Název: Bergarbeiterkolonie (Arbeiterkolonie) Chodau, Hornická kolonie Chodov
Poloha: ulice Růžová (Rosengasse), za války Horst Wessel Strasse, 9. května
GPS: 50.2439806N, 12.7441922E
Doba trvání: 1923–1924 (?) – 1968 (?)
Stavebník: Československý stát
Počet obyvatel: 128 osob v 15 domcích s 24 bytovými stranami (1926)
Spolky: Německé hornické odbory, Revoluční odborové hnutí
Události a osobnosti: Rudolf Wels, J. K. Valeš
Autor článku: Michael Rund
Hornická kolonie Chodov se nacházela na severu stejnojmenného města v místech dnešní 3. základní školy. Kolonie stála blízko současné restaurace Sparta na rohu Husovy ulice a náměstí 9. května. Demolována byla patrně kolem roku 1968 při stavbě 3. základní školy a okolní výstavby panelových domů.
Investorem hornické kolonie v Chodově byl československý stát, který její výstavbu hradil z Fondu ošacovacího a stavebního. S výjimkou let 1938–1945, kdy kolonie náležela Treuhandstelle für Bergmannssiedlungen im Sudetengau, G.m.b.H. in Brűx, byl stát rovněž vlastníkem kolonie. Projektem, realizací a stavebním dozorem byl pověřen architekt Rudolf Wels, který rovněž zhotovil dokumentaci, včetně axonometrie a stavební situace.
O výstavbě hornického sídliště bylo rozhodnuto na podzim 1922, kdy Ministerstvo veřejných prací po založení Stavebního fondu hornického (6. 9. 1922) iniciovalo zahájení výstavby za účelem zmírnění bytové krize v hornických oblastech, k nimž náležel i Falknov (Sokolov). Dne 21. 3. 1923 svolal Okresní úřad ve Falknově a Karlových Varech komisionální šetření ve věci obhlídky vytipovaných stavebních pozemků v Chodově, Habartově, Novém Sedle, Falknově a Karlových Varech. Architekt Wels si pozemky v Chodově prohlédl o měsíc později. Pro hornickou výstavbu v Chodově byly použity typové domy architekta Aloise Kubíčka (1887–1970), které byly realizovány rovněž v Záluží u Mostu (1923–1924). O definitivním umístění hornické kolonie v Chodově bylo rozhodnuto na přelomu května a června 1923 a 3. 6. téhož roku proběhla parcelace stavebních pozemků.
Dne 30. 6. 1923 byl signován perspektivní plán celého hornického sídliště. Stavební práce byly zahájeny v létě 1923, protože již 23. 9. 1923 žádala pražská stavební firma Ing. Josef Šimůnek a architekt Václav Šedina proplacení zhotovení základů a sklepů u domků č. VII–XV. Tatáž stavební firma nakonec realizovala výstavbu celé kolonie, zahradnickými pracemi byla pověřena společnost J. K. Valeš z Prahy (účtovala 41 486 Kč). Celkové náklady na výstavbu kolonie se nakonec vyšplhaly na 1 300 000 Kč, z nichž většinu tvořily náklady na stavební práce (1 019 664,09 Kč), úpravu terénu (100 000 Kč) a zakoupení stavební parcely (40 000 Kč). Ačkoliv neznáme přesné datum kolaudace, většina stavebních prací byla realizována na podzim 1924.
Na jižní straně hornického sídliště byly postaveny typové domy architekta Kubíčka BDDDDB (č. I–VI) a BDB (č. VII–IX). Východní část kolonie tvořily domy BDB (č. X–XII) a severní část lokality objekty BDB (č. XIII–XV).
Členění typového domku B bylo následující: malý sklep na ploše 25 % celkové plochy byl přístupný po schodech. V přízemí byl situován obývací pokoj, kuchyně, prádelna s vanou a schodiště. Po stranách krajních objektů byly umístěny přístavby chlévů a dřevníků se záchodem. Zatímco chlév byl přístupný zvenčí, dřevník a záchod byly přístupny ze síně. V podkroví byl situován pokoj, komora, malá půda a schodiště.
Typové domky D měly prostornější sklep na 50 % zastavěné plochy. Přízemí bylo rozšířeno o záchod, v podkroví byly umístěny dvě ložnice, malá půda a schodiště. V podkroví pod valbovou střechou byly umístěny prostorné vikýře, které rozšiřovaly obytnou plochu.
Vnitřní domky měly k dispozici malou samostatnou kůlnu ve stavební dokumentaci označovanou jako kurník (seno) nebo chlév (dříví). Kamna do interiérů byla dodána firmou PRAGA.
Hornická kolonie v Chodově byla tvořena 15 domy s 24 bytovými stranami s úhrnným počtem 128 osob (1926). Dva domky byly určeny úředníkům, ostatní domy měly sloužit dělnickým zaměstnancům. V roce 1926 byly hornické domky obývány obvykle jednou až dvěma domácnostmi. O přidělování bytových jednotek rozhodovala revírní rada. Podáno bylo celkem 43 žádostí, z toho 42 žádostí horníků organizovaných v Unii horníků (Union der Bergarbeiter). Nakonec bylo všech 13 domků přiděleno horníkům sdruženým v Unii.
Ačkoliv v Chodově panovaly v desetiletích kolem světových válek čilý společenský život a bohatá spolková činnost, o společenském životě v hornické kolonii nejsou zatím známy podrobnosti, až na členství horníků v odborových organizacích (Union der Bergarbeiter).
Zřejmě nejvýznamnější osobností spjatou s hornickou kolonií Chodov byl architekt a stavitel Rudolf Wels (1882–1944), který byl v roce 1922 autorem návrhů zaměstnaneckých kolonií v Habartově, Chodově, Rybářích, Novém Sedle a Sokolově. Sídlištěm typových domů navázal na vlastní úvahy a projekty z let 1912 ( Zahradová města ) a 1917 ( Zahradní město pro děti v Lainzu u Vídně ), v nichž řešil sociální bydlení formou domů umístěných do bloků, které vytvářely malá sídliště obklopená zelení. Možná to byla skutečnost, že Wels jako architekt, stavitel a urbanista sám dohlížel v roli stavebního dozoru na své realizace, která přispěla ke skutečnosti, že Welsovy realizace jsou obdivovány dodnes.
S kolonií je rovněž spjato jméno J. K. Valeše, který byl v letech Velké války městským zahradníkem v Hradci Králové a po skončení války působil jako zahradní architekt v Praze na Vinohradech.
Hornická kolonie v Oseku byla demolována nejspíše kolem roku 1968. Dnes je její prostor zastavěn občanskou a obytnou zástavbou typizovaných panelových domů.