Název: Hornická kolonie, německy Bergarbeiterkolonie (Arbeiterkolonie), Kohlenfondshäuser
Poloha: Habartov, ulice Koukolova čp. 330–334, 338–340, Roubalova čp. 335–337, 341–346, Černého čp. 347–349
GPS: 50.1799778N, 12.5493925E
Doba trvání: 1923–1925 – dosud
Stavebník: Československý stát
Počet obyvatel: 231 osob ve 40 bytových jednotkách ve 20 domcích (1926)
Spolky: německé hornické odbory, po válce ROH
Události a osobnosti: David Friedmann, Rudolf Wels, František Albert Libra
Autor článku: Michael Rund
Hornickou kolonii Habartov nalezneme v jihozápadní části Habartova blízko bývalé měšťanské školy v Komenského ulici čp. 312, která byla předána do užívání 2. 9. 1923. Dnes v budově působí Základní umělecká škola Habartov. Tato část Habartova zůstala zachována i poté, co byl prostor středu města vytěžen koncem čtyřicátých let 20. století hnědouhelnými povrchovými doly. Skupina 20 domů pro horníky byla umístěna blízko současné silnice Habartov–Bukovany v místní části, která „přežila“ dolování v Habartově a následnou těžbu v prostoru dnešního jezera Medard, které vzniklo na území uhelných velkolomů Medard a Libík.
Investorem hornické kolonie v Habartově byl československý stát, který její výstavbu hradil z Fondu ošacovacího a stavebního. S výjimkou let 1938–1945, kdy kolonie náležela Treuhandstelle für Bergmannssiedlungen im Sudetengau, G.m.b.H. in Brűx, byl stát rovněž vlastníkem kolonie. Projektem, realizací a stavebním dozorem byl pověřen architekt Rudolf Wels, který rovněž zhotovil stavební dokumentaci, včetně axonometrie a stavební situace. (Hornická kolonie Chodov)
Ministerstvo veřejných prací po založení Stavebního fondu hornického (6. 9. 1922) iniciovalo zahájení výstavby za účelem zmírnění bytové krize v hornických oblastech, k nimž náležel i Falknov (Sokolov). Ministerstvo oslovilo řadu architektů, aby předložili své návrhy na typový rodinný domek pro horníky. Vhodnost jednotlivých návrhů byla posouzena a pro realizaci byly vybrány návrhy architektů Kubíčka, Welse a dalších, které po různých úpravách byly umístěny do jednotlivých stavenišť. Ing. arch. Wels použil v případě Habartova návrh domku F. A. Libry a na zastavěnou plochu umístil 20 domků, které sestavil tak, aby splňovaly všechna měřítka moderního bydlení.
Dne 21. 3. 1923 svolal Okresní úřad ve Falknově a Karlových Varech komisionální šetření ve věci obhlídky vytipovaných stavebních pozemků v Chodově, Habartově, Novém Sedle, Falknově a Karlových Varech. Pro hornickou výstavbu v Habartově v blízkosti silnice směr na Dasnice a Bukovany byly použity typové domy architekta Libry, které byly původně zamýšleny pro kolonii v dnes již zaniklé obci Břežánky v okrese Teplice (v Břežánkách byl nakonec realizován typový projekt Otakara Fierlingera). Wels podle dochované axonometrie navrhnul členění zástavby ve čtyřech řadách směrem od jihu: dvojdomek a třikrát dva trojdomky. Zástavba byla nakonec realizována ve čtyřech řadách, a to o jednom dvojdomku a dvou trojdomcích, dvou řadách po třech trojdomcích a jednom trojdomku v poslední řadě. Stavebními pracemi byla pověřena stavební firma Anton Naaff ze Svatavy (Bauunternehmung Anton Naaff Zwodau bei Falkenau a.d. Eger / Zvodava u Falknova nad Ohří).
První stavební etapa zahrnující 14 domků byla ministerstvem zadána 30. 7. 1923. Dne 8. 8. 1923 bylo udělené stavební povolení. Již 13. 12. 1923 bylo ministerstvu ohlášeno, že 14 domků bylo pod střechou. „Kvůli povětří“ měly stavební práce pokračovat na jaře, kdy se měly stavět další tři objekty. Nakonec jich bylo postaveno hned šest. Termín dokončení první stavební etapy zahrnující postavení 14 domků není znám. Druhá stavební etapa zahrnující 6 domků čp. 344–349 byla zadána 8. 10. 1923 a celá dokončena v říjnu 1925. Práce zahradnické získala jako zakázku zahradnická firma J. K. Valeš z Prahy. Zahradnické práce byly zadány 29. 2. 1924 a 23. 10. 1924 bylo z celkové částky 38 657 Kč vyplaceno 20 000 Kč, z čehož můžeme usuzovat, že zahradnické práce probíhaly i v roce 1925.
Celkové náklady na výstavbu kolonie se nakonec vyšplhaly na 1 700 000 Kč, z nichž většinu tvořily náklady na stavební práce (1 499 446,46 Kč), úpravu terénu (50 000 Kč) a zakoupení stavební parcely (30 000 Kč). Architektu Librovi bylo vyplaceno úhrnem 6000 Kč honoráře za použití projektu typového domu, architektu Welsovi dalších 21 000 Kč za stavební dokumentaci a dozor. Překvapivě vysoké byly nepředvídané náklady, které se vyšplhaly na 78 553 Kč. Přesné datum kolaudace první etapy neznáme. Druhá stavební etapa byla ukončena kolaudací 27. 2. 1925 (3 domky) a 20. 11. 1925 (3 domky).
V roce 1926 obývalo v Habartově 20 hornických dvojdomků ve 40 bytových jednotkách 231 osob.
Podle sčítání obyvatel z 31. 12. 1930 žilo v Habartově 3595 obyvatel, 1804 mužů a 1791 žen. Čechů bylo v obci jen 220, většinu místního obyvatelstva tvořili Němci. Hned 2458 osob pracovalo v hornictví. V obci bylo tehdy 20 hospod a 20 prodejen smíšeného zboží. Po druhé světové válce vzniklo severně a východně od kolonie velké sídliště, které zahrnovalo základní občanskou vybavenost.
V Habartově samotném panoval čilý společenský život a spolkový ruch. Německy psaná kronika obce zaznamenala 45 spolků. Ohledně společenského, spolkového a politického života v letech 1924–1990 v kolonii nám podrobnosti nejsou známy. Horníci byli do roku 1945 členy německých hornických odborových organizací.
Kromě jmen architektů Rudolfa Welse (Hornická kolonie Chodov) a Františka Alberta Libry (8. 4. 1891 Český Herálec – 30. 6. 1958 Praha) je hornická kolonie v Habartově spjata rovněž s působením malíře, grafika a ilustrátora Davida Friedmanna (20. 12. 1893 Moravská Ostrava – 27. 2. 1980 St. Louis, Missouri, USA) , výtvarníka židovského původu, který přežil holocaust. Ve dvacátých letech proslul jako talentovaný kreslíř významných osobností berlínského hudebního života. Kreslil i za druhé světové války, například portréty členů pražské židovské obce, většina jeho díla však byla za války zničena či ztracena. V letech 1946 a 1947 pobýval v Habartově, kde nakreslil sérii portrétů s hornickou tematikou. Kresby jsou dnes vystaveny v sokolovském muzeu. V roce 1946 uspořádal v Habartově, Sokolově, Kraslicích a dalších místech Sokolovska výstavu kreseb o holocaustu, kterou museli povinně zhlédnout němečtí obyvatelé v období před jejich odsunem.
Dvacet domů hornické kolonie Habartov blízko dnešní silnice Habartov–Bukovany je dochováno v relativně dobrém stavu. Kolonie přežila dolování v Habartově následnou těžbu v místech dnešního jezera Medard, které vzniklo v prostoru uhelných velkolomů Medard a Libík. Jednotlivé domy jsou opravovány a udržovány. Jsou ve vlastnictví soukromých osob, které objekty upravují podle vlastních představ a finančních možností.
