Pohled na kolonii Na Hranicích na nedatovaném snímku (Státní okresní archiv Karviná).

Na Hranicích

Název: Kolonie Na Hranicích (Pohraniční, Hranice, německy Grenzkolonie, polsky Graniczna)

Poloha: Karviná-Doly, ulice Doubravská

GPS: 49.8496718N, 18.4785167E

Doba trvání: 1890–1974

Stavebník: Larisch-Mönnichovy kamenouhelné doly a koksovna v Karvinné

Počet obyvatel: 2240 (1921)

Spolky: Dělnické tělocvičné jednoty Karvinná-Hranice, Dramatický odbor Tyl ROH Koksovny President Beneš Karviná 2 – Doly, Matice školská (Macierz szkolna), Místní skupina PZKO Karvinná-Hranice, Okresní péče o rodinu okresu těšínského (Powiatowa Rodzina opiekuńcza okresu Cieszyńskiego), Slezská matice osvěty lidové v Karvinné-Hranicích, Spolek divadelních ochotníků „Tyl“ Karvinná-Hranice

Autor článku: Radim Kravčík

Pohled na část kolonie Na Hranicích s domy pro osm rodin: padesátá léta 20. století (Státní okresní archiv Karviná).
Pohled na část kolonie Na Hranicích s domy pro osm rodin: padesátá léta 20. století (Státní okresní archiv Karviná).

Prostorové souřadnice

Hornická a koksařská kolonie Na Hranicích se nacházela poblíž katastrální hranice s obcí Doubrava asi 200 metrů od kolonie U Koksovny a 1100 metrů severozápadně od Dolu Karviná, závodu ČSA (Jan-Karel, President Beneš, ČSA). Kolonií procházely komunikace vedoucí z Karviné do Doubravy (ulice Doubravská) a trať Slezských zemských drah, které ji rozdělovaly na dvě prostorové části. Domy byly určeny pro ubytování zaměstnanců Larisch-Mönnichových dolů Jan-Karel a Hlubina a koksovny dolu Jan-Karel. Dnes je téměř celá oblast bývalé kolonie zatopena odkalištěm Dolu Karviná, závodu ČSA.

Spojení obyvatel kolonie s okolními obcemi zajišťovala Košicko-bohumínská dráha (KBD) zprovozněná v roce 1869. Karvinské hlavní nádraží KBD se nacházelo 2 km jihovýchodním směrem. V roce 1898 dokončila Severní dráha Ferdinandova stavbu železniční spojky Petrovice–Karviná. Důležitou roli hrály v dopravní dostupnosti lokality také tramvajové linky. Spojení s Ostravou zajišťovala od roku 1909 Místní dráha Ostrava–Karviná. Tratě do Fryštátu (dnes městská část Karviné), Orlové a Bohumína, vybudované v letech 1912–1913,provozovaly Slezské zemské dráhy (SZD). Zastávka SZD s názvem Pohraniční kolonie se nacházela téměř uprostřed kolonie. Umožňovala spojení přes Doubravu s Orlovou a Bohumínem a dále do Slezské Ostravy a přes zastávku Jáma Jan do Fryštátu či k hlavnímu nádraží KBD. Zde bylo možno přestoupit na vlak či Místní dráhu Ostrava–Karviná.

Pohled na část kolonie Na Hranicích s domy pro čtyři rodiny: padesátá léta 20. století (Státní okresní archiv Karviná).

Stavební vývoj

Hornická a koksařská kolonie Na Hranicích patřila mezi největší hornické kolonie v dnešní městské části Karviná-Doly. V období od roku 1890 do počátku padesátých let 20. století bylo v kolonii postaveno 90 obytných domů. Úvodní fáze výstavby proběhla v letech 1890–1891, kdy bylo postaveno prvních 12 domů čp. 498–510. V roce 1893 přibylo osm domů čp. 558–565 a později ještě šest domů čp. 603–608 určených pro osm rodin. Autorem plánů byl architekt Bohuslav Černý.

Přízemní domy byly postaveny z pálených cihel, se sedlovou střechou pokrytou taškami. V každém domě se nacházelo osm bytových jednotek, které tvořily vchod s kuchyní a pokoj. Každý byt měl samostatný vchod. Kuchyně byly podsklepeny se vstupem do sklepa, k bytu náležela také část půdy. Přístup na půdu byl dřevěným venkovním schodištěm. V samostatně stojících budovách byly umístěny záchod, chlév a dřevník. Ke každému bytu patřila také část dvora a zahrady. Dešťová voda byla odváděna strouhou, pitná voda přiváděna ze studní. Obytná plocha bytové jednotky činila 32,75 m 2, z toho obytná místnost zabírala 21,75 m2 a kuchyně 11 m2. K vaření a vytápění místností sloužila kamna umístěná v kuchyni.

Během roku 1900 bylo postupně dáno do užívání dalších 38 domů pro čtyři rodiny čp. 764–785 a 812–827, v roce 1908 pak osm domů tohoto typu čp. 1129–1136. Každý dům měl čtyři bytové jednotky tvořené předsíní, samostatnou kuchyní s kamny a jednou obytnou místností, k bytu dále náležel sklep a část půdy. K jednotlivým bytům patřily také vedlejší objekty – kůlny, chlévy a suché záchody. Dešťová voda byla odváděna strouhou, pitná voda přiváděna ze studní a vodovodem. Obytná plocha každého bytu činila 31,07 m2, z toho obytná místnost zabírala 18,72 m2 a kuchyně 12,35 m2.

Dům čp. 827, původně vybudovaný jako dům o čtyřech bytových jednotkách, byl nejpozději do roku 1908 upraven následovně: dvě a dvě bytové jednotky byly spojeny, a vznikl tak dům o dvou bytech tvořených vždy dvěma obytnými místnostmi, dvěma kuchyněmi a předsíní. Ke každému bytu náležely také dva sklepy a dvě kóje na půdě.

V letech 1920–1921 bylo v kolonii Na Hranicích postaveno osm jednopatrových domů čp. 1349–1356 se čtyřmi byty v jednotlivých podlažích. V každém z domů se nacházelo osm bytů, které sestávaly z předsíně, toalety, kuchyně s kachlovými kamny, spíže a obytné místnosti. Ke každému bytu náležely sklep a část půdy. Obytná plocha zahrnující kuchyň a obytnou místnost činila 33,97 m2. Domy stejného typu byly později vybudovány také v kolonii Jindřichův dvůr. V roce 1926 byla naproti domu čp. 1356 dokončena stavba pekařské pece s udírnou, stejná byla vybudována rovněž v kolonii Jindřichův dvůr.

V poválečném období bylo realizováno jen několik málo staveb. Již v květnu 1944 byla v prostoru mezi potravinami Krajíček (dům čp. 790) a kolonií Na Hranicích zahájena výstavba nouzových domků v rámci akce na pomoc lidem poškozeným válečnými událostmi (bombardováním, vystěhováním apod.) – Deutsches Wohnungshilfswerk. Z původně 22 plánovaných domků bylo do konce války rozestavěno pět. Po válce zažádalo Ředitelství Larisch-Mönichových uhelných závodů a koksovny o povolení dokončení staveb. Do konce roku 1945 byly domy dohotoveny. V domě byly čtyři bytové jednotky. Každý byt tvořila předsíň (4,47 m2), koupelna (5,73 m2), kuchyň (9,94 m2) a pokoj (14,57 m2).

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let bylo v severovýchodní části kolonie postaveno šest tzv. finských domků. Domky byly přízemní podsklepené, každý dům obsahoval dva byty o velikosti 2 + 1. Další kolonie finských domků vyrostla v bezprostřední blízkosti kolonie Na Hranicích, ale již v katastru obce Doubrava.

Stavební dokumentace přízemního dělnického domu s osmi byty z roku 1892: tento typ domů byl v kolonii Na Hranicích stavěn v letech 1890–1895. Autorem plánů je Bohuslav Černý (Státní okresní archiv Karviná).
Stavební dokumentace přízemního dělnického domu se čtyřmi byty z dubna 1900: tyto domy byly stavěny v kolonii Na Hranicích v letech 1899–1908 (Státní okresní archiv Karviná). 008: Situační plán z března 1920 zachycující rozšíření kolonie o osm jednopatrových dělnických domů (Státní okresní archiv Karviná).
Stavební dokumentace jednopatrového dělnického domu s osmi byty z dubna 1920: osm těchto domů bylo v kolonii Na Hranicích postaveno v letech 1920–1921, stejné typy domů byly postaveny také v kolonii Jindřichův dvůr (Státní okresní archiv Karviná).

Populační poměry

Podle sčítacích operátů sčítání obyvatel v roce 1921 žilo v kolonii Na Hranicích v 79 obytných domech se 420 bytovými jednotkami 2240 osob, 1162 mužů a 1078 žen. Čtyři nově dokončené domy čp. 1349, 1353–1355 nebyly v době sčítání lidu ještě obydleny.

Osoby narozené v Karviné, tedy v obci sčítání, tvořily v roce 1921 téměř polovinu obyvatel (1075 osob = 48 %) a společně se 721 osobami narozenými v dalších obcích soudního okresu Fryštát čítaly 80 % celkové populace. Největší část obyvatelstva pocházela z bývalého Rakouského Slezska, a to 1995 obyvatel (89 %). Poté následovala skupina osob narozených v Haliči (162 osob = 7,2 %), na Moravě (40 osob = 1,8 %), v Německu (17 osob = 0,8 %), Uhrách (8 osob = 0,4 %), Čechách (7 osob = 0,3 %) a Rakousku (7 osob = 0,3 %).

Nejpočetněji byla v populaci zastoupena skupina osob reprodukčního věku (15–49 let), ve které převažovali muži o 27 osob nad ženami. Muži dominovali také v postproduktivní skupině (50+), a to rovněž o 27 osob. Dětská složka výrazně převažovala nad postreprodukční (34,1 : 12,4 %). Co se týče složení populace starší 15 let podle rodinného stavu, převažovala skupina osob žijících v manželství (443 ženatých mužů a 428 vdaných žen), kterou následovala skupina svobodných jedinců (309 mužů a 247 žen). Dále zde žilo 11 vdovců, 35 vdov, dva rozvedení muži, jedna žena žila odděleně od manžela.

V roce 1921 uvedly více než dvě třetiny populace národnost polskou (1628 osob = 72,7 %). Druhou nejčetnější byla národnost česká (299 osob = 13,4 %), třetí „šlonzácká“ s 12,6 % (282 osob; 251 osob uvedlo národnost Šlonzák-Čechoslovák, 15 osob Šlonzák-Polák, 5 osob Šlonzák-Němec). Dále následovala národnost německá (1,6 %), po jedné osobě se přihlásili obyvatelé k národnosti slovenské, italské a ruské.

Naprostá většina obyvatel dělnické kolonie se hlásila k římskokatolické církvi (2061 osob = 92 %). 126 osob se hlásilo k Slezské církvi evangelické, a. v., 23 osob k Církvi československé. Jedna osmičlenná rodina se hlásila k církvi Adventistů sedmého dne. Nalezli bychom zde také 15 osob bez vyznání a sedm spiritistů.

Většina práce schopných mužů byla zaměstnána v Larisch-Mönnichových dolech a koksovně, především Jan-Karel a Hlubina (647 mužů). Osmnáct mužů dojíždělo za prací do sousedního Fryštátu, kde pracovali ve firmách Fryštátské železárny, Jäklův železářský průmysl, Samuel Blumenthal a syn.

Ženská část populace nejčastěji uvedla v rubrice povolání vedení domácnosti (442 žen), případně pomoc v domácnosti (107). Nezanedbatelný počet žen (57) pracoval také v místních dolech Jan-Karel a Hlubina, převážně v dělnických profesích. Osm žen dojíždělo za prací do sousedního Fryštátu, kde pracovaly ve firmách Fryštátské železárny, Jäklův železářský průmysl, Samuel Blumenthal a syn a v hotelu Holänder. Mezi obyvatelkami kolonie bychom nalezli také například 10 švadlen nebo porodní bábu.

Žáci polské obecné školy Na Hranicích ve školním roce 1945/1946 (Archiwum PZKO).

Okolí kolonie a občanská vybavenost

Polskou obecnou školu Na Hranicích čp. 945 nechala v roce 1902 postavit obec Karviná. Plány vytvořil architekt Friedrich Fulda, vlastní stavbu realizoval karvinský stavitel Ing. Hugo Königsberger. Se školou sousedily dva domy s byty pro učitele čp. 946 a 947. Ve škole se vyučovalo dvojjazyčně polsky a německy. Za první republiky zde byla umístěna polská obecná škola. Po válce byla škola obnovena, postupně však docházelo k poklesu žactva a v roce 1966 byla škola (ZDŠ s polským jazykem vyučovacím 1. – 5. ročník) sloučena se školou doubravskou, kde také bylo umístěno ředitelství.

Stavba Polské mateřské školy Matice školské čp. 1592 byla zahájena na jaře 1928 podle návrhu architekta Eduarda Davida. Školka zahájila provoz v září 1928. Během války byla školka zrušena, obnovena byla v roce 1948, ale o dvacet let později byla z důvodu poklesu počtu dětí zrušena.

Česká obecná škola Na Hranicích čp. 1439 vznikla v roce 1921 jako expozitura české obecné školy u kostela. V listopadu 1921 se škola osamostatnila. Škola byla nejprve umístěna v budově polské obecné školy čp. 945. V 1922–1923 však proběhla výstavba vlastní školní budovy přístavbou ke stávající škole polské. Stavbu prováděl stavitel Ing. Hugo Königsberger. V roce 1923 byla v budově školy umístěna nově zřízená česká mateřská škola. Ta se v roce 1927 přestěhovala do vlastní budovy. Od 1. září 1970 byl provoz školy v kolonii Na Hranicích zrušen a prostory získal jako depozitář Okresní archiv Karviná. Demoliční výměr na česko-polskou školu Na Hranicích čp. 945 a 1439 byl vydán v roce 1973.

Česká mateřská škola čp. 1566 se v lednu 1927 přestěhovala do vlastní budovy postavené Ústředím Slezské matice osvěty lidové ve Slezské Ostravě. Stavba byla realizována podle návrhu architekta Václava Kadlece. V letech 1948–1951 byla provedena přístavba a přestavba objektu. Ve stávající budově byly adaptovány dvě učebny, umývárna a toalety, do nové přístavby byla umístěna herna, kuchyň a spíž. V důsledku trvalého poklesu dětí byla mateřská škola v roce 1971 uzavřena.

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století byla v prostoru u české mateřské školy postavena dřevostavba Kulturního domu pro zaměstnance Dolu ČSA. V roce 1952 upravili zaměstnanci dolu v blízkosti kulturního domu park Československo-sovětského přátelství, kde byla postavena estrádní tribuna a pavilon.

V roce 1901 dokončilo Centrální ředitelství Larisch-Mönnichových podniků koloniál a hostinec čp. 790. Ve sčítacích operátech z roku 1921 byly pro tento dům evidovány dvě bytové jednotky: jednu obýval obchodník Jan Krajíček s rodinou, druhou pak řezník Jiří Wallek s manželkou, synem, čeledínem a řeznickým učněm. Dle půdorysu „obchodního domu Larische Mönnicha na Hranicích v Karvinné“ z roku 1923 se v domě nacházel mimo obytných místností výčep, na něj navazující kuchyně se spíží, výsek masa a obchod. Živnost hostinskou a výčepní zde provozoval Jan Krajíček. Po únoru 1948 byla prodejna začleněna do podniku Pramen jako prodejna č. 138.

V roce 1926 bylo k domu přistavěno skladiště a v roce 1933 byla u domu zřízena zahradní restaurace s bufetem, hudebním pavilonem, dvěma tanečními podii, stoly a besídkami pro hosty (rozměry činily 20,00 x 48,00 m). Na počátku šedesátých let 20. století se v okolí prodejny začaly postupně projevovat důlní vlivy, což mimo jiné způsobovalo problémy se zásobováním prodejny. V roce 1964 odmítli pracovníci ČSAD dovoz zboží do prodejny z důvodu nedostatečného sjezdu z rekonstruované státní silnice. Podle místního šetření z června 1970 byl již objekt zcela zatopen vodou ze sousední nádrže.

Stavba Potravin družstva Budoucnost čp. 1463 byla dokončena v prosinci 1924, povolení k užívání bylo uděleno 8. 1. 1925. V přízemí byl umístěn výsek masa, prodejna, dva sklady, v podkroví dvoupokojový byt s příslušenstvím a pokoj pro příručího.

Polská mateřská škola Na Hranicích čp. 1592 postavená nákladem Matice školské v roce 1928 (Archiwum PZKO).
Polská obecná škola v kolonii Na Hranicích: nedatovaný snímek (Státní okresní archiv Karviná).
Česká obecná, později národní škola Na Hranicích byla přistavěna ke stávající polské škole v roce 1922 (Státní okresní archiv Karviná).
Kulturní dům Dolu ČSA stával v blízkosti české mateřské školy čp. 1566 (Soukromá sbírka W. Owczarzy).

Společenský, spolkový a politický život

Za první republiky bylo v Karviné evidováno více než 260 různých spolků a sdružení. Některé z nich založily své místní odbory přímo v kolonii Na Hranicích. S ohledem na množství dochovaných písemností je však možné podat jen kusé informace o jejich činnosti.

V letech 1921–1922 vzniklo v Karvinné šest odborů Matice školské (Macierz szkolna) a je velmi pravděpodobné, že jeden z nich byl ustaven i v kolonii Na Hranicích. Cílem spolku byla především podpora místního polského školství. Nákladem spolku byla v kolonii v roce 1928 postavena polská mateřská škola. V roce 1923 byla do spolkového katastru zapsána místní skupina dobročinného spolku Okresní péče o rodinu okresu těšínského (Powiatowa Rodzina opiekuńcza okresu Cieszyńskiego).

Více informací máme o činnosti místního odboru Slezské matice osvěty lidové. První Odbor Matice osvěty lidové byl v Karvinné zřízen v roce 1911. V jeho čele stanul učitel, správní komisař (1920–1926) a starosta města (1936–1938) Antonín Krůta. Od roku 1924 nesl spolek jméno Slezská matice osvěty lidové. V čele odboru v kolonii Na Hranicích stáli předsedové Josef Dadok (1927–1929) a Ludvík Urbanec (1929–?). Nákladem spolku byla v letech 1926–1927 vybudována česká mateřská škola. Při odboru byl zřízen dramatický kroužek, jehož členové secvičili řadu divadelních představení, se kterými zajížděli do sousedních i vzdálenějších obcí. Například s divadelní hrou Pasekáři Františka Sokola-Tůmy vystupovali v roce 1929 ve Zlíně.

Sportovní spolky reprezentovala místní skupina Dělnické tělocvičné jednoty (DTJ) zapsaná do spolkového katastru v roce 1933.

V poválečném období působil v kolonii aktivně Spolek divadelních ochotníků „Tyl“ Karvinná-Hranice. Spolek vznikl v červnu 1948, jeho předsedou byl Vít Bayer. V roce 1951 byl vydán zákon o dobrovolnických organizacích a shromážděních, který znamenal faktickou likvidaci dosavadních spolků a vytváření tzv. dobrovolných organizací. Počínaje 1. 4. 1951 byl spolek začleněn do Závodního klubu Revolučního odborového hnutí (ROH) Koksovny President Beneš pod názvem Dramatický odbor Tyl ROH Koksovny President Beneš Karviná 2 – Doly.

Na podzim 1947 byla Błażejem Krochmalnymv kolonii založena Místní skupina Polského kulturně-osvětového svazu Karvinná-Hranice (Miejscowe koło Polskiego Związku Kulturalno-Oświatowego Karwina-Granice, MS PZKO).Ve funkci předsedy se vystřídali Rudolf Grac, Bolesław Liszok a Henryk Berbalk, který skupinu vedl 13 let až do ukončení její činnosti. Členové se scházeli v polské škole v kolonii Na Hranicích, velké akce se pak konaly v nedalekém kulturním domě. Během existence místní skupiny v jejím rámci fungovalo několik souborů, především smíšený pěvecký sbor Zvuk (Dźwięk). Dále zde působilo ženské trio nebo Ženská desítka (Dziesiątka żeńska). Velkou popularitu získal také divadelní soubor Mambo. Existence MS PZKO byla ukončena v únoru 1974 v souvislosti s demolicí kolonie.

Aktuální stav

Na konci šedesátých let 20. století se začaly ve větší míře projevovat důlní vlivy. Domky se totiž nacházely v bezprostřední blízkosti odkalovací nádrže a byly ohroženy zatopením. Následkem důlní činnosti byly denivelovány, sklepy zatopeny. Demolice kolonie proběhla v let 1969–1974. Dnes je téměř celá oblast bývalé kolonie zatopena odkalištěm Dolu Karviná, závodu ČSA.

Odkaliště Dolu Karviná, závod ČSA: v těchto místech stávala kolonie Na Hranicích – fotografie z roku 2018 (foto Miroslav Pawelek).

Prameny a literatura

  • Archiv OKD, a. s.: fond Larisch-Mönnichovo ústřední ředitelství.
  • Státní okresní archiv Karviná: fondy Berní správa Fryštát, Městský národní výbor Karviná, Okresní úřad Fryštát, Okresní národní výbor Karviná, Slezská matice osvěty lidové Karvinná, Základní devítiletá škola 1. – 5. ročník Karviná-Doly.
  • Zemský archiv v Opavě: fond Zemský národní výbor.
  • BOHÁČEK, Jiří – GRISA, Ivan – CHROBÁK, Luděk: Od koňky k Sedanu: historie úzkorozchodných drah na Ostravsku a Karvinsku. Ostrava 2004.
  • HAJZLEROVÁ, Irena – MATROSZOVÁ, Veronika: Karviná. Praha 2009.
  • MATROSZOVÁ, Veronika: Kolonie Na Hranicích. In Radim Kravčík (ed.), Karvinské hornické kolonie. Karviná 2018, s. 250–273.
  • MYSLIVEC, Theodor: Bytová péče a jiná blahobytná zařízení ostravsko-karvinského revíru. In Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek IV. Moravská Ostrava 1929.
  • SOCHOR, František: Vzpomínky na starou Karvinou – O starej Karwinie wspomnienia. Karviná 2001.
  • ŠLACHTA, Fridolín: Dějiny hornického města Karvinné. Český Těšín 1937.