Název: Kamenná kolonie, Kamenná čtvrť, Pod Červeným kopcem, Červená kolonie, Kamenka, Skala
Poloha: Brno střed, ulice Kamenná a Kamenná čtvrť
GPS: 49.183711N, 16.588820E
Doba trvání: 1922 – dosud
Stavebník: privátní stavebníci
Počet obyvatel: asi 400 (1929)
Spolky : Občanské sdružení Kamenka
Události a osobnosti: román Nejlepší dobrodružství, seriál Četníci z Luhačovic , dokumenty Kamenka – nejlepší místo k žití a Zlatá dvacátá
Osobnosti: Rostislav Čuřík, Hana Daňková, Aleš Hlávka, Tomáš Jégr, Vladimír Matoušek, Bronislav Zachrle
Autor článku: Jaromír Sobotka
Nouzová kolonieKamenka či Kamenná kolonie se nachází jihozápadně od centra Brna na pravém břehu řeky Svratky. Vznikla na obecním pozemku v někdejším lomu na železitý pískovec ve svahu Červeného kopce. Právě načervenalá barva železitého pískovce, který zde byl dobýván od druhé poloviny 19. století, propůjčila celému místu jeho pojmenování. Po roce 1928 se nouzová kolonie rozrostla také v sousedství lomu a částečně i nad něj, čímž došlo k jejímu rozdělení na takzvanou Horní a Spodní Kamenku (či Horní a Dolní Skálu). V roce 1958 byla kolonie přejmenována na Kamennou čtvrť, od roku 1966 je pak součástí katastrálního území Štýřice.
Lokalita se nachází v blízkosti Starého Brna (neboli Oltecu), do 19. století samostatného městysu charakteristického značným zastoupením dělnické populace. Ačkoliv je kolonie situována v městské části Brno-střed, asi dva kilometry vzdušnou čarou od historického centra města Brna, byla a dodnes je částečně izolována od ostatní zástavby okolním lesním porostem a řekou Svratkou tekoucí pod kolonií. Kamenka je tak přístupná pouze po úzké silnici vedoucí z ulice Vídeňské kolem řeky Svratky a od ženského kláštera svaté Alžběty, případně z druhé strany z Červeného kopce, kde se také nachází nejbližší zastávka městské hromadné dopravy.
Poloha kolonie v sobě skrývala jistou míru ironie: na protějším břehu řeky Svratky v Pisárkách – na dohled od chudé dělnické Kamenky – vzniklo totiž ve druhé polovině dvacátých let brněnské výstaviště, jeden ze symbolů bohatství a úspěchu zemské metropole i celé Československé republiky. Řeka Svratka se tak stala sociální hranicí a zrcadlem lesku a bídy meziválečného Brna.
První budovou v kolonii se stal někdejší obecní sklad trhavin, který byl po uzavření lomu nabídnut k užívání dělnickým rodinám bez domova. Další výstavba v lokalitě probíhala od roku 1925. Částečně se svolením města, v mnoha případech však bylo stavební povolení či povolení k užívání udělováno až zpětně. Podle nařízení magistrátu museli obyvatelé kolonie při stavbě obydlí dodržovat řadu předpisů, včetně hygienických či bezpečnostních. Například museli domky omítnout zevnitř i zvenčí nebo obezdít topeniště cihlovým zdivem. Samotná obydlí se stavěla svépomocí, buď takzvaně na kostru, kdy vznikla nejprve dřevěná konstrukce, která se poté vyzdila, nebo rovnou jako zděné stavby.
Obvyklý domek se skládal z kuchyně, jednoho pokoje a postupně budovaných přístavků a kůlen. Velikost i kvalita stavby závisely na movitosti stavebníka. Velkou část původního obyvatelstva Kamenky tvořily rodiny dělníků pracujících v Kohnově a Jílkově cihelně, odtud se také brala část stavebního materiálu, vyřazených či rozbitých cihel, z nichž první domky vznikaly. Rozšířený stavební materiál představovaly také cihly či suť z bouraček. Do stavební podoby kolonie se propsal nerovný terén lomu – s ohledem na něj nemohla vzniknout pravidelná uliční síť, ale charakteristickým rysem kolonie se staly spíše krátké křivolaké uličky vznikající náhodně podle prostorových dispozic.
Kolonie se rychle rozrůstala mimo jiné proto, že se sem stěhovaly rodiny ze zrušené nouzové kolonie Polní a Na Rybníčku. V roce 1929 se zde již nacházela stovka obydlí, která začala růst také v okolí lomu a nad ním. Zde domky často vznikaly načerno a byly městem tolerovány jakožto dočasná provizoria. Některé stavby rostly také na někdejší navážce z lomu a špatné podloží vedlo a dodnes vede k problémům s jejich statikou.
Problémy byly pochopitelně i s vodou, pro kterou museli obyvatelé kolonie před vybudováním vodovodní sítě chodit k nedaleké studánce či dolů k řece Svratce. V roce 1927 vybudovaly městské vodárny do kolonie vodovod se stojanem pro odběr pitné vody. Ve druhé polovině třicátých let pak došlo k výstavbě stoky odvádějící odpadní vodu a k elektrifikaci spodní části kolonie. Do horní části kolonie byl zaveden elektrický proud až v roce 1941.
To, že obydlí vznikala na obecním pozemku, znamenalo, že se jejich majitelé museli řídit městem definovanými pravidly. Museli například udržovat pořádek v prolukách mezi obydlími. Kromě toho, že museli městu platit takzvané uznatné, nesměli domky bez svolení města prodávat, ani do nich přijímat podnájemníky nebo na zahradách chovat hospodářská zvířata. Jak ukázalo šetření magistrátu z třicátých let 20. století, nic z toho se ve skutečnosti nedodržovalo. Kolonie se mohla pochlubit také vlastní samosprávou s voleným starostou.
Stavební vývoj neustal ani v následujících dekádách. Například v padesátých letech místní obyvatelé v rámci Akce Z svépomocí vybudovali plnohodnotný vodovod. V roce 1954 byla také do oblasti zavedena plynofikace. V sedmdesátých a osmdesátých letech se významná část původních obyvatel přestěhovala do nově stavěných panelových sídlišť a uvažovalo se o zrušení Kamenky či o jejím zakonzervování jako ukázky dělnického bydlení minulosti.
Nakonec se čtvrť stala cílem různých umělců a bohémů, kteří ji znovu „kolonizovali“. Nově příchozí z velké části proměnili charakter místa podle svých potřeb. V této době došlo k řadě přístaveb, přestaveb či rekonstrukcí někdejších dělnických obydlí. Přibylo také nejrůznějších barevných prvků, dekorací a uměleckých projevů. V nejmladší době vznikla nad samotným lomem nová čtvrť složená z domů pro střední třídu. V roce 1993 nad kolonií vznikl luxusní hotel Rustical navržený architektem Tomášem Kotasem. V Kamence se dodnes rekonstruuje a staví, a čtvrť se tak stále proměňuje a vyvíjí.
Kamenka patřila svým populačním charakterem rozhodně k lepším nouzovým koloniím v Brně. Většinu jejího obyvatelstva tvořili (ve srovnání s ostatními brněnskými nouzovými koloniemi) relativně dobře situovaní dělníci, případně dokonce příslušníci nižších středních vrstev, například nezaměstnaní úředníci. Podle etnografického výzkumu Tomáše Bochořáka ze sedmdesátých let 20. století představovali většinu původních obyvatel méně kvalifikovaní dělníci z cihelen Khona a Jílka. Mimo nich se do kolonie stěhovali také dělníci z továrny na smaltované nádobí na nedalekém Poříčí nebo příslušníci dělnických profesí z továren na Starém Brně. Celkový počet obyvatel žijících v kolonii v meziválečném období se ovšem zatím nepodařilo stanovit.
K zásadní demografické proměně kolonie došlo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy se velká část původního dělnického obyvatelstva vystěhovala do nově postavených panelákových sídlišť. Bydlení v Kamence se pojilo s jistou mírou sociální stigmatizace, a proto velká část především mladších obyvatel raději hledala bydlení a štěstí jinde. Někdejší nouzové domky se staly cílem umělců, bohémů či studentů hledajících levné ubytování blízko centra Brna. Jiří Slavičínský zachytil ve své diplomové práci hlavní motivace nově příchozích: nízké náklady na bydlení, blízkost historického centra města a současně izolace od mainstreamového světa, genius loci a v neposlední řadě také vznikajícíkomunita podobně smýšlejících osob.
Na život v Kamenné kolonii na sklonku osmdesátých let vzpomínala jedna z pamětnic následovně: „Jako tady bylo několik výstav, který třeba proběhly jenom takhle někde v prostoru, na ulici (…) a fakt to byla doba, že borci mohli tvořit bez problémů, protože většina jich dělala u Povodí Moravy, takže ráno šli na hodinku osekat trávu a pak celej den se malovalo a odpoledne se už začlo popíjet, sem tam někdo něco přistavěl, všichni stavěli načerno a naprosto v klidu a myslím si, že i pro tu tvorbu byl mnohem větší prostor.“(Slavičínský 2016, s. 31)
Celkový charakter kolonie se však v posledních desetiletích proměnil společně s přirozenou výměnou obyvatel. Výzkum Sofie Pokorné z let 2018/2019 například ukázal, že více než 60 % obyvatel Kamenky má vysokoškolské vzdělání. Nadprůměrně byly mezi obyvateli zastoupeny osoby uměleckých a tvůrčích profesí. Populaci průmyslových dělníků a nižších úředníků tak vystřídala populace s významným zastoupením vysokoškoláků a příslušníků svobodných povolání.
Lokalizace Kamenky v kopci nad řekou Svratkou propůjčila místu do dnešních dní prostorovou izolovanost. Lze ji demonstrovat i nanedostatečné infrastruktuře. V celé čtvrti ani v její bezprostřední blízkosti se například nenachází žádný obchod s potravinami či drogerií. Ve čtvrti také není s ohledem na omezený prostor žádné veřejné dětské hřiště ani odpovídající počet parkovacích míst.
Na přelomu 20. a 21. století se ústředním kulturním místem kolonie stalahospoda The Ugly Duckling, později přejmenovaná naDuck bar podle ikonického Citroenu 2CV, který je maskotem místa, kde se scházejí místní bohéma, studenti a návštěvníci z jiných částí města. V současnosti vede pod Kamenkou oblíbená cyklotrasa spojující brněnskou přehradu s jižní částí města. Cyklostezka vede až k soutoku Svratky a Svitavy.
V meziválečném období neměla v samotné Kamenné kolonii žádná z politických stran samostatnou organizaci, a místní tak za politickým životem docházeli do Starého Brna. Podle vzpomínek pamětníků zachycených Tomášem Bochořákem však byli místní dělníci vesměs organizováni ve třech politických stranách – národně socialistické, sociálně demokratické a komunistické. Nejsilnější členskou základnu v kolonii měli možná překvapivě národní socialisté. K posílením vlivu KSČ došlo teprve po druhé světové válce, kdy také v kolonii vznikla místní stranická organizace.
Důležitou kulturní i sousedskou událost představovaly svépomocí organizovanéhody, které se konaly často i několikrát do roka. Oblíbené také byly sousedské besedy, při nichž se obyvatelé scházeli a diskutovali aktuální problémy kolonie. Zdá se však, že v Kamence dlouhá léta nevznikaly žádné oficiální spolky ani zájmové organizace. Významnou změnu v tomto ohledu znamenalo založení občanského sdružení Kamenka zastupujícího zájmy obyvatel kolonie především ve vztahu k městu a úřadům.
Každodenní život v Kamence ožívá v dochovaných vzpomínkách jednoho z dětských narátorů z dělnické rodiny, který se podělil o své zkušenosti s dětmi z Kamenné kolonie: „Když jsme chtěli sáňkovat na Červeném kopci, museli jsme tudy. Děti z kolonie byly hodně chudé. Místo na saních jezdily na starých lavórech a podobných věcech. My jsme také nebyli bohatí, ale přece jen jsme měli trochu víc. Oni tam ale rozhodovali. Bylo to jejich území. Nesměli jsme na ně být drzí […] Byl to prostě jejich revír. V každém případě byli v přesile. To bylo vůbec zajímavé. Kamennou kolonii tvořila spousta na sebe natěsnaných domečků v hluboké jámě. Dřív tam asi býval kamenolom. Shora bylo všude vidět, do každého domu, do každého dvora. Měli tam slepice, prasata a tak dál. To všechno na minimální ploše a dostupné po jediné úzké příjezdové cestě. Cizí lidi tam neviděli rádi a ani my děti jsme si tam netroufaly chodit. To bylo jako tabu. Bylo to zakázané město! Kolem jsme ale chodili často, buď na Červený kopec, nebo na pláž Gänselhäufel u Svratky, tam jsme se koupali.“(Nosková – Čermáková 2013, 483–484)
Zvláště ve třetí čtvrtině 20. století se stala Kamenka domovem řady významných brněnských umělců a řemeslníků. Usídlil se zde například sochař a řezbářVladimír Matoušek (* 1956), vitrážista a restaurátorBronislav Zachrle (* 1960), malíř a fotografRostislav Čuřík (* 1961), sklář a vitrážista Aleš Hlávka (* 1961) nebo výrobkyně šperků a vitrážistka Hana Daňková.
Kolonie se také stala dějištěm několika románových a televizních příběhů. Část svého románu Nejlepší dobrodružství sem zasadil spisovatel Jiří Mahen. V nedávné době se zde natáčely populární seriál České televize Četníci z Luhačovic (2017) nebo kriminální seriál Hlava medúzy (2021).
Kamenná čtvrť si dodnes zachovala některé původní prvky nouzové kolonie. Proto je kolonie taképamátkově chráněna. Charakteristická je především velkým množstvím relativně malých domků natěsnaných na malé ploše a svými úzkými a křivolakými uličkami. V současnosti patří někdejší nouzová kolonie Kamenka pro svůj jedinečný vzhled a bohémskou atmosféru mezi vyhledávaná zákoutí moravské metropole. Jde o jedno z mála míst tohoto typu z doby první republiky v Brně, která si do jisté míry zachovala původní charakter. Na popularitě jí také přidává řada kulturních událostí, které se zde odehrávají, ať již jde o Štefanské hody, divadelní festival Kamenka open, nebo Advent na Kamence.
