Název: Jubilejní kolonie
Poloha: Ostrava-Kunčičky, ulice Lihovarská, Nadační, Pstruží, Stavovská, Vratimovská, Výhradní
GPS: 49.8120289N, 18.3041122E
Doba trvání: 1928 – dosud
Stavebník: Kamenouhelné doly Severní dráhy Ferdinandovy
Počet obyvatel: 301 (1930), 673 (1965)
Spolky: Stará kolonie dolu Alexander
Události a osobnosti: nezjištěny
Autor článku: Martin Malinek
Jubilejní kolonie dolu Zárubek (někdy nesprávně označovaná jako sousední Osadu míru pro brigádní stavební dělníky a první zaměstnance Nové huti Klementa Gottwalda) je nejmladší a v úplnosti dochovanou hornickou kolonií v Ostravě-Kunčičkách. Situována je východně od dolu Alexander a sadu Maxima Gorkého. Jubilejní kolonie na území o přibližné rozloze 7,80 ha je členěna lomenými ulicemi Výhradní, Nadační a Pstruží. Na severu kolonie hraničí s ulicí Lihovarskou a na jihu se Stavovskou ulicí. Na východě ji uzavírá ulice Vratimovská. Ulice Pstruží ústí v blízkosti tramvajové zastávky Osada míru do Vratimovské ulice. Uprostřed kolonie mezi ulicemi Výhradní a Nadační se nacházel parkově upravený prostor. Na rohu ulic Lihovarské a Nadační je postavena ohradní zeď s kašnou, která byla původně opatřena nápisem Jubilejní dělnická osada Severní dráhy Ferdinandovy. Kolonijní domy jsou rozmístěny podél ulic, dnes již neexistující hospodářské budovy se nacházely u dvorních průčelí.
Jubilejní kolonie byla dopravně dostupná pravidelnými linkami ostravsko-frýdlantské dráhy a od roku 1949 autobusovými linkami. Po zprovoznění Nové huti Klementa Gottwalda (1953) doplnila městskou dopravní infrastrukturu tramvajová dráha. Trať dodnes vede Vratimovskou ulicí (tramvajová zastávka Osada míru) a těsně sousedí s Jubilejní kolonií.
U příležitosti desátého výročí vzniku Republiky československé se společnost Kamenouhelné doly Severní dráhy Ferdinandovy rozhodla vybudovat na mírně vyvýšeném místě u okresní silnice spojující Kunčičky s Radvanicemi novou dělnickou kolonii, a to podle zcela odlišných urbanistických a architektonických principů, než tomu bylo v případě starších kolonií Staré a Nové. Jubilejní kolonie se měla stát příkladem aplikace vlivů pražského uměleckého centra a principů zahradního města (zdravá volná poloha, lomené ulice, uprostřed kompozice sad). Zároveň měla nahradit demolovanou nejstarší obytnou zástavbu dolů Hermenegild a Vilém v sousední Slezské Ostravě.
V listopadu 1928 bylo obecním úřadem v Kunčičkách vydáno kolaudační povolení jednopatrovým osmibytovým domům první stavební etapy čp. 325–333, a to včetně vedlejších hospodářských budov pro drobný dobytek a drůbež. Podsklepené dvojdomy obdélného půdorysu 24,00 x 10,90 m se dvěma samostatnými schodišti pro čtyři bytové jednotky byly kryty valbovými střechami se zvýrazněnými středními a postranními štíty, zdůrazňujícími mělké rizality. Bytové jednotky byly vybaveny předsíní, kuchyní, spíží, splachovacím záchodem a pokojem, v patrových bytech rovněž z předsíně přístupným balkónkem. Až na budovy čp. 325, 331 a 333 byly domy projektovány s obytným podkrovím o dvou pokojích u každého schodiště. V suterénu se nacházela společná prádelna. Stavební parcela a zahrada pro každý osmibytový dům měly přibližnou výměru 2000 m2. Ulice byly široké deset metrů, z nichž polovina připadala na cestu a polovina na chodníky z každé strany silnice.
V areálu Jubilejní kolonie byla projektována výstavba dalších osmnácti identických domů, nicméně světová hospodářská krize realizaci přerušila a s pokračováním výstavby, ovšem oproti původnímu návrhu v pozměněné podobě, bylo opět započato až v roce 1938. Vysvědčení o dokončení staveb druhé stavební etapy bylo vydáno 7. 1. 1939. Novostavbám byla přidělena konskripční čísla 467–470. V říjnu téhož roku k souboru novostaveb přibyl ještě dům čp. 474.
Zcela nový typ obytného domu hodlalo Generální ředitelství Severní dráhy Ferdinandovy postavit podél ulice Výhradní a v ulici Nadační. Osmibytové dvoupodlažní dělnické domy na půdorysu 25,50 x 10,50 m s podkrovím krytým valbovou střechou s dlouhým vikýřem a balkony zapuštěnými kolem schodišťových oken měly šest bytových jednotek ve dvou podlažích a dva byty v podkroví. Bytové jednotky byly složeny z předsíně, kuchyně s kuchyňským koutem a vanou, pokoje, spíže, WC a komory. Podkrovní byty zahrnovaly předsíň, kuchyň, pokoj a toaletu. Domy byly zkolaudovány 8. 1. 1940 a byla jim přidělena popisná čísla 482–488, přičemž domy čp. 482–486 uzavíraly ze tří stran parkový prostor uprostřed kolonie. Za novostavby čp. 482, 483 a 486 zaplatil objednavatel staviteli E. Smolkovi 411 845 K, za budovy čp. 484 a 485 Ing. S. Srnovi 460 031 K a stavby čp. 487 a 488 vyšly těžířstvo na 438 520 K, které si účtovala firma Stejskal & Drábek. K popsanému typu obytných budov přibyl ještě dům v ulici Výhradní čp. 496, dohotovený 25. 10. 1940 a obývaný od 9. 11. 1940. Tento dům byl postaven firmou Stejskal & Drábek a jeho stavební náklady se vyšplhaly na 610 000 K.
Během roku 1940 byly v jihozápadní části Jubilejní kolonie kolem ulice Pstruží vybudovány dělnické obytné domy třetí stavební etapy. Šestice dvoupatrových domů, respektive trojice dvojdomů, jelikož se jednalo o šestibytové obytné objekty spojené dilatační zdí, byla postavena na omítaném soklu z režného zdiva s balkonky ve druhém a třetím podlaží pod nízkou valbovou střechou. Bytové jednotky zahrnovaly předsíň, kuchyň a pokoj s palubkovou podlahou, sociální zařízení s vanou a toaletou mělo šamotovou dlažbu. Stavební akci povolil Obecní úřad v Kunčičkách na jaře 1940 a novostavby čp. 499–502 byly dokončeny na podzim 1940. Náklady na stavbu jednoho domu činily 848 000 K. V listopadu 1940 byla rovněž povolena výstavba domů identických s objekty čp. 482–488, jimž byla po kolaudaci 16. 10. 1941 byla přidělena čísla popisná 518 a 519.
Poslední etapou výstavby Jubilejní kolonie bylo vybudování třípodlažního dvojdomu čp. 520/521 v ulicích Pstruží a Stavovské a tří dvoupodlažních domů s obytným podkrovím čp. 522–524 situovaných podél ulice Vratimovské. Souhrnně bylo v letech 1938–1941 v areálu Jubilejní kolonie postaveno 19 funkcionalistických domů, připojených ke kanalizaci pro odvádění srážkové vody, splašků a fekálií. Do všech bytů vedl vodovod, každý byt měl splachovací záchod. V roce 1950 byla kolonie plynofikována a v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století došlo k rozšíření plynové instalace zavedením topidel Gamat.
V roce 1930 obývalo devět dokončených objektů 301 obyvatel, kteří tvořili 6,3 % všeho přítomného obyvatelstva. V polovině šedesátých let minulého století kolonii obývalo již 673 osob. V souvislosti s útlumem těžby a zřetelným stárnutím bytového fondu začala kdysi lukrativní lokalita postupně ztrácet na atraktivitě a stala se jádrem sociálně vyloučené lokality, kterou na počátku druhé dekády 21. století obývalo 689 obyvatel, majoritně romského etnika.
V závěru prvního desetiletí 21. století investoval tehdejší majitel Jubilejní kolonie RPG Byty, s. r. o., desítky milionů korun do revitalizace, která zahrnovala opravu střech, fasád, oken a jednotlivých bytů, včetně vstupní zídky s kašnou u domu čp. 327. Právní nástupce RPG Byty, s. r. o., společnost Heimstaden Czech, s. r. o., hodlá investovat do domů a nejbližšího okolí Jubilejní kolonie až 370 000 000 Kč, a vytvořit tak z někdejší sociálně vyloučené lokality moderní rezidenční čtvrť, která nabídne během následujících tří let 300 zrekonstruovaných bytových jednotek. Aktuálně (2022/6) je dokončena kompletní rekonstrukce exteriérů a interiérů 16 domů ve Vratimovské a Nadační ulici a probíhá další fáze rekonstrukčních prací ve Výhradní ulici (7 domů).
