Název: Úřednické kolonie v Ruské a Štramberské ulici (Úřednický blok U Schönthala, Koloseum, německy Beamtering)
Poloha: Ostrava-Vítkovice, Ruská ulice, Štramberská ulice
GPS: 49.8117219N, 18.2583922E; 49.8110358N, 18.2565839E
Doba trvání: 1910–1930 – dosud
Stavebník: Vítkovické železárny, Moravsko-Ostravsko-Karvinská stavební společnost, s. r. o.
Počet obyvatel: kolonie v Ruské ulici 153 (1921), 147 (1930); kolonie ve Štramberské ulici 212 (1930)
Spolky: Šachový klub Vítkovice, Svaz lyžařů v ČSR, Čtenářský spolek Vítkovických železáren
Události a osobnosti: Ing. Jaroslav Heimrich, Alois Pix, Ing. Karl Kuchinka, Ing. Felix Reinl Antonín Beránek, Josef Streichl
Autor článku: Radomír Seďa
Úřednická kolonie Vítkovických železáren v Ruské ulici se nachází v západní části katastrálního území Vítkovice. Západní část kolonie ohraničuje závodní dráha Vítkovických železáren, jižní část kolonie vymezuje ulice Ruská (původně ulice Albertova, poté Verdunská, Palackého, v letech 1939–1945 Hermanna Göringa) a na východní straně kolonie sousedila se čtveřicí dělnických domů tzv. Štěnicové kolonie.
Podél ulice Štramberské (dříve Zimmlerova, Havlíčkova, za okupace Úřednická, po válce Pohraniční) byla v nejzápadnějším cípu katastru obce Vítkovice postavena mladší úřednická kolonie pojmenovaná Beamtering, lidově Úřednický blok U Schönthala podle nedalekého hostince. Obyvatelé kolonii přezdívali Koloseum. Severní směrem od úřednické kolonie ve Štramberské ulici byla situována pobočka štramberské cementárny a podnikový sklad modelů. Na západní straně stály obytné a provozní objekty soukromých vlastníků.
Úřednické kolonie v Ruské a Štramberské ulici původně obývali příslušníci administrativního a technického aparátu Vítkovických železáren, tedy střední podnikový management.
Úřednická kolonie v Ruské ulici byla postavena ve dvou stavebních etapách. Podnikové vedení pověřilo realizací prvních pěti samostatně stojících třípodlažních obytných domů čp. 633, 634, 648, 680 a 681 stavitele Aloise Pixe. Neomítnuté podsklepené objekty na půdorysu 22,30 x 16,50 m (30,60 x 17,95 m) byly uspořádány do řady podél Ruské ulice a obehnány dřevěným plotem. Kolaudace proběhla v letech 1910–1913.
V každém domě se nacházelo šest bytových jednotek se samostatnou kuchyní, koupelnou, spíží, WC, třemi většími pokoji a místností pro služebnou. Reprezentativním prostorem v každém bytě byl salon (6,00 x 5,20 m) s nikou v rizalitu, který stoupal až ke střeše, na níž byl zakončen věžičkou. Stropy s výjimkou suterénu byly trámové, půdní prostory byly pokryty betonovou dlažbou. Fasáda byla střídmě oživena štukovými ornamenty, šambránami, atikou a nad okenním výklenkem v prvním patře byla ozdobena nadokenní vlnitou římsou, pod kterou byl umístěn ornamentální reliéf. Dalším ozdobným prvkem byla parafráze lizén štukaturou. Střechy byly sedlové s vikýři. Na domech čp. 633 a 634 byla v úrovni druhého patra umístěna cedule s rokem výstavby.
Další projektovanou výstavbu přerušilo vypuknutí první světové války. Druhá stavební etapa proto spadá až do let 1920–1921, kdy úřednickou kolonii v Ruské ulici rozšířily další tři úřednické obytné domy čp. 710, 726 a 727. V následujícím období se stavební změny týkaly pouze okolí kolonie. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století došlo k výstavbě bloku cihlových autogaráží a po válce byla v části garáží zřízena veřejná prádelna. Počátkem šedesátých let bylo všech osm obytných objektů převedeno do správy Obvodního podniku domovního hospodářství Ostrava-Vítkovice.
V souvislosti s generální opravou domů čp. 633, 726 a 727 v letech 1970–1971 byly všechny objekty k 1. lednu 1969 opět převedeny pod správu železáren, které bytové jednotky adaptovaly k administrativním účelům. Rozsáhlá rekonstrukce se týkala výhradně interiérů. Fasády budov čp. 633, 634, 648 a 680 definitivně ztratily nanesením břízolitové omítky původní podobu. Neplánovanou změnou bylo zřízení kantýny v přízemí domu čp. 633. V adaptovaných místnostech měl nově sídlo podnikový odbor Dodavatelsko-odběratelský závod (DIZ). V roce 1972 byla přízemní místnost budovy čp. 633 vedle kantýny upravena na jídelnu zaměstnanců železáren a téhož roku byla vedle objektu postavena přízemní vrátnice. Zatímco budovy čp. 633, 634, 681, 726 a 727 využíval odbor DIZ, v objektu čp. 684 sídlila konstrukční kancelář závodu 3 železáren a v budově čp. 680 reprografické středisko a archiv mikroštítků. Osm domů úřednické kolonie v Ruské ulici sloužilo jako kanceláře zhruba do poloviny devadesátých let minulého století. Poté zůstal areál řadu let nevyužit.
Rovněž úřednická kolonie ve Štramberské ulici naproti továrně na litou ocel vznikla ve dvou stavebních etapách. Stavební práce započaly v roce 1921 a ukončeny byly v květnu 1922. Šest nejstarších dvoupatrových objektů čp. 731, 732, 742, 745, 760 a 761 bylo postaveno z neomítaného režného zdiva na půdorysu o rozměrech 22,10 x 12,50 m (respektive 22,10 x 12,35 m a 22,30 x 16,50 m).
Původně nebylo počítáno se zástavbou proluk mezi již existujícími domy. Stavební oddělení Vítkovických železáren ovšem vzhledem k aktuální poptávce po úřednických bytech plány přehodnotilo a v roce 1930 realizovalo šest omítnutých domů čp. 824–826 a 829–831 podle projektu Ernesta Kornera (1888–1966). Tři objekty čp. 824–826 byly postaveny v řadě mezi čtyřmi stávajícími domy a budovy čp. 829–831 vyrostly v prostoru mezi závodní vlečnou dráhou a tehdejší Pohraniční ulicí. Vytvořen tak byl monumentální celistvý blok s obloukovým nárožím. Stavební práce zajišťovala firma Moravsko-Ostravsko-Karvinská stavební společnost, s. r. o.
Osmibytové obytné domy čp. 824 a 826 byly tvořeny bytovými jednotkami se samostatnou kuchyní, spíží, koupelnou, WC a dvěma pokoji, čtyřbytový dům čp. 825 byl až na pět obytných místností tvořen identickými bytovými jednotkami jako v domech čp. 824 a 826. Budova čp. 829 byla mimo bytových jednotek vybavena i pěti podkrovními světnicemi. Nejvýraznější stavbou úřednické kolonie ve Štramberské ulici byl impozantní objekt čp. 830, postavený na rohu ulic Ruské a Štramberské.
U objektu čp. 830 i celého bloku úřednických domů byl kladen značný důraz na úpravu veřejných prostor. Kolem domů byla položena dlažba s ostrůvky travnaté plochy a plánováno bylo i nerealizované vysazení ozdobných stromů na vnější straně kolonie, zatímco vnitřní dvůr byl vybaven úhledným stromořadím a kašnou mezi lavičkami k odpočinku. Za blokem domů ve vnitřní části kolonie byly vysázeny tři travnaté plochy a vedle domu čp. 760 byl zřízen parčík a dětské hřiště s pískovištěm.
Vadou na kráse zůstával dlouhodobě hluk ulice a otřesy způsobené sousední vlečnou dráhou, spojující novou válcovnu a ocelárnu (později závod 2) s továrnou na litou ocel (později závod 3), respektive její odbočkou, technologickou spojkou parního provozu, značně znepříjemňujícího komfortní bydlení. Na přelomu let 1989 a 1990 došlo proto k výstavbě protihlukové stěny státním podnikem Vítkovické stavby, s. p., Ostrava. Kolonie si zachovala po celou dobu svou původní podobu s výjimkou samostatně stojícího domu čp. 760, který byl v roce 1989 demolován.
Stav populace úřednické kolonie ve Štramberské ulici je znám na základě dat ze sčítání obyvatelstva v prosinci 1930, kdy v kolonii bydlelo 212 osob. Naopak populační vývoj úřednické kolonie v Ruské ulici lze rekonstruovat za použití výsledků dvou celostátních cenzů v letech 1921 a 1930.
Historický první cenzus v dějinách úřednické kolonie v Ruské ulici zachytil v pěti obydlených domech 153 obyvatel (0,5 % vítkovického obyvatelstva). O devět let později skupinu domů (až na objekt čp. 726, k němuž se nedochovaly rukopisné sčítací operáty) obývalo 147 osob, 0,5 % všeho obyvatelstva Vítkovic. Zatímco v roce 1921 připadalo průměrně na dům a bytovou jednotku 25,8 a 4,3 osob, v roce 1930 to bylo jen 21 a 3,5 osob. Většina obyvatel měla rodové kořeny na Moravě (57,5 % osob v roce 1921 a 61,2 % obyvatel v roce 1930), a to nejčastěji v okrese Moravská Ostrava (1921 = 67,1 %) a v obci sčítání Vítkovice (1921 = 67,3 %). Jen 14,3 % nájemníků uvedlo při sčítání v roce 1921 jako zem narození Slezsko.
Co se složení populace podle pohlaví týče, v obou sledovaných cenzech převažovaly ženy nad muži (1921 = 60,1 %, 1930 = 61,9 %). Hodnoty maskulinity se pohybovaly v číslech 663 a 615,3. Průměrný věk obyvatel kolonie v roce 1921 činil 29 let. Analýza národnostní skladby jednoznačně prokázala převahu německého obyvatelstva (1921 = 88,3 %, 1930 = 86,3 %). K výrazné proměně národnostního složení kolonie došlo v roce 1945 poté, co byli všichni němečtí zaměstnanci propuštěni z podniku a odsunuti do okupačních zón na území dnešního Německa a Rakouska. Do uprázdněných bytů byly nastěhovány rodiny českých technických úředníků a administrativních zaměstnanců.
Pokud jde o složení obyvatelstva podle náboženského vyznání, v meziválečném období dominovali příslušníci římskokatolické církve (1921 = 79,7 %, 1930 = 74,8 %). Konstantní bylo zastoupení členů Evangelické církve augšpurského vyznání (1921 = 13,7 %, 1930 = 16,3 %). K Církvi československé se v roce 1930 přihlásila pouze jedna osoba. V obou cenzech byli přítomni izraelité a osoby bez vyznání, jejichž zastoupení ovšem nikdy nepřesáhlo desetiprocentní podíl.
Většina přítomné populace žila v manželském svazku (50,9 %), podíl svobodných osob činil 40,9 %. Zastoupení ovdovělých v celkovém počtu obyvatel nebylo nijak výrazné (8,2 %).
V době založení kolonií v Ruské a Štramberské ulici docházely zdejší děti školou povinné do německé obecné smíšené školy, nacházející se nedaleko jejich domova v Rostislavově ulici čp. 400. Po roce 1945 byla německá obecná škola přeměna na českou základní školu, sloužící svému účelu až do roku 1970.
Obyvatelům úřednické zástavby v Ruské a Štramberské ulici byly od roku 1902 k dispozici úřednické lázně v Albertově, dnes Ruské ulici. Původně přízemní objekt ve tvaru písmene T byl umístěn mezi trojdomem úředníků Vítkovického těžířstva čp. 816–818, plaveckým bazénem a prádelnou. V lázních byla umístěna šatna, čekárna, osm vanových lázní, místnost s párou a sprchami a bazén. Od roku 1945 mohli lázně přejmenované na závodní koupaliště využívat všichni zaměstnanci. Další změnou bylo rozšíření původní budovy, čímž došlo ke zvětšení bazénu. Svému účelu sloužily lázně až do devadesátých let 20. století.
Obyvatelé úřednické kolonie ve Štramberské ulici měli k dispozici celou řadu živnostenských provozoven, nabízejících zboží denní potřeby. V přízemí rohového domu čp. 830 byl umístěn obchod potravinami Ústředního konsumního a úsporového družstva Budoucnost a dále řeznictví, čistírna oděvů a holičství. V přízemí sousedního domu čp. 829 se od roku 1930 nacházel obchod s drogistickým zbožím a krejčovská dílna. Od roku 1944 sloužil nájemníkům v domě i krámek s domácími potřebami. V srpnu 1948 zahájil v budově činnost maloobchod mléčných a pekařských výrobků.
Síť živnostenských provozoven od poloviny třicátých let doplňovala trafika na pozemku železáren naproti domu v Ruské ulici čp. 830 na straně vítkovických provozů. Zůstala zde až do poloviny padesátých let minulého století, kdy byla v souvislosti s rekonstrukcí Ruské ulice přemístěna na protější stranu blíže kolonijní zástavbě. Denní tisk a cigarety si obyvatelé mohli zakoupit také v trafice v Pohraniční ulici čp. 635.
Rodiny mohly využívat nabídku obchodů ve Štramberské ulici, kde sídlila prodejna smíšeného zboží, mlékárna a opravna obuvi. Nabídku potravin obyvatelům obou kolonií doplňoval i obchod zřízený po válce v Ruské ulici, který na sklonku padesátých let 20. století musel ustoupit výstavbě nového podnikového ředitelství. V šedesátých letech byl v Ruské ulici čp. 1116 otevřen obchod s domácími potřebami, který svůj účel plnil až do osmdesátých let. Ke zvýšení životního standardu přispívala i lékárna U sv. Prokopa v Ruské ulici čp. 166, zřízená již v roce 1904.
Život obyvatel obou kolonií ovlivnil i zdejší hostinec Schönthal na rohu ulic Ruské a Štramberské. V nabídce měl výčep piva, víno a jiné alkoholické nápoje, čaj, kávu, čokoládu a denní tisk.
Sociální a profesní struktura obyvatel úřednických kolonií v Ruské a Štramberské kolonii korespondovala s jejich společenskými zájmy a spolkovými aktivitami. Řada z nich byla aktivními členy převážně německého Šachového klubu Vítkovice se sídlem v Českém domě. Po válce se sídlem klubu, založeného v roce 1935 rovněž několika aktivními členy české národnosti, stala restaurace u kina Central ve Štefánikově ulici. Členské schůze se konaly i v závodním hotelu. Kromě šachových turnajů pořádal klub veřejné přednášky a disponoval i dobře zásobenou knihovnou. S elitářským šachem souvisel také zájem o zimní radovánky v podobě členství některých obyvatel úřednické kolonie v ostravském odboru Svazu lyžařů v ČSR.
Německé úřednictvo z kolonií v Ruské a Štramberské ulici se sdružovalo také ve Čtenářském spolku Vítkovických železáren, jehož představitelé se pravidelně scházeli v závodním hotelu. Spolek vlastnil více než jedenáct tisíc knih, časopisů a brožur, včetně zahraničních žurnálů, a výrazně tak přispíval ke zvýšení vzdělanosti místních obyvatel. Vrcholu svého působení dosáhl čtenářský spolek v roce 1938, kdy měl za dlouholetého spolupředsednictví vídeňského rodáka Ing. Viktora Strunce (čp. 680) na šest set padesát členů. Kromě členských příspěvků získával finanční podporu i z rozpočtu ředitelství železáren. V jarních měsících roku 1938 se však mnozí z jeho členů otevřeně přihlásili k Sudetoněmecké straně Konrada Henleina.
Ze známějších osobností žil v úřednické kolonii v Ruské ulici absolvent Českého vysokého učení technického v Praze Ing. Jaroslav Heimrich (1892–1943). V září 1925 nastoupil do mechanických dílen továrny na litou ocel Vítkovických železáren a o osm let později se stal zástupcem provozu. V oboru výroby pancéřových desek a zalomených klikových hřídelí dosáhl výborných pracovních výsledků, za což mu generální ředitel Oskar Federer udělil titul hutní inspektor. Byl aktivním členem místního Sokola a moravskoslezského národohospodářského výboru. V srpnu 1939 musel jako politicky nespolehlivý zaměstnanec opustit podnik a s ním i podnikový byt v Ruské ulici. V kolonii žili rovněž významný stavitel Alois Pix a Ing. Karl Kuchinka (1884–1962), v letech 1939–1944 generální ředitel Vítkovických železáren.
S úřednickou kolonií ve Štramberské ulici byl od roku 1937 spojen olomoucký rodák, špičkový odborník v oboru metalurgie Ing. Felix Reinl (1910–1994). Po odsunu německých zaměstnanců po skončení druhé světové války se stal jedním z předních vítkovických technologů, který nesl plnou odpovědnost za produkci oceláren. Za své pracovní nasazení obdržel vyznamenání. Od roku 1951 působil ve funkci prvního zástupce podnikové ředitele, který mu přenechával zásadní rozhodnutí. Reinlovou zásluhou došlo k obnovení kontaktů s anglickou společností Iron and Steel Institute.
Domov ve Štramberské kolonii našel také stavitel Antonín Beránek (1908–1982), který od roku 1936 vedl podnikové stavební oddělení. Podílel se na výstavbě československého pavilonu na světové výstavě v New Yorku a realizaci sportovního stadionu v Ostravě-Vítkovicích. Mimoto byl předsedou Sportovního klubu Vítkovických železáren. Další osobností, která strávila v kolonii část života, byl folkový, jazzový a bluesový hudebník Pepa Streichl (1949–2013).
Dva objekty bývalé úřednické kolonie v Ruské ulici patřící v současné době společnosti VÍTKOVICE, a. s., prošly rozsáhlou vnitřní rekonstrukcí do podoby moderního nájemního bydlení. K dispozici jsou zde bytové jednotky 1+kk, 2+kk a 4+kk. Obdobné plány má vedení VÍTKOVICE, a. s., s ostatními budovami areálu.
Obytné domy úřednické kolonie ve Štramberské ulici jsou naopak ve vlastnictví městského obvodu Ostrava-Vítkovice a stále slouží k bydlení, kromě domu čp. 732, který byl řadu let neobyvatelný a zchátralý. Od května 2021 v něm probíhají rekonstrukční práce za účelem navrácení jeho původnímu účelu. Dodavatelem stavebních prací je společnost MH-Stavby s. r. o., která vychází z projektu společnosti PPS Kania, s. r. o. V samostatně stojícím domě čp. 745 sídlí stavební společnost VS – Invest, a. s.
