Název: Terezino Údolí, Terezínské Údolí (německy Theresienthal)
Poloha: Františkov nad Ploučnicí, ulice Českolipská čp. 101–114
GPS: 50.7264253N, 14.3211697E
Doba trvání: 1868 – dosud
Stavebník: Friedrich Mattausch und Sohn, Textilwerke, Bensen (Friedrich Mattausch a syn, textilní závody, Benešov)
Počet obyvatel: 112 (1869), 116 (1890), 110 (1900), 102 (1930), 51 (1939), 21 (1970), 14 (2008)
Spolky: sbor dobrovolných hasičů, Německý kulturní svaz, amatérská dechová hudba, ochotnický divadelní soubor, FK (Jiskra) Františkov
Události a osobnosti: Franz Karl Mattausch, Friedrich Mattausch, Franz Mattausch
Autor článku: Martin Jemelka
Počátky osady Františkov (Franzenthal), dnes Františkov nad Ploučnicí, sahají do prvních let 18. století. Tehdy byla majitelem děčínského panství hrabětem Josefem Františkem Thunem (1711–1788) na levém břehu řeky Ploučnice v nadmořské výšce 200 m postavena skupina prvních pěti domů budoucí osady Františkov. Koncem 18. století žilo ve Františkově, pojmenovaném podle zakladatele hraběte Thuna, takřka 100 obyvatel ve 20 domech.
V roce 1843 ve Františkově zakoupil pozemky podnikatel v textilním průmyslu Friedrich Mattausch, který na nich nechal vybudovat přádelnu bavlny (1845), následovanou v roce 1862 druhou přádelnou naproti hradu Ostrý. Třetí přádelnu v místní části Bedřichov založil Friedrichův syn Franz Mattausch v roce 1867. V jejím sousedství byla v letech 1868–1869 postavena dělnická kolonie sedmi dvojdomků, nazvaná po Franzově manželce Terezii Terezino Údolí. Textilní výroba byla v obci ukončena v letech 1945–1946 po odsunu původního německého obyvatelstva. Provozní budovy textilních závodů bývalé firmy Mattausch byly následně využívány pro přípravku pracujících k vysokoškolskému studiu, závodní kuchyni s jídelnou, dovozní sklad oděvního zboží, sklad obuvi národního podniku Svit Gottwaldov či odborné učiliště národního podniku Benar, nástupnického subjektu firmy Mattausch.
Rychlá industrializace a populační růst si ve Františkově nad Ploučnicí vynutily integraci původně samostatných osad a obcí a vybudování adekvátní dopravní infrastruktury. Jen rodinná firma Mattausch zaměstnávala v regionu kolem roku 1900 přes 1500 zaměstnanců. V roce 1904 byla proto obec Neuland přejmenována na Franzenthal-Ulgersdorf (Františkov-Oldřichov). Její součástí se staly i místní části Mlatce, Novina a Terezino Údolí. Navzájem byly propojeny dvěma mosty a dvěma pěšími lávkami přes řeku Ploučnici. Dálkové dopravní spojení lokality bylo od roku 1847 zajišťováno novou silnicí vedoucí z Benešova (nad Ploučnicí) do Františkova (nad Ploučnicí). Železniční trať z České Lípy do Děčína obec protnula v roce 1872.
Dělnická kolonie přádelny firmy Friedrich Mattausch a syn, textilní závod, Benešov (Friedrich Mattausch und Sohn, Textilwerke, Bensen) byla postavena v Terezině Údolí čp. 101–114 v letech 1868–1869, a sice v místech bývalého pstruhového rybníka, poblíž mateřskému podniku (přádelny) a naproti skalnímu ostrohu se zříceninou hradu Ostrý.
V podstatě intaktně dochovanou dělnickou kolonii dnes tvoří sedm přízemních zděných dvojdomků klasicistního vzezření pod sedlovou střechou, s nízkým podstřeším s větracími kruhovými okny. Do ulice je objekt obrácen okapovou stranou. Západní průčelí se třemi osami a vchodem uprostřed je členěno lesénovými rámy. Bytové jednotky v každé polovině dvojdomku byly tvořeny vstupní předsíní, kuchyní a světnicí, v podkroví byly situovány dvě ložničky. Součástí každého domu byly malé předzahrádky.
Podle dobových fotografií byla kolonie vybavena na protilehlých koncích i společným zázemím, nejspíše prádelnou a pekárnou. Nejpozději od roku 1912, kdy byla obec elektrifikována, byl k dělnické kolonii přiveden elektrický proud. Kromě dělnické kolonie postavila firma Mattausch pro své zaměstnance ve Františkově v roce 1875 ještě čtyřbytový činžovní dům čp. 78 s kancelářskými prostory.
Počínaje 3. 5. 1958 byla dělnická kolonie památkově chráněna. Na počátku dubna 1966 byl soubor obytných domů v Terezině Údolí zapsán pod jedním rejstříkovým číslem do seznamu nemovitých kulturních památek. V Ústředním seznamu kulturních památek České republiky byla kolonie nejprve vedena pod čtrnácti samostatnými rejstříkovými čísly, následně zavedené katalogové číslo eviduje lokalitu jako jeden soubor. Dnes je většina objektů využívána k rekreačnímu bydlení, několik objektů je ovšem stále obýváno trvale.
Krátce po dokončení mohlo být v dělnické kolonii v Terezině Údolí ubytováno v sedmi dvojdomcích více než sto obyvatel zaměstnaných v místních závodech textilní produkce. Až do konce 19. století jejich počet kontinuálně narůstal – v roce 1869 kolonii obývalo 112 osob a v roce 1890 již 116 osob. V roce 1900 zde žilo 110 obyvatel. V roce 1930 v osadě bydlely 102 osoby, tedy přibližně šestina všech 590 přítomných obyvatel Františkova. V roce 1939, rok po připojení Františkova k Německé říši, již kolonii obývalo jen 51 obyvatel. Po druhé světové válce, kdy bylo odsunuto takřka 90 % místních obyvatel německé národnosti, počet obyvatel setrvale klesal (21 osob v roce 1970), až se v roce 2008 zastavil na hodnotě 14 obyvatel. Dnes je lokalita obývána především majiteli rekreačních objektů.
Dělnická kolonie v Terezině Údolí nedisponovala vlastní občanskou vybaveností, kterou bylo nutno hledat na úrovni obce Františkov. Industrializace proměnila Františkov-Oldřichov v živou obec s mnoha provozovnami, jako byly v roce 1938 čtyři hostince a prodejny smíšeného zboží, trafiky, řeznictví či holičství. Zákaznictvem zdejších živnostenských provozoven bylo hlavně průmyslové dělnictvo (62 % místních obyvatel), které nalezlo obživu v Mattauschově přádelně ve Františkově, knoflíkárně Ritschel v Oldřichově a přádelně bavlny Schiller v Dolních Valkeřicích.
Františkov s obecnou školou (1873) a poštovním úřadem (1895) byl rovněž vyhledávaným turistickým cílem, jemuž vévodila na pravém břehu Ploučnice naproti Terezinu Údolí zřícenina hradu Ostrý (Scharfenstein). Firma Mattausch k němu nechala koncem 19. století postavit most a pěší lávku u staré hospody.
Rodinný zámeček Mattauschů z roku 1883 se za druhé světové války proměnil ve velitelství gestapa, v přádelně bavlny Schiller v Dolních Valkeřicích naopak vznikl ruský zajatecký tábor.
Společenský, spolkový a politický život obyvatel dělnické kolonie přádelny Mattausch v Terezině Údolí se odehrávaly na úrovni obce Františkov nad Ploučnicí. Již koncem 19. století bylo v obci ustaveno několik spolků v čele s místním hasičským sdružením (1880), které disponovalo i vlastní hasičskou zbrojnicí s vybavením. V obci působil pěvecký sbor, tělovýchovný a včelařský spolek a odborové organizace textilních a dřevařských dělníků. Ve Františkově byl aktivní i Německý kulturní svaz a amatérská dechová hudba.
Již před druhou světovou válkou bylo v obci vybudováno lesní divadlo a v roce 1947 byl založen český ochotnický divadelní soubor, který ročně nastudoval i několik divadelních her, účastnil se celostátních soutěží ochotnických souborů a v roce 1960 představením hry Půlnoční mše otevíral nový kulturní dům v obci. Od šedesátých let ovšem činnost souboru stagnovala, nejspíše s generační výměnou, až soubor zcela zanikl.
V roce 1945 byla obnovena činnost místního hasičského sboru. O pět let později byl v roce 1950 založen fotbalový klub Jiskra Františkov, který navázal na aktivity předválečných fotbalistů německé národnosti. Pod názvem FK Františkov působící až dodnes.
Terezino Údolí, dějiny celého Františkova nad Ploučnicí i přilehlého regionu jsou spjaty s několika generacemi českoněmecké podnikatelské rodiny Mattauschů. Zakladatel podnikatelské dynastie a vyučený truhlář Franz Karl Mattausch (1770–1830), rodák z Veneřic na Děčínsku, nabyl zkušenosti průmyslovou špionáží v Kodani, kde pomáhal nevlastnímu strýci Leitenbergerovi získat zkušenosti v mechanickém předení. Následně se stal strojníkem ve strýcově mechanické přádelně bavlny, brzy se však osamostatnil. Manželčino věno Mattausch investoval do strojní přádelny bavlny na předměstí Děčína (1801). Po rozchodu se společníkem přestěhoval přádelnu z Děčína do Benešova nad Ploučnicí, kde však čekal skutečný úspěch až na jeho syna Friedricha.
Friedrich Mattausch (14. 9. 1800 – 3. 7. 1866) se po absolvování gymnázia v České Lípě vyučil v Praze technickému kreslení a v Děčíně truhlářskému řemeslu. Zkušenosti s výrobou bavlny sbíral v rakouských strojních přádelnách v Neusteinhofu (Vídeň) a Fischamendu (Dolní Rakousy). Když se po deseti letech vrátil do Čech, převzal v Benešově nad Ploučnicí otcovy pozemky a v roce 1827 na nich vybudoval vlastní přádelnu bavlny, která se později stala výrobním centrem rodinné firmy, vlastnící ještě přádelny ve Františkově nad Ploučnicí. Friedrichův podnik se počtem vřeten řadil mezi největší bavlnářské manufaktury v rakouské monarchii.
Friedrichův syn Franz Mattausch (8. 3. 1829 – 14. 8. 1893), rodák z Benešova nad Ploučnicí, vychodil reálku v České Lípě a živnostenskou školu v České Kamenici, než v roce 1848 nastoupil do otcova podniku, který převzal v roce 1866. Vedle závodů v Bedřichově založil v sousedním Benešově nad Ploučnicí tkalcovnu, bělírnu, barvírnu a úpravnu bavlny. Velmi aktivní byl nejen v podnikání, ale také v komunální politice (předseda okresního zastupitelstva v Benešově) a spolkových aktivitách (prezident spořitelny v Benešově). Ve vedení firmy jej po smrti vystřídal syn Heinrich.
Obytná část kolonie Terezino Údolí je dodnes dochována a obydlena, a to převážně rekreačními uživateli. Upraveně působící domy jsou opravovány podle vkusu a finančních možností majitelů. Životní podmínky místních obyvatel stěžuje sousedství rušné silnice II. třídy č. 262, která spojuje Děčín se Zákupy.