Název: Bosna v Praze
Poloha: Praha-Troja, na vltavském břehu naproti severnímu cípu Císařského ostrova
GPS: 50.1193744N, 14.3986900E
Doba trvání: dvacátá až třicátá léta 20. století – osmdesátá léta 20. století
Stavebník: soukromé osoby
Počet obyvatel: 35-60 osob (?)
Spolky: nezjištěny
Události a osobnosti: nezjištěny
Autor článku: Martin Dolejský
Z malého množství dochovaných pramenů lze sestavit pouze nahodilý a neúplný obraz minulosti nouzové kolonie Bosna. I ten je však poměrně zajímavý. Pražská nouzové kolonie Bosna vznikla v městské části Troja na pravém vltavském břehu pod vrchem Sklenářka, kde se nacházela i stejnojmenná usedlost. Dnes těsně u území někdejší kolonie procházejí hranice pozemků Zoologické zahrady hl. m. Prahy založené v roce 1931.
Patrně už na počátku 19. století vznikly v místě, které se později označovalo jako Bosna, první tři kamenné stavby. Lokalitě se říkalo Pod Hrachovkou a Bosna se jí říkalo až po výstavbě 13 nouzových dřevěných a zděných staveb v bezprostřední blízkosti. K tomu došlo pravděpodobně v meziválečném období. Název Bosna měl odkazovat k balkánské Bosně a k údajnému nepořádku a chaosu, který v kolonii (a na Balkáně) panoval. Podobné cizokrajné názvy nebyly u nouzových kolonií výjimečné. Z fotografií a plánků budov nepořádek patrný není, naopak se zdá, že se jednalo o lepší nouzovou kolonii, minimálně co do úrovně staveb. Domečky byly postaveny ve třech řadách za původními třemi rozlehlými kamennými stavbami a nacházely se u nich zeleninové zahrádky.
Mezi světovými válkami nebyla tato okrajová část Velké Prahy (čtvrť byla připojena k Velké Praze v roce 1922) dopravně dostatečně dostupná městskou hromadnou dopravou a relativní odlehlost je patrná ještě dnes. Zpočátku chodili místní obyvatelé pěšky nebo využívali přívoz do Podbaby, teprve v šedesátých letech mohli využít pravidelný autobus, jezdící od Trojského mostu. V současné době místem prochází frekventovaná cyklostezka.
Stavební vývoj kolonie Bosna popsal v roce 2016 Jaroslav Kubín, který zde žil: „Na místě dnešní Bosny bývala volná velká parcela (od hranice ZOO po cestu k přívozu – dnešní areál ZOO a Zemědělské university), která patřila paní Sedláčkové a panu Adamcovi, se kterým Sedláčková žila. Paní Sedláčková měla květinářství u zdi zahrady Trojského zámku. Aby se k nově budovaným domkům lidé dostali, tak svépomocí vybudovali cestu podle plotu ZOO od stanice autobusu, která tam tehdy byla a jmenovala se U Háje (tato cesta funguje dosud). Budování domků na Bosně bylo povoleno jako nouzové s tím, že později si obyvatelé seženou jiné bydlení. Proto také číslování domků začínalo písmenem N a pak číslo (červené tabulky). Pouze Vágnerovi a Doubkovi nebyli nouzové domky, ty stály již předtím (domky dole u Vltavy). Povolení udělili Němci a výstavba probíhala v letech 1937–39. Bydleli tam 2 tesaři a zedník a domky byly podle toho ze dřeva nebo zděné. Bosna měla jen jednu studnu a žádnou kanalizaci a elektřinu. Elektřina byla zavedena svépomocí až v roce 1947 a potom i ,oficiálně‘.“
Dodejme, že domky nouzové kolonie Bosna vznikly v bezprostřední blízkosti dřívějších rozlehlých kamenných staveb a byly postaveny ve třech řadách. V kamenných stavbách se nacházel hostinec pana Obermaiera, zahradnictví pana Vágnera a činžovní budova, která zčásti sloužila pro ustájení koní, ale také jako ubytovací zařízení.
Materiály ústředního národního výboru hlavního města Prahy uvádějí ve svém výhledovém plánu z roku 1951, že o pět let později sedm staveb, které byly „nehygienické a po stránce stavební nevyhovující“, nahradí 29 bytovými jednotkami. K tomu nakonec došlo, ale se značným časovým zpožděním. Podle vzpomínek pamětnice se poslední nouzová stavba bourala v roce 1982. Národní výbor začal s vystěhováváním na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a jejím obyvatelům byly poskytnuty byty na sídlištích v Bohnicích, Proseku a Střížkově. Počet obyvatel není přesně znám, jednalo se o obyvatele 13 nouzových staveb, odhadem 35–60 osob.
Nouzová kolonie Bosna vznikla na periferii Velké Prahy ve značné vzdálenosti od pravidelné městské zástavby. Okolí pravděpodobně velmi ovlivnilo život místních obyvatel v tom smyslu, že v meziválečném období se z Troje stal oblíbený víkendový cíl Pražanů. Ti mířili buď do zoologické zahrady, nebo na procházky a do hostince pana Obermaiera. Někteří z obyvatel nouzové kolonie pracovali v ZOO (literatura uvádí pana Duplinského), mohli pracovat v místním zahradnictví nebo prodávat produkty ze svých zahrádek víkendovým hostům.
V kolonii se nacházela jedna studna, elektrický proud byl zaveden až po druhé světové válce a z dopravní obslužnosti se místní mohli spolehnout jen na přívoz. Autobusová či jiná zastávka MHD se v blízkosti kolonie nenachází dodnes.
Z nouzové kolonie Bosna již dnes nic nezbylo. Jediná stavba, která se zachovala, je jeden původní kamenný dům, který byl veden jako zahradnictví. V době vzniku Bosny zde bydleli manželé Vágnerovi. Zajímavostí je, že Bosna je dodnes pomístní název zdejšího území.