Raškovec

V počátcích výstavby byla lokalita označována pomístním názvem U Stromovky či Stromovka podle nedaleké výletní restaurace stejného názvu. V roce 1928 město přejmenovalo „ ulici u nouzových domů u Stromovky “ na „ ulici Raškovec “. Ze zápisu městského zastupitelstva sice není zřejmé, na jaké území se název vztahoval, ale od této doby bylo oficiálně pro celou kolonii používáno označení Raškovec. Neoficiálně se ale stále užívalo i původní označení U Stromovky a spíše výjimečně pejorativní pojmenování Mexiko či ojediněle i Habeš (název Habeš se však častěji používal pro dva nouzové domy v jiné části Zálabí – U Borků u hřiště AFK).

Název Raškovec byl inspirován pojmenováním zaniklé středověké vsi doložené v 15. století, která bývá lokalizována do těchto míst. Od druhé poloviny dvacátých let 20. století byly administrativně k Raškovci přiřazovány i blízké domy čp. 159 a 700 a nedaleký objekt bez čísla popisného, patřící Všeobecnému konsumnímu a úspornému družstvu spol. s. r. o.

V blízkosti kolonie se nacházely hned tři velké tovární objekty – Kolínská továrna na kávové náhražky, akciová společnost, (později Soja), Fram, továrna na vozy společnost s ručeným omezením, (později Tatra) a Vacuum Oil Company, rafinerie petroleje, akciová společnost (pozdější Koramo). Nedaleko kolonie bychom nalezli i dvě menší továrny Arnošt Tumlíř – majitel L. Nedvěd, chemická továrna a výroba lepenky a pivovarské smoly (Na Přesypu 240, Kolín V), a Hellada, továrna na mýdla, Kadlec, Vobořil a společníci (Třídvorská 239, Kolín V). Oba posledně zmíněné objekty jsou dnes již zbořeny.

Byť se kolonie nacházela relativně daleko od centra města (asi 2 km), ležela v bezprostřední blízkosti výše zmíněných továren, což bylo výhodné zejména pro zaměstnance těchto podniků bydlící v Raškovci. Pro obyvatele kolonie byla důležitá i nedaleká železniční zastávka Kolín-Zálabí, otevřená v roce 1925, u níž se nacházel také nejbližší nevelký hostinec, vystavěný v roce 1927. Ve třicátých a čtyřicátých letech začala vznikat kolem Raškovce zástavba rodinných domků, a to jižně od kolonie v dnešních ulicích Jezeřanská, Na Přesypu, Lidická, Macharova a Klicperova.

„ Rada městská i obecní komise finanční navrhují, aby obecní zastupitelstvo se usneslo na stavbě pěti zděných baráků pro rodiny bez přístřeší na pozemcích čís. kat. 616/3, 616/4, 616/5 nákladem Kč 450 000,- a aby dalo obci povolení ku stavbě za podmínek protokolu. Postavením baráků těch získá se 100 bytů jednosvětnicových. Náklad navrhuje se uhraditi komunální neb hypotekární výpůjčkou ve výši Kč 450 000,- u některého veřejného peněžního ústavu za běžných podmínek úrokových a s 40letou dobou umořovací [...] Referent p. Josef Holub vysvětluje, že stavba zadána 3 stavitelům, práce řemeslnické 18 živnostníkům, stavitelé že na zakročení pana starosty dělníky venkovské propustili a vzali místní, jeden podnikatel že začal bráti kámen odjinud, dnes však odebírá již z obecního lomu. Na to návrh rady městské schválen. “

Náklady na vlastní výstavbu se však ukázaly být výrazně vyšší (původně až 757 351,76 Kč). Podle výsledku ofertního řízení byla stavba zadána za 733 742,28 Kč, i když se v zápise zastupitelstva mluví jen o 450 000 Kč. Dodatečně bylo městskou radou schváleno provést také oplocení kolonie nákladem 35 811,01 Kč a nátěr verand nákladem 10 203 Kč. Vlastní realizaci předcházela úprava terénu, provedená nákladem 84 222,64 Kč. K tomu musíme připočítat i náklady na zakoupení pozemků (včetně dávky z přírůstku hodnoty) ve výši 58 335,14 Kč. A jak to již u staveb bývá, následovaly další drobné výdaje v celkové výši 1 661,49 Kč. Celková investice se nakonec vyšplhala na 923 979,56 Kč . Kryta byla dvěma půjčkami ve výši 450 000 a 500 000 Kč (první byla povolena městským zastupitelstvem 5. 12. 1924, druhá 29. 1. 1926).

S výstavbou se díky teplejší zimě započalo již na přelomu roku 1924/1925. Na schůzi městského zastupitelstva 23. 1. 1925 tak mohlo být konstatováno: „ Příznivé počasí letošní zimy umožnilo, že stavba nouzových baráků mohla pokročiti již tak daleko, že v dubnu bude možno ubytovati v těchto domech 94 rodin a tak doufejme, že zmírní se bytová tíseň v Kolíně tou měrou, že nebude v Kolíně již jedné rodiny, která by strádala dnešními neutěšenými poměry bytovými. “

O byty v nouzových domech byl překvapivý zájem. Na schůzi městského zastupitelstva 21. 3. 1925 starosta sdělil, že se stavba již chýlí ke konci a na městský úřad stále dochází spousta nových žádostí o přidělení bytu. Na schůzi městské rady 18. 5. 1925 bylo konstatováno, že byty v kolonii U Stromovky jsou již všechny obsazeny. Na schůzi městské rady 25. 5. 1925 požádala „ obec Kolínská “ o kolaudaci nových domů. Městská rada vyhověla a domům s 94 bytovými jednotkami byla přidělena čísla popisná 710–714 .

V té době vyvstal další problém. Nedaleko Raškovce se nacházelo několik provizorních baráků, které za první světové války postavil vojenský erár. Jednalo se původně o pozorovací nemocnici pro vojáky s podezřením na infekční nemoci. Nacházely se na pozemcích patřících továrně na kávové náhražky (a sousedily s továrnou na vozy), ve vzdálenosti asi 200 m západně od Raškovce. Byly nadále v majetku eráru a po válce byly zemským vojenským velitelstvím propůjčeny městu Kolín k přechodnému ubytování rodin bez přístřeší. Továrna ovšem naléhala, aby byl pozemek vyklizen a předán zpět podniku. V roce 1926 se proto město rozhodlo, že objekty od vojenské správy odkoupí za přibližně 25 000 Kč a přenese k nedalekému Raškovci. Za tímto účelem byl přikoupen další pozemek o rozloze asi 1 ha za cenu 95 731,52 Kč. V pramenech se hovoří o přenesení šesti domů .

Krátce poté bylo rozhodnuto i o přenesení dalších dvou domů od měšťanské školy chlapecké na Kutnohorském Předměstí, o kterých ovšem nic bližšího nevíme. Nejspíše se jednalo také o původně vojenské objekty z doby, kdy byl ve škole vojenský lazaret. K přenesení šesti objektů od nedaleké továrny na vozy došlo pravděpodobně na přelomu let 1926 a 1927. K přenesení dvou domů od měšťanské školy došlo pravděpodobně v létě 1927 (nejspíše na přelomu června a července). Zajímavé je, že se asi ve všech případech jednalo o cihlové stavby (podle dochované fotografie původní vojenské nemocnice, historických fotografií domů v kolonii Raškovec i stále stojících objektů), které se musely „rozebrat na cihlu“ a nově postavit, pravděpodobně již ale podle upravených stavebních plánů. Není tak úplně přesné mluvit o přenesení, byť tento termín byl v dobových pramenech běžně užíván.

Současně bylo rozhodnuto o stavbě dalšího nového domu o dvanácti místnostech, s níž se započalo v polovině srpna 1926. Na podzim 1926 zastupitelstvo rozhodlo ještě o stavbě dalšího (druhého) nového domu, opět o dvanácti místnostech, který byl realizován nejspíše až na jaře 1927. Oba nové domy byly rozpočtovány na 2 x 93 000 Kč. Všechny náklady byly opět hrazeny půjčkami. Ve výsledku zde přibylo dalších deset přízemních objektů o 101 (102) bytech, které dostaly čísla popisná 805–814 . Součástí této druhé etapy bylo také nové oplocení celého areálu. Tímto byl stavební vývoj kolonie v podstatě ukončen. Z pozdějších let pocházejí jen zmínky o drobných přístavbách, stavbách kůlen apod.

Již během výstavby byla kolonie elektrifikována a zavedena do ní voda, byť zpočátku nacházíme i zmínky o studních. Od konce dvacátých let bylo jednáno také o prodloužení kanalizace do kolonie. Nevýhodou této lokality ale bylo, že se nacházela v záplavové oblasti . Již krátce po dokončení první etapy byla v lednu 1926 (či na přelomu prosince 1925 a ledna 1926) zatopena povodní (některé prameny mluví i o červnu 1926).

Původním záměrem bylo zřídit v 15 domech 196 bytových jednotek o jedné místnosti (sčítací operáty z roku 1930 zachycují 195 bytů). Jejich počet se však později snížil, jelikož došlo v průběhu třicátých a čtyřicátých let k několika propojením zpravidla dvou sousedících místností do jedné bytové jednotky. Pokud jde o velikost statistických domácností , nacházíme zde ubytované jednotlivce i velké rodiny, byť ne tolik, kolik bychom jich nejspíše očekávali. Při sčítání lidu v roce 1930 jen výjimečně počet osob v jedné bytové domácnosti překročil 5 osob. Dvě největší domácnosti měly 9 osob a další dvě 8 členů. V průměru při tomto sčítání bydlely v jedné domácnosti čtyři osoby.

Byť se nejednalo o podnikovou kolonii, ale o nouzovou obecní kolonii pro nemajetné a osoby bez přístřeší, mezi nájemníky výrazně převažovaly rodiny továrních dělníků . Kromě nich zde nacházíme i řadu zaměstnanců drobnějších firem a živnostníků, např. zedníky, pískaře a cihláře, ale také služebné, kuchařky, pradleny, poštovní zřízence, zřízence drah ad. Výjimečně i osoby s vlastním živnostenským listem. V rejstříku živností svobodných a řemeslných lze v letech 1927–1940 dohledat 24 živností se stanovištěm v Raškovci. Nejčastěji provozovaly obchod na trzích či podomní obchod (např. mlékař, truhlář, košíkář).

V roce 1932 požádala o povolení zřízení obchodu smíšeným zbožím v domě čp. 700 Kamila Bubeníková. Tento dům se nacházel již mimo kolonii, na protější straně ulice K Raškovci. Příslušný živnostenský spis neobsahuje žádný dokument o kladném vyřízení žádosti o zřízení živnosti a provozovnu na této adrese nenacházíme zapsanou ani v živnostenském rejstříku. Přesto se v některých adresářích z třicátých let vyskytuje.

V roce 1938 zažádal o hostinskou koncesi pro zamýšlenou novostavbu na parcele č. 615/4 Josef Bubeník. Koncese pro živnost na rohu ulic K Raškovci a Jezeřanská v blízkosti zmíněného objektu čp. 700 mu nakonec udělena nebyla. Není ani úplně zřejmé, zda byl v nedalekém skladišti Všeobecného konsumního a úsporného družstva provozován maloobchod a mohl-li být využíván i místními obyvateli.

Příslušné nemovitosti byly původně zapsány ve dvou knihovních vložkách č. 1614 a 1904 a byly vlastnictvím městské obce kolínské (obce města Kolína). V roce 1952 bylo v obou vložkách vloženo vlastnické právo pro Československý stát – Oblastní bytový komunální podnik v Kolíně a v roce 1956 byl zapsán převod správy na Místní národní výbor v Kolíně – Domovní správu. V roce 1959 pak bylo u všech nemovitostí vloženo vlastnické právo pro Československý stát – operativní správu Strojíren Tatra, národního podniku Kolín (následně ČKD Dukla, n. p., Praha, odštěpný závod Tatra Kolín). V kronice tohoto podniku je uvedeno:

„ V roce 1975 opustil poslední obyvatel kolonii Raškovec. Všechny objekty Raškovce jsou v majetku závodu TATRA Kolín. Z domků, které kdysi byly plně obsazeny proletariátem Kolína, se stávaly postupně objekty závodu – slouží jako kanceláře, rozmnožovna, sklady a tak dále. Tatra tak pohltila část kolínského Zálabí [...] Mnoho obyvatel Raškovce pracovalo v závodě Tatra. Po osvobození se postupně stěhovali do lepších bytů, část i do Tatra-domů, které byly osídleny od roku 1950. Závod pak postupně využíval prostorů a opuštěných baráků k svým účelům.“

V roce 1996 se na základě zákona č. 172/1991 Sb. všechny nemovitosti vrátily do vlastnictví města Kolína. V současné době stojí z původních patnácti domů sedm objektů. Dům čp. 1388 (původní čp. 714) je stále v majetku města, byl opraven a slouží jako nájemní dům. Ostatní stojící objekty a pozemky jsou v majetku soukromých firem a osob a slouží převážně k podnikatelským účelům jako kancelářské, výrobní či skladovací prostory.