Název: Písečník, Písečňák ( Kolonie in der Sandstätte )
Poloha: Brno-sever, ulice Písečník
GPS: 49.219552N, 16.631608E
Doba trvání: 1919 – dodnes
Stavebník: privátní stavebníci
Počet obyvatel: až 400 (1930)
Spolky EkoCentrum Brno
Události a osobnosti: legionář Leopold Buček, filharmonik Jindřich Tioka
Autor článku: Jaromír Sobotka
Brněnská nouzová kolonie Písečník vznikla v opuštěném pískovcovém lomu na pomezí brněnských čtvrtí Husovice, Černá Pole a Lesná, necelé čtyři kilometry severně od centra města. Pozemky, na kterých nouzová obydlí stála, patřily zčásti městu, zčásti staviteli Leopoldu Grimmovi (1862–1939). Ze severu Písečník vymezovala železniční trať známá jako Tišnovka , která propojovala Brno s Tišnovem. Opakované úvahy o možném přemístění jejích kolejí, objevující se od třicátých let 20. století, často počítaly s likvidací kolonie. Nakonec Tišnovku v roce 1953 nahradila dvoukolejná železniční trať Brno – Havlíčkův Brod, která v současnosti vede pod kolonií. Z druhé strany kolonie nad Písečníkem vyrostla moderní paneláková zástavba. V devadesátých letech v blízkosti kolonie vyrostl Husovický tunel , významná součást velkého městského okruhu. V současnosti tak Písečník představuje jakýsi podivuhodný relikt minulosti uprostřed moderní městské zástavby a dopravní infrastruktury.
První provizorní domy začaly v pískovcovém lomu vznikat již v roce 1919 u silnice vedoucí do Králova Pole. Výstavba postupně pokračovala podél stěn lomu, a lokalita tak získala tvar podobný kapce. Zprvu vznikaly hlavně malé dřevěné domky s malými zahrádkami. Vedle nich se na okrajích zástavby začaly objevovat také vyřazené železniční vagony usazené na zděných základech. Cena jednoho vagonu se pohybovala okolo 1500 K a představovala tak relativně dostupnou alternativu vlastního bydlení i pro chudší rodiny. Vagony byly obvykle zvenčí obloženy rákosovým pletivem s omítkou a omítnuty i zevnitř, takže splývaly s okolní zástavbou.
Tato nouzová obydlí vznikala především na obecním pozemku a de-iure byla klasifikována jako provizoria, která mohla být kdykoliv odstraněna. Navzdory této skutečnosti se kolonie utěšeně rozrůstala a na konci dvacátých let se v ní nacházelo již 84 obydlí. Ve třicátých letech začaly k dřevěným chatkám a vagonům přibývat i lepší zděné domy se sedlovými střechami a pálenou krytinou. Podle statistik se v roce 1938 v Písečníku nacházelo již 118 obydlí různého typu. Zajímavý charakteristický prvek u domků v Písečníku představují sklepy vytesané do okolní pískovcové skály.
Kolonie se z velké části nacházela na obecním pozemku. Život v ní proto do značné míry limitovaly obecní regule pro provoz podobných lokalit. Místní tak museli ve společných prostorách mezi domy udržovat pořádek a dodržovat protipožární opatření. Platil i zákaz brát si do domku podnájemníky. Jak však ukázala šetření městské rady z třicátých let, nemalá část těchto pravidel nebyla dodržována.
Po druhé světové válce se krátce uvažovalo o zbourání celé kolonie v souvislosti s úpravou již zmíněné železniční trati. K tomu nakonec nedošlo a bylo odstraněno pouze několik obydlí. Na Písečník však byla v souvislosti s plánovanou stavbou husovického tunelu uvalena stavební uzávěra a kolonie se tak postupně vylidňovala, až stále více sloužila spíše jako chatová a rekreační osada. Vzpomínku na podobu Písečníku v osmdesátých letech minulého století zaznamenal ve svém románu hudebník a spisovatel Jindřich Tioka:
„Mezi tím vším je v břehu nad tratí do těla kopce zaříznut Písečník. Býval jistě větší. Dnes měří jeho území snad 300 × 100 metrů. Vstoupit do něj lze buď od mostu, nebo z druhé strany sestoupit po úzkých schůdkách ze soběšické silnice. Jinak je prostor, mimo kousek nad dráhou, uzavřen mezi kolmými pískovcovými stěnami. Býval to lom. Náš domek stojí zkraje stísněných míst pod první strminou a je z těch několika stavení zde nejzachovalejší a jediný poschoďový. Ještě tři – čtyři chaloupky jsou pěkné, s udržovanými zahrádkami. Ostatek se jeví buď jako zbořeniště, nebo chátrající drobné objekty. Často jsou to vlastně odstavené vagóny. Nevím ještě, kolik lidí v této bývalé dělnické a chudinské kolonii bydlí. Zůstalo tu kus vesnice, též něco ze staršího ovzduší periferie. Auta k domkům mohou vjet jen opatrně.“
V celé kolonii byl od doby jejího vzniku přetrvávající problém s pitnou vodou. Místní sice vykopali hluboké studny, nicméně do podloží propouštěly odpadní vody ze stoky, čímž se zdroje pitné vody znehodnocovaly. Když proto ve třicátých letech došlo k navýšení čerpání vody z Březovského přivaděče, vznikly v Písečníku hned čtyři venkovní vodovodní výpustky, k nimž si mohli místní pro vodu chodit. V osmdesátých letech bylo Brno připojeno k vírskému vodovodu s tím, že se voda z březovských vrtů a Vírské přehrady bude mísit. V Písečníku však dlouhou dobu zůstávala pouze podzemní voda z Březové, a do kolonie si proto přicházeli lidé z celého Brna pro „vodu v kojenecké kvalitě“.
Většinu obyvatel Písečníku tvořily zprvu rodiny dělníků pracujících ve zdejším lomu. Později přibývali hlavně zaměstnanci nedaleké Královopolské strojírny a další zástupci nejchudších vrstev společnosti. Chudoba v kolonii byla extrémní. Na malém prostoru někdejšího lomu byla natěsnána více než stovka malých obydlí, ve kterých mohlo žít až 400 osob. Obyvatele provázelo po většinu meziválečného období stigma chudiny a luzy – fotografie a vzpomínky pamětníků dokládají, že část místních dětí chodila do školy bos. Předsudky vůči místním obyvatelům přetrvávaly ještě po druhé světové válce, kdy se složení obyvatelstva začalo postupně proměňovat s rostoucí životní úrovní. V padesátých letech byla například v Písečníku otevřena hospoda, která však již dnes neexistuje.
Písečník v současnosti představuje poměrně dobře zachovanou nouzovou kolonii původně provizorních domů, ve které se mimo nové zástavby stále nacházejí zrekonstruované objekty z časů první republiky. Nejvýraznější z nich představuje budova neziskové organizace Eko-Centrum Brno – zrekonstruovaný jednopokojový domek z třicátých let se zahradou, v němž organizace v současnosti provozuje antikvariát, výstavy a dobročinné bazary. Kolonie si také v mnoha ohledech – i díky svému ohraničení stěnami lomu – zachovala jedinečný charakter a atmosféru. Představuje bez nadsázky jakýsi venkovský ostrov uprostřed moderní brněnské zástavby, a to v sousedství husovických tunelů a velkého městského okruhu. K rozvoji svérázné lokality v poslední době přispělo i otevření kavárny Mitte na začátku kolonie.
