archivním materiálu.
Hornická kolonie U Závodní nemocnice byla tvořena 21 dělnickými domy čp. 440–441, 512–517, 533–534, 600–601, 664 a 1340–1347, ze dvou stran sevřenými pravoúhle se sbíhajícími ulicemi Slezská a Cihelní. Název lokality odkazuje na nedalekou závodní nemocnici, kterou v roce 1897 postavila knížecí Těšínská komora, tehdejší vlastník dolu Gabriela a Hohenegger v Karviné. Byty byly určeny převážně rodinám hornických zaměstnanců dolu Gabriela. Investorem stavby byla knížecí Těšínská komora, transformovaná v roce 1906 v Rakouskou báňskou a hutní společnost, která nadále pokračovala v rozšiřování kolonie. Podél severozápadního okraje kolonie probíhala montánní dráha, napojující důl Hohenegger a důl Gabriela na košickou-bohumínskou dráhu.
Všechny obytné objekty v kolonii U Závodní nemocnice byly stavěny jako šestibytové podle identického projektu, který Těšínská komora využívala nejpozději od osmdesátých let 19. století. Jednotlivé byty byly uspořádány napříč stavbou, a to v pořadí vstupní chodba, kuchyně a ložnice. Zvolená dispozice napomáhala příčnému větrání, které umožňovalo lepší údržbu kuchyňských kamen a mělo chránit byty před plísní. Součástí domácností byla také spíž a venkovní zázemí, tvořené chlévem a suchým záchodem.
Tentýž typ závodního domu byl stavěn také v koloniích Lesní, Pod hruškou, Rajkova a U Otipky. V průběhu let byl tento typ dělnického domu prostorově rozšířen: stavby vzniklé před první světovou válkou zabíraly půdorys 26,75 x 9,50 m, který byl na počátku dvacátých let zvětšen na 29,15 x 10,20 m, čímž se rozšířila plošná výměra jednotlivých bytů při zachování původní dispozice 1 + 1.
Menší typ obytného domu byl v kolonii U Závodní nemocnice stavěn v letech 1886–1905. V tomto období vzniklo celkem 13 domů. V etapě 1919–1921 nechal investor postavit dalších osm, tentokrát již větších typových objektů. Jejich situováním se kolonie prostorově přiblížila závodní nemocnici, nacházející se naproti přes ulici Slezská. Součástí kolonie byla také dvojitá parní pekárna zkolaudovaná v roce 1924.
Od konce druhé světové války probíhala v kolonii postupná demolice stavebně narušených budov, popřípadě jejich stavebních částí. Jako první byla ve čtyřicátých letech zbourána polovina domu čp. 514, jehož zbývající část byla využívána až do roku 1981. Nadvakrát bylo v sedmdesátých letech asanováno také obydlí čp. 534. O postupné degradaci sídla svědčí mapový materiál a letecké snímkování. Například na leteckém snímku pořízeném v roce 1973 chybí již domy čp. 515, 533 a 1340. Zánik dalších staveb je zachycen v demoličních výměrech vydávaných mezi lety 1973–1985 Místním národním výborem Karviná pro domy čp. 513–514, 516, 534, 1341–1345 a 1347. Letecký snímek z roku 2002 zachytil v lokalitě už jen prázdné zatravněné území.
Ucelený přehled o populačních poměrech v kolonii U Závodní nemocnice umožňují získat sčítací operáty z cenzu provedeného v únoru 1921. V tehdy dokončených 20 obytných domech (objekt čp. 1347 byl zkolaudován a obydlen až po provedeném sčítání) bylo hlášeno 566 osob (272 mužů a 294 žen). Většina obyvatel (77,39 %) měla rodiště na území soudního okresu Fryštát, kam spadal také městys Karviná. Přímo v obci se narodilo 45,4 % osob. Z národnostního hlediska v kolonii drtivě převládala populace polské národnosti (87,1 %) následovaná českou (10,1 %), německou (2,3 %) a šlonzáckou národností (0,5 %). Většina respondentů se hlásila k římskokatolické církvi (84,81%). Dále zde žilo 14 % evangelíků augsburského vyznání a 1,2 % dotazovaných uvedlo, že jsou bez vyznání.
Více než polovina obyvatel byla v produktivním věku (53,5 %). Ekonomicky aktivními byli zpravidla muži, otcové a synové po dokončení povinné školní docházky, kteří nejčastěji nacházeli zaměstnání v dolech Báňské a hutní společnosti. V roce 1921 pracovalo v hornictví 153 osob, mezi nimiž bylo pouze 9 žen, převážně neprovdaných dívek. Dominantním zaměstnavatelem byl nedaleký důl Gabriela, avšak závodní domy čp. 1340–1341 a 1346 sloužily k ubytování zaměstnanců dolu Hohenegger. Socioekonomickou strukturu populace zpestřilo osazenstvo domu čp. 517, ve kterém bylo ubytováno 11 stavebních dělníků, sezónně najatých moravskoostravskou stavební firmou Franze Krömmera, jež prováděla většinu staveb Báňské a hutní společnosti na území Karviné. Až na jednoho technického úředníka zastávali přednostové domácnosti zpravidla dělnickou profesi.
Ačkoliv většina potomků setrvávala ve zděděném socioprofesním postavení kamenouhelných dělníků, některým rodinám se přece jen podařilo poskytnout dětem prestižnější kariérní perspektivu. Sčítání 1921 zastihlo v kolonii tři mladistvé, kteří po ukončení povinné školní docházky pokračovali studiem obchodní školy nebo tzv. úřednické nadstavby. Některé hornické rodiny tak vychovaly důlní úředníky. Například v domácnosti polského evangelíka a nadhavíře dolu Gabriela Andrzeje Kiedroně (* 1861) žili dva jeho svobodní synové, z nichž jeden pracoval jako úředník v dole Evžen v Petřvaldu a druhý byl zaměstnancem Horního inspektorátu v Českém Těšíně. Dalšími profesemi, které se těšily oblibě mezi mladistvými, byl obchodní příručí (častým zaměstnavatelem bylo polské Centrální spotřební družstvo v Lazích) a v případě dívek služebná, kuchařka či švadlena. V profesní struktuře kolonie U Závodní nemocnice však šlo o ojedinělé případy.
Významným objektem spjatým s kolonií U Závodní nemocnice byla právě závodní nemocnice čp. 704, kterou v roce 1897 nechala postavit Těšínská komora podél východního okraje dnešní Slezské ulice. Zdravotnické zařízení navazovalo na starší formy firemní sociální politiky. Provizorní závodní špitál a cholerové baráky jsou uvedeny ve vyšetřovací zprávě ministra orby, která byla po stávce v ostravsko-karvinském revíru v roce 1894 předložena vídeňskému parlamentu. Standardní nemocnici společnost uvedla do provozu o tři roky později. Budova byla posléze přestavována a doplňována o další objekty. V roce 1906 byla v nově dokončené stavbě čp. 1001 zprovozněna ordinace a v roce 1925 proběhla výstavba domu čp. 1475, kam bylo umístěno technické zázemí a byt uklízečky.
Vlastní budova byla rekonstruována dvakrát, nejprve v roce 1935, kdy byla rozšířena o rentgen a tzv. správkár, a poté počátkem čtyřicátých let, kdy došlo k adaptaci márnice. V meziválečné éře zařízení poskytovalo 60 lůžek. Představu o sociální struktuře pacientů lze získat prostřednictvím sčítacích operátů z roku 1921. V dané době bylo v nemocnici hospitalizováno 18 dospělých mužů, vesměs zaměstnanců Báňské a hutní společnosti, jeden školou povinný chlapec a deset žen. Celkem bylo v zařízení umístěno 30 pacientů, o které pečovalo šest řádových sester (pravděpodobně boromejek, které pracovaly také v nedaleké závodní školce). Nemocnice byla vedena primářem, kterým byl v meziválečné éře Josef Bayer, a jedním či dvěma sekundárními lékaři. Zdravotní personál doplňovaly tři uklízečky. Po znárodnění uhelného průmyslu v říjnu 1945 vyvstala otázka jak naložit se závodními nemocnicemi, do té doby provozovanými soukromými důlními společnostmi. Vládním nařízením z 22. 4. 1949 bylo rozhodnuto začlenit bývalé závodní nemocnice v Karviné a Orlové pod správu zdravotnické komise při Krajském národním výboru v Ostravě.
Nemocnice čp. 704 byla demolována nejpozději v roce 1966. V dané době byl objekt již vyklizen a nesloužil původním účelům. V nepatrně lepším stavu se v šedesátých letech nacházely budovy v nemocničním areálu čp. 1001 a 1475. O objekt čp. 1001 se přihlásil Československý svaz zahrádkářů, který jej v rámci Akce Z upravil a nadále využíval. Dům byl demolován v roce 1988. Technická budova čp. 1475 byla v šedesátých letech dočasně uzpůsobena pro potřeby domova důchodců. Kdy byl objekt demolován, se zatím nepodařilo zjistit.
Několik desítek metrů severním směrem od kolonie byla umístěna závodní mateřská škola, zkolaudovaná v roce 1899 pod číslem popisným 669. V meziválečné éře se o děti staraly řeholnice z řádu sv. Karla Boromejského, které v objektu také bydlely. Theodor Myslivec zařízení v roce 1929 popsal jako jazykově česko-polské. Ve školce byly provozovány dvě jazykově odlišné třídy, z nichž každou navštěvovalo kolem 90 dětí. Za druhé světové války budova sloužila provozu podnikových kanceláří. Školské zařízené se do objektu vrátilo v roce 1948, kdy byla škola zrekonstruována. Vznikla zde velká herna a dva služební byty. Budova byla demolována v roce 1972. Mnohé soukromé živnosti se nacházely v blízkosti sousední Rajkovy kolonie.
Podobně jako jiné místní části Karviné byla i tato lokalita vystavena negativním vlivům důlní těžby. Na domech v okolí kolonie U Závodní nemocnice se podepsala exploze důlních plynů v dole Gabriela v roce 1924, během níž bylo zničeno povrchové zařízení dolu, včetně těžební věže a strojovny. „Síla výbuchu byla strašlivá a v širém okruhu jámy byla nejen rozbita, ale též vylámána všechna okna i dveře. Výbuch byl slyšitelný na vzdálenost 20 kilometrů,“ zapsal kronikář města Karviné v obecní kronice (s. 133). Událost o několik let později popsal karvinský kronikář a učitel Fridolín Šlachta (tiskem 1937). Nedávno ji beletristickou formou zaznamenala také spisovatelka Karin Lednická (2021, s. 163):
„Počet vybitých oken zaměstnal sklenáře široko daleko. Poptávka po jejich službách mnohonásobně převýšila nabídku; lidé s prosíkem vyráželi do všech míst okolo Karvinné a v zoufalství nabízeli vyšší cenu, jen aby už konečně mohli zase bydlet bez provizorních dek či bednění v oknech. A když Ludwik konečně řemeslníka sehnal a přivedl domů, ten jenom smutně zakroutil hlavou: ,Utrácíte zbytečně. Podívejte na ty praskliny,‘ ukázal na křivolaké temné čáry ve zdi. ,Dostanete demoliční výměr, s tím musíte počítat. Nejste jediní.‘“
V současnosti je oblast bývalé kolonie a závodní nemocnice zarostlá náletovými dřevinami. Lokalita je snadno dostupná pro pěší i cyklisty ulicí Slezskou, která propojuje bývalý areál dolu Gabriela s Teplárnou Karviná. Okolí bývalé kolonie je zvelebováno péčí několika soukromých iniciativ. Členové Operativní skupiny Ka2 – Za Karvinnou krásnější zde vytvořili informační tabule, které připomínají některé objekty v blízkosti kolonie. V lokalitě se nacházejí také dva pozorovací bunkry (tzv. Einmannbunker) z druhé světové války, které před několika lety odhalil Leoš Dostál.