Název: Kotěrova kolonie, Nová kolonie, Kolonie státních drah, Kolonie ředitelství drah, Železniční kolonie, Habeš
Poloha: Louny, ulice Kollárova čp. 920, Dykova čp. 951, Čeňka Zemana čp. 936–938, Bezručova čp. 900–905 a 1064, Nerudova čp. 909–920, Jarošova čp. 921–935, Arthura Brejského, Boženy Němcové čp. 906–908, Klicperova čp. 947–950, Máchova čp. 943–946, Alšova čp. 939–942 a Husova čp. 1065–1071
GPS: 50.3575853N, 13.8236897E
Doba trvání: 1911 – dosud
Stavebník: Ředitelství Státních drah v Praze
Počet obyvatel: 969 (1921)
Spolky: nezjištěny
Ud8losti a osobnosti: Jan Kotěra, Otakar Jaroš
Autor článku: Martin Vostřel
Kotěrova kolonie vznikla na východní periferii Loun v průmyslové zóně nad železničním nádražím, a to nedaleko největšího lounského podniku, železničních dílen. Umístění mělo dvě nesporné výhody – nižší ceny pozemků z pohledu stavebníka a blízkost do zaměstnání z perspektivy obyvatel kolonie. Podle původního plánu se měla kolonie rozkládat na rozloze přibližně 700 arů. Z jižní strany měla být ohraničena dnešní ulicí Čeňka Zemana, na západě dnešní Dykovou ulicí a zdí Rolnického akciového cukrovaru, kde se terén prudčeji svažuje. Na severu měla být kolonie vymezena dnešní Husovou ulicí nad hlavním nádražím a východně byla prostorová expanze kolonie v době jejího vzniku determinována starou dělnickou kolonií v Bezručově ulici. Po změně plánů došlo pouze k realizaci tzv. horní vilové části kolonie. Dnes je Kotěrova kolonie ohraničena ulicemi Bezručovou, Kollárovou, Dykovou a Čeňka Zemana.
Již v roce 1873 vznikly v Lounech důležité železniční dílny, které se neustále rozrůstaly a staly se největším místním zaměstnavatelem. Železniční spojení bylo totiž pro všestranný rozvoj města naprosto zásadní. První a nejdůležitější bylo pro Louny spojení s Prahou a Krušnými horami prostřednictvím pražsko-duchcovské dráhy z roku 1872. Později přibyly tratě lounsko-postoloprtská (1894), lounsko-libochovická (1902) a lounsko-rakovnická (1904). Louny ovšem čelily vleklé bytové krizi, kterou se rozhodlo vyřešit Ředitelství státních drah výstavbou nové dělnické kolonie.
„Se zájmem lze projíti Novou kolonií. Úhledné její domky, většinou o jednom patře, pěkně, stylově podle plánů profesora J. Kotěry postavené, rozsazeny jsou porůznu na rozsáhlém jílovém svahu. Červené jejich stříšky, bělavé zdi, zelené žaluzie oken harmonicky se snoubí s četnými zahrádkami a políčky, jež všude do ulic jsou rozhozeny.“ (PROKEŠ, V.: Královské město Louny, s. 4)
Město Louny se na přelomu 19. a 20. století rychle rozrůstalo a čelilo vleklé bytové krizi. Vyřešit se ji snažil největší lounský zaměstnavatel, Ředitelství státních drah. Dráhy nejprve postavily pro své zaměstnance 37 přízemních domků nad hlavním železničním nádražím v dnešní Bezručově ulici. Problém s bydlením však touto výstavbou nebyl vyřešen. Proto se Ředitelství státních drah začalo zabývat otázkou masivnější výstavby domů a rozhodlo se pro stavbu rozsáhlého komplexu dělnických domů vedle nedávno dostavěné kolonie. Tato velká a významná zakázka byla zadána architektu Janu Kotěrovi (1871–1923). Kotěrovi k získání zakázky dopomohly kontakty s vedením Ředitelství státních drah, dvorním radou Janem Brejchou a ředitelem státních drah v Praze Karlem Markem.
Nejstarší plán kolonie signovaný Janem Kotěrou pochází z 12. 11. 1909. Kotěra inspirovaný zahradními městy v západní Evropě se pokusil vybudovat první zahradní město v Čechách. Projekt rozděloval kolonii na dva zhruba stejně velké urbanistické celky. V horní části kolonie, která byla později s jistými obměnami realizována, plánoval architekt vilovou zástavbu, členěnou do devíti nestejně velkých bloků. V horní vilové zástavbě mělo vzniknout 57 domů, včetně prádelen a kostela. Dominantou celé čtvrti se měl stát kostel plánovaný v severozápadní části železniční kolonie.
Zatímco horní část projektované kolonie byla téměř výhradně určena bydlení železničních zaměstnanců, dolní část měla zajistit potřebné zázemí. Byla zde projektována občanská vybavenost jako koloniál, pekařství, řeznictví, ale i obuvnictví, lázně nebo hospoda. Uprostřed dolní části kolonie mělo být velké náměstí se školní budovou. Vše mělo být obklopeno obytnými domy a zelení. V projektu bylo symetricky rozmístěno několik prádelen, ve kterých byly i herny pro děti, aby si zde mohly hrát během práce dospělých. Kotěrův plán obsahoval všechny základní znaky zahradního města tak, jak je o necelé desetiletí dříve zformuloval teoretik moderního urbanizmu Ebenezer Howard (1850–1927). Pro Kotěru to byla velmi zajímavá práce, jak se přiznal v korespondenci s přítelem Richardem Gombrichem: „Je to teď má nejmilejší práce.“
Lze jen litovat, že nedošlo k realizaci celého projektu podle Kotěrova původního návrhu. Donedávna se jako důvod nedokončení kolonie v celém jejím rozsahu uvádělo vypuknutí války v roce 1914. Avšak plán, který je uložen ve Státním okresním archivu Louny, tuto domněnku vyvrací. Zřejmě kvůli snížení dotací došlo již v průběhu roku 1910, nebo nejpozději na počátku následujícího roku k velkým změnám. Objevily se další plány. V roce 1910 Kotěra připravil nejprve jakýsi kompromisní návrh – horní vilovou zástavbu částečně doplněnou ve spodní části nejzákladnějším zázemím. Pravděpodobně na počátku roku 1911 však bylo rozhodnuto vystavět pouze horní vilovou čtvrť. Proto Kotěra vypracoval nový plán, který již počítal pouze se stavbou 54 obytných budov. Jednalo se o kolonii v rozsahu, jak ji známe dnes. Počítalo se však ještě se stavbou kostela. Kostel bohužel nebyl realizován z důvodu omezených financí.
Vlastní výstavba kolonie byla započata v létě 1911. Dne 28. 6. 1911 získalo Ředitelství povolení k parcelaci pozemků a požádalo o vyznačení nových ulic a regulační čáry. 25. 7. 1911 se v Lounech sešla devítičlenná stavební komise, aby projednala schválení plánů a udělení povolení ke stavbě kolonie. Výsledkem bylo postavení 53 obytných domů. Stavba započala na sklonku roku 1911 a její realizací byli pověřeni stavitelé architekt Antonín Karban (1873–1944) a Josef Pokorný z Kralup nad Vltavou a Václav Slaba, stavitel z Lomnice nad Popelkou.
V roce 1912 se uskutečnila první částečná kolaudace kolonie. Týkala se bloků I, III–V, IX a X. Již 17. 1. 1913 se mohla sejít komise, aby zkolaudovala zbývajících 19 domů, které se nacházely v posledních čtyřech nedostavěných blocích II a VI–VIII. Kolonie byla sice uznána za dokončenou, ale stále ještě nebyly dořešeny některé důležité infrastrukturní záležitosti. V srpnu téhož roku si například ředitelství drah stěžovalo na nepravidelný přítok vody do kolonie.
Kotěrova kolonie se skládá z 53 budov, včetně dvou prádelen. V kolonii se nachází devět typů domů. Nejčastější je typ č. 1 pro dvě rodiny, další typy jsou pro čtyři či šest rodin. Největší dům, tzv. Parlament, je zastoupen pouze jednou a bydlelo v něm 11 rodin. Kolonie působí klidným a harmonickým dojmem kompaktního celku, převažuje v ní jednoduchost a účelnost stavebních řešení, doplněná malebnými ornamentálními prvky. Shodné urbanistické elementy dodávají čtvrti ucelený ráz. Prvořadým požadavkem nebyl efekt, ale praktičnost. Velký důraz byl kladen na prosluněnost hlavních obytných místností. Domy jsou lehce ornamentálně zdobeny. Okna s bíle natřenými rámy byla rozdělena příčkami na osm polí a opatřena modrošedými okenicemi. Domy s balkóny měly jednoduché, ale přesto zdobné dřevěné zábradlí. Spodní části domů jsou převážně z pálených červených cihel v kombinaci s režným zdivem. Přírodní barvy materiálů a opakované ornamenty na fasádách umocňují architektonickou jednotu kolonie. Typickým prvkem jsou cihlové balkónové sloupky. Značný důraz kladl Kotěra na početné zastoupení zeleně. Nejenže ulice lemovala javorová stromořadí, ale před každým domem byl ještě zelený pás.
Architekt Jan Kotěra se do Loun vrátil ještě jednou krátce po první světové válce. V roce 1919 vypracoval projekt dolní části původně plánované kolonie, kde měly být vybudovány dva bloky domů s malým náměstím a kašnou. Ani tentokrát nepřistoupilo město ke stavbě domů vstřícně a vedlo s dráhou dlouholeté spory o zaplacení parcelačního poplatku. Nakonec vznikl pouze blok osmi domů, tzv. Osmidomy v Husově a Bezručově ulici čp. 1064–1071. Ty byly poslední realizací slavného architekta v Lounech. Druhý plánovaný blok, který se měl táhnout až k Riegrově ulici, již bohužel nebyl postaven. Nebyl zřízen ani park, který se měl nacházet za oběma bloky.
Kotěrova kolonie bez Osmidomů poskytovala ubytování v celkem 172 bytových jednotkách, v nichž v roce 1921 bydlelo 764 obyvatel. Vezmeme-li v úvahu i nově postavené Osmidomy, poskytla dráha slušné ubytování celkem 969 osobám, což byla tehdy bezmála desetina obyvatel Loun. Jednalo se o zaměstnance dráhy a jejich rodinné příslušníky. Profesní struktura zdejších obyvatel byla velmi pestrá. Nalezneme mezi nimi adjunkty, dozorce výhybek, kancelářského sluhu, klempíře, kováře, kotláře, krejčí, lakýrníky, mědikovce, nádražní mistry, podúředníky, posunovače, skladní dozorce, soustružníky, stavební kresliče, stavební mistry, strojníky, strojvůdce, soustružníky, topiče, truhláře, vlakvedoucí, vozmistry, vrátné nebo zámečníky.
Zajímavé byly i náboženské poměry: v roce 1921 se nejvíce osob hlásilo k Církvi československé (více než 50 %). Na druhém místě byly překvapivě osoby bez vyznání s bezmála třetinovým zastoupením, a teprve na třetím místě byli početně zastoupeni členové římskokatolické církve (16 %). Ke změně ve skladbě obyvatelstva docházelo od konce šedesátých let 20. století, kdy dráha prodala jednotlivé byty původním nájemcům do osobního vlastnictví. Postupně tak přicházeli noví obyvatelé. Přesto v kolonii ještě dnes žije několik drážních zaměstnanců.
Kotěrův původní projekt počítal s plnou občanskou vybaveností na úrovni zahradního města. Měly zde vzniknout koloniál, pekařství, řeznictví, obuvnictví nebo lázně, neměla chybět ani hospoda, škola, kostel či prádelny s pumpami. Vzhledem k nedostatku financí však byla realizována jen horní část kolonie, která disponovala pouze dvěma prádelnami a třemi studnami s pumpou. Prádelny sloužily svému účelu až do konce šedesátých let 20. století. V Jarošově ulici čp. 1199 vznikl počátkem dvacátých let 20. století konzum provozovaný Konzumním spolkem železničních zřízenců. Sídlil jen několik desítek metrů od okraje kolonie. V přízemí tohoto domu se nacházela i hospoda, která byla v provozu do konce šedesátých let 20. století.
Obyvatelé kolonie se do spolkového života aktivně zapojovali na úrovni města či zaměstnavatele. Našli bychom je především v následujících dělnických spolcích: Dělnickém spotřebním družstvu Svépomoc, Místním odboru Spolku strojvůdců, Místním odboru Spolku českých úředníků železničních, Odbočce Zemské jednoty zřízenců drah, Potravním spolku zřízenců c. k. státních drah, Spolku kancelářského personálu c. k. státních drah či Spolku strojních topičů c. k. státních drah Praha–Moldava. Organizováni byli i v dalších spolcích bez vztahu k jejich profesi. Politicky měla většina obyvatel mezi světovými válkami nejblíže k sociální demokracii, později KSČ.
V Kotěrově kolonii čp. 931 se narodil československý důstojník a účastník zahraničního odboje Otakar Jaroš (1. 8. 1912 – 8. 3. 1943). Již v roce 1913 se jeho rodiče František a Anna přestěhovali do Mělníka. Jaroš vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích (1937). Po okupaci Československa uprchl z Náchoda do Polska, následně byl zajat a internován v SSSR. V roce 1942 se stal členem nově budované československé jednotky v Buzuluku pod vedením Ludvíka Svobody. Svobodův armádní prapor byl nasazen v těžkých bojích u obce Sokolovo poblíž Charkova na východní frontě. Na místě zemřelo 86 vojáků, mezi nimi 8. 3. 1943 i Otakar Jaroš. Za prokázanou statečnost byl in memoriam povýšen do hodnosti kapitána a jako vůbec první cizinec byl vyznamenán Zlatou hvězdou Řádu hrdiny SSSR. Otakar Jaroš se stal jedním ze symbolů protinacistického odboje. Jeho jméno dnes nesou ulice v desítkách českých měst, včetně Loun. Jarošovým strýcem z matčiny strany byl František Konopásek (1890–1943), generál československé armády, popravený nacisty v roce 1943.
Až do konce šedesátých let sloužila kolonie jako bydlení drážních zaměstnanců. Koncem šedesátých let dráha domy prodala do osobního vlastnictví nájemníků. Tehdy začala postupná přeměna jednotlivých domů podle potřeb jejich nových majitelů. Obě prádelny se změnily v bytové jednotky, a zanikl tak jediný relikt původní občanské vybavenosti. Měnil se však i přístup ke kolonii jako hodnotnému urbanistickému celku. V roce 1958 byly objekty zařazeny mezi kulturní památky. K dalšímu posunu směrem k větší památkové ochraně došlo v roce 1995, kdy bylo vyhlášeno ochranné pásmo vymezující bezprostřední okolí Kotěrovy kolonie, a to za účelem zamezení případným nežádoucím nebo rušivým zásahům v jejím bezprostředním okolí.
Přes všechny snahy dochází v kolonii od šedesátých let, a zvláště po roce 1989 k mnoha stavebním úpravám, často necitlivým. Byla postavěna řada garáží, původní bobrovku mnohdy nahradila novější krytina, z řady domů zmizely dřevěné okenice a původní okna byla často nahrazena plastovými. Rovněž v interiéru došlo k řadě dispozičních změn, případně k propojení dvou sousedících bytů do jedné bytové jednotky. Ubyla také zeleň, došlo k pokácení původních javorů a jejich částečnému nahrazení jeřábem. Přes řadu přestaveb si však Kotěrova kolonie zachovala i po více než sto letech svůj půvab a neopakovatelnou atmosféru.
V Kotěrově kolonii dnes bydlí mnohem méně obyvatel než dříve. Malé byty příliš nevyhovují rodinám s dětmi, ubývá starousedlíků a nově příchozí majitelé bytových jednotek mnohdy nemají k historii domů osobní vztah. V posledních letech se ovšem zvýšila pozornost širší veřejnosti ke kolonii, kterou navštěvují lidé z okolí i ze vzdálenějších míst, často architekti či zájemci o moderní architekturu. Pro propagaci kolonie se pořádají komentované prohlídky, které se setkávají se značným zájmem. V městském infocentru nebo v lounském muzeu jsou návštěvníkům k dispozici brožurky o Kotěrově kolonii.
Česká televize, Zlatá dvacátá 1920–1929, Jak jsme se rozmáchli: https://www.ceskatelevize.cz/porady/14001765697-zlata-dvacata/221411033180005/.
Prohlídka Kotěrovy kolonie: https://www.youtube.com/watch?v=kSEiudx86wQ
Oslavy 100. výročí narození kapitána Otakara Jaroše před jeho rodným domem v Kotěrově kolonii: https://www.youtube.com/watch?v=tPrVnOUWG9c
