Název: Za Aero (Obecní kolonie a kolonie Čína / V Baráčcích)
Poloha: Praha-Hloubětín a Praha-Vysočany, ulice Kolbenova
GPS: 50.094379646821004N, 14.527882285301024E
Doba trvání: 1924 – sedmdesátá léta 20. stol. (zbytky nouzové kolonie v podobě zahrádkářské kolonie zanikly kolem roku 2004)
Stavebník: Pražská obec, privátní stavebníci
Počet obyvatel: asi 1162 (1930)
Spolky: Slovan, Rudá Hvězda, Jiskra, Trampský pěvecký kroužek, Dělnický cyklistický klub START, Komsomol, Svaz proletářských bezvěrců, Rudá pomoc, odbočka přátel SSSR
Události a osobnosti: Protestní průvod Prahou
Autor článku: David Platil
Pražská nouzová kolonie Za Aero se nacházela na pravém břehu Vltavy na rozhraní městských částí Vysočany a Hloubětín. Vyrostla na polích přiléhajících z jihu k dnešní ulici Kolbenově. Dnes toto území ohraničuje od východu areál tramvajové vozovny Hloubětín a od západu ulice Na Černé strouze. Kolonie se svažovala k jihu směrem do údolí potoka Rokytky.
Nouzová kolonie Za Aero vznikala postupně v letech 1924–1930 a tvořily ji dva stavebně odlišné celky: Obecní kolonie, někdy označovaná samostatně jako Za Aero, a kolonie Čína, jinak zvaná také V Baráčkách nebo Indočína. Kolonie Čína ležela ve východní části území sousedícího s tramvajovou vozovnou Hloubětín a její první dřevěné a vagónové domky byly postaveny již na podzim 1924 (některé zdroje uvádějí až rok 1926). Počátek zděné Obecní kolonie datujeme přibližně do roku 1925, kdy vyrostly západně od původních dřevěných domků v Číně první objekty Obecní kolonie.
Nejbližší spojení s centrem Prahy v počátcích kolonie zajišťovala tramvajová trať z dnešního náměstí OSN v centru Vysočan směrem do Libně. Tato trať, která byla v roce 1948 prodloužena až do Nového Hloubětína, byla v roce 1949 zakončena tramvajovou smyčkou v prostoru dnešní křižovatky ulic Kbelská a Kolbenova. V roce 1951 na ni navázala spojovací trať v Kolbenově ulici do vozovny Hloubětín a dále do Starého Hloubětína. Tyto části pražské tramvajové sítě zanikly při výstavbě Průmyslového polookruhu v roce 1987. Trať v Kolbenově ulici byla následně přeložena za vozovnu.
Území nouzové kolonie Aero získalo své pojmenování podle blízké vysočanské továrny na výrobu letadel Aero, která od západu bezprostředně sousedila se zděnými domky nouzové kolonie. Vznik specifického a pro obyvatele kolonie hanlivého pojmenování Čína vysvětluje řada výkladů. Podle časopisu Devítka vychází z pověsti, kdy se jednoho dne nad kolonií zvedl obrovský šedý mrak, prudký vítr a v dáli burácely hromy. Lidé volali na ty, kteří ještě narychlo dokončovali střechy: „Slez dolů, to bude zase čina!“ Druhý výklad uvádí Ladislav Štěpánek: nějaký novinář údajně viděl ve dvacátých letech v kolonii hocha, který si oblékl příliš velký vlněný kabát po bratrovi, a řekl mu: „Ty jsi jako Číňan!“ Název nouzové kolonie Čína také mohl evokovat urbanistickou neuspořádanost a nesourodost, možná až divokost zástavby, kterou si obyvatelé spojovali s Dálným východem. Jak Obecní kolonie, tak Čína sdílely stejné oficiální označení „Za Aero“, které bylo uvedeno na domovních tabulkách. Pražskou obcí plánované označení „Čína“ místní odmítli jako hanlivé.
Nouzová kolonie Za Aero na pozemcích patřících Pražské obci náleží k tzv. III. a IV. typu nouzových kolonií, jak jej definují Ladislav Štěpánek s Vandou Tůmovou: Starší Čína vznikla jako kolonie III. typu – jednotlivé pozemky na přibližné ploše 15 x 15 m byly pronajímány kolonistům, kteří své provizorní příbytky vybudovali svépomocí, a následně je i sami udržovali stejně jako nejbližší okolí. Naopak domy v Obecní kolonii stavěla přímo Pražská obec, která současně zajistila její údržbu, zpevnění příjezdových komunikací, zavedení elektřiny, vody ad. Vzhledem ke skutečnosti, že pozemky patřily Pražské obci, která zde nouzové stavby povolila, měli kolonisté určitou záruku, že nebudou ihned vystěhováni. L. Štěpánek uváděl, že v případě příkazu k vystěhování běžela osmidenní lhůta na opuštění pozemku.
Obě části kolonie Za Aero vznikly na polích svažujících se k potoku Rokytka na přelomu let 1924 a 1925. Poslední dům Obecní kolonie byl dostavěn v roce 1930. V Číně v prvopočátcích vznikaly pouze dřevěné domky, nebo se bydlelo v upravených vyřazených železničních vagonech. Obvyklým typem stavby bývala jednoduchá, většinou jednoprostorová neomítnutá sloupková konstrukce se sedlovou nebo tabulovou střechou, ze které vyčnívala kovová roura jako komín. Až později kolonisté přikročili k úpravám a přístavbám – vznikaly další místnosti, předsíňky, kuchyně, záchod, kůlny, nová omítka, zateplení rákosem nebo heraklitem apod. Dále se začaly objevovat i zděné domky s třiceticentimetrovou vzduchovou izolací pro lepší udržení tepla. Podobně byly upravovány i původní vagóny, většinou podezděné, které si kolonisté nechali přivézt povozem z železničního nádraží v Bubnech. Obvyklá částka za jeden vagón byla 1000 Kč, další poplatek museli zájemci složit za odvoz na místo v kolonii. K větším modernizacím domů docházelo až po roce 1945.
Obecní kolonie byla od počátku stavěna jako provizorní sídliště zděné zástavby, v němž bylo úhrnem postaveno 24 podlouhlých domů rovnoběžných s ulicí Kolbenovou. Objekty různých dispozic se skládaly z 8–12 bytových jednotek s vlastním venkovním vstupem a předzahrádkou. Dva domy měly atypicky oddělenou kuchyň, čtyři domy měly přístupný i sklep a společnou půdu. V posledním domě čp. 46 postaveném v roce 1930 vznikly obchůdky. O vyšší kvalitě i trvanlivosti zástavby Obecní kolonie svědčí také skutečnost, že zde byly na rozdíl od Číny oficiálně pojmenovány příčné ulice západovýchodním směrem (ulice První až Pátá nebo také Obecní kolonie I až V). Zpočátku platili kolonisté čtvrtletně za obecní byt 180–300 Kčs včetně poplatků za služby. V Číně nájem dosahoval 50 Kč. Později se částka snižovala.
Obecní kolonie byla již od počátku připojena k vodovodní, elektrické a kanalizační síti, nechyběly v ní splachovací záchody a kamna na tuhá paliva. Naopak v Číně došlo k napojení na elektrickou síť a zřízení vodovodních stojanů nejspíše až v letech 1926–1928. Do té doby se zde svítilo petrolejem. Podle plánku Číny zde v roce 1961 existovalo pět vodovodních stojanů, ke kterým byla odstoupením části zahrádek středem kolonie vedena asi 1 m široká ulička. Vodovod zde nebyl nikdy zřízen pro nejednotnost kolonistů v této otázce. Patrně koncem dvacátých let došlo v Číně i ke zpevnění vozovek a výstavbě chodníčků.
Nouzová kolonie Čína se na rozdíl od Obecní kolonie od počátku potýkala s několika problémy, na které upozornil Ladislav Štěpánek. Velmi skromné sociální poměry obyvatel limitovaly jejich investiční možnosti do úprav a vylepšení jednotlivých domů. Kvůli nedostatku vody chodili obyvatelé pro pitnou ke studánce, kde voda pomalu natékala, pro užitkovou vodu naopak k Rokytce. V kolonii nebyla zavedena elektřina, a proto se kvůli chybějícímu osvětlení na ulicích i v domácnostech svítilo petrolejovými lampami. Lokalitu stigmatizovalo i špatné zásobování – pro nákupy bylo nutné ujít asi 1,5 km do centra Vysočan. Cesty byly nezpevněné, a proto se sem obchodníci zdráhali přijet, což se týkalo zejména dodávek uhlí. Souviselo to v neposlední řadě s problémy při silnějším dešti, kdy se v uličkách mezi domky v oranici bývalého pole vytvořilo hluboké bahno, do kterého zapadaly vozy. Na problém se zásobováním a s bahnitými cestami upozornil ve své knize Konec Bahna Prahy prvorepublikový novinář a spisovatel Karel Ladislav Kukla. I přes tyto problémy si místní obyvatelé pochvalovali vlastní zahrádky, klid a dobré sousedské vztahy.
Postupný zánik nouzové kolonie Za Aero se datuje již od šedesátých let 20. století, kdy část území kolonie Čína zabralo Předávací nádraží Praha-východ. V sedmdesátých letech započalo vystěhovávání obyvatel. Dalším velkým zásahem do území bylo v osmdesátých letech rozšíření průmyslové zóny směrem od továrny Aero na východ, čemuž padla za oběť zděná Obecní kolonie. Současně byly postupně demolovány domky v Číně, na jejichž místě ale přetrvávaly až do počátku nového tisíciletí zahrádky. Dnes po nouzové kolonii Za Aero nezůstávají v území žádné stopy. Na větší části území bývalé Číny vzniká moderní developerský projekt.
„Inu, je to opravdu skutečností, že v Praze bytová nouze donutila ‚Dalibora housti‘. Lidé, kteří vskutku neměli kam hlavu sklonit, použili vagonů vybrakovaných a nastěhovali se do nich. Tak povstaly různé kolonie vagonové. Jedna z nich je ve čtvrti vysočanské a bydlí v ní na 300 rodin. Nehledě ku všem obtížím spojeným s takovýmto ‚bydlením‘, přišla bída na tyto ubožáky ještě větší, když začaly plískanice, kdy v Praze téměř denně pršívalo. Okolí kolonie vysočanské, nazvané ‚Indočínou‘, proměnilo se v hluboké bahno a nebylo lze tam ani zpět. Děti nemohou do školy, ježto v bahně by se utopily, nelze přivážet ani potraviny, ani mléko, vozy zabořily by se tak hluboko, že je nelze vytáhnout na pevnou půdu. Uhlíři, mlékaři a zelináři odmítli do těchto ‚džunglí‘ dojížděti, protože již poslední groš tam vydělaný dali na opravu polámaných vozů. Tak, prosím, bydlí obyvatelé sídelního města Prahy doposud!“ (KUKLA, K. L.: Konec Bahna Prahy, s. 148–149)
Podle statistického lexikonu obcí z roku 1934 žilo v lokalitě V Číně (myšlena kolonie Za Aero) 1162 obyvatel v 226 domech: v katastru Hloubětína 950 osob v 181 domě a ve vysočanské části kolonie 212 obyvatel v 45 domech. Tato data můžeme ještě specifikovat podle stavebně odlišných částí kolonie: L. Štěpánek uvedl, že kolonie Čína (tedy jak její hloubětínská, tak vysočanská část) zahrnovala 230–250 domů, z nichž část ustoupila počátkem třicátých let rozšíření ulice Kolbenovy ve prospěch budoucí výstavby tramvajové trati.
Štěpánek dále uvedl, že se významně lišila sociální skladba obyvatelstva dřevěné a zděné části kolonie. Do Číny se stěhovali především nejchudší dělníci přicházející za prací z venkova do Prahy, část pozemků zde získali do pronájmu i vysloužilí vojáci z první světové války. Naopak v Obecní kolonii byty získali údajně „řádní nájemníci“ obecních bytů vnitřní Prahy, kteří museli být vystěhováni, protože v místě jejich původního bydliště byly zřizovány úřadovny.
Podle Ctibora Votrubce podobně jako v dalších pražských nouzových koloniích i zde obyvatelé pracovali především v blízkých továrenských provozech, které vyplňovaly velkou část zástavby Vysočan a Libně, ať už to bylo Aero, ČKD nebo Praga. Někteří zdejší obyvatelé k sobě na byt jako přivýdělek přibrali další méně majetné podnájemníky, a to zejména v začátcích kolonie. Většinu zdejších obyvatel tvořili příslušníci mladých rodin. Po druhé světové válce to byli naopak především senioři, protože mladší generace se již stěhovaly do moderních bytů na sídlištích.
Situační plánek a příčný řez nouzovým domkem čp. 474/1-12 v nouzové kolonii Za Aero (Obecní kolonie) z pera Ladislava Štěpánka (Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Středisko vědeckých informací: Osobní fond Ladislava Štěpánka, sign. 381.
Půdorys přízemí a příčný řez nouzovým domkem čp. 510/10 v nouzové kolonii Za Aero (Čína) z pera Ladislava Štěpánka (Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Středisko vědeckých informací: Osobní fond Ladislava Štěpánka, sign. 381).
Nouzová kolonie Za Aero byla vybudována na periferii Velké Prahy na bývalém poli v bezprostředním sousedství vysočanských továren a od roku 1951 i tramvajové vozovny Hloubětín. Na jih od Číny směrem k Rokytce vyrostla zahrádkářská kolonie Rajská zahrada. V kolonii Za Aero existovala slušná občanská vybavenost: čtyři restaurační zařízení (v Obecní kolonii hostince U Štychů a Na Slovaně a v Číně hostinec U Kubíků a restaurace U Brožků), čtyři konzumy, dvě trafiky, řeznictví a obuvníci, jedno holičství a hokynářství. Kromě těchto provozoven v kolonii působila pobočka spotřebního družstva Včela a kolonisté byli jejími podílníky. Za většími nákupy místní dojížděli do Vysočan. Mezi Čínou a Obecní kolonií vyrostly školní pavilony s mateřskou školou a jeslemi. Děti kolonistů plnily povinnou školní docházku v Hloubětíně v obecné či základní škole se sídlem v ulici Hloubětínská.
Pro kolonii Za Aero byl ve srovnání s ostatními nouzovými koloniemi charakteristický bohatý společenský, spolkový a politický život. Již v prvorepublikovém období v kolonii Za Aero vznikly dva sportovní kluby a dramatické kroužky s vlastním hřištěm a sálem – nepolitický Slovan a k němu přidružený stejnojmenný dramatický kroužek a komunistický spolek Rudá hvězda s dramatickým odborem Jiskra.
Slovan v kolonii působil od roku 1928. Vlastnil kluziště, pingpongové stoly a ujalo se v něm i zápasnictví. Nejspíše v roce 1937 jeho členové postavili jižně od Obecní kolonie stejnojmenný hostinec se sálem pro 200 diváků a s jevištěm. Ochotníci hrávali především komedie a operety, a to za značné účasti obyvatel kolonie. Se svými představeními hostovali i na dalších scénách po Praze. Ve sportovním klubu se později vytvořil i Trampský pěvecký kroužek. Hostinec Na Slovaně zanikl v roce 1948 a s ním brzy i samotný klub.
Dramatický kroužek Jiskra vznikl údajně dříve než Slovan a svá představení hrával v Číně nejprve v hostinci U Kubíků, od roku 1932 U Štychů. Na programu měl jak propagandistické kusy, tak operety. Pořádaly se zde také společenské večírky s tancem a zpěvem. Z výdělku kroužek podporoval především stávkující dělníky. Jiskra zanikla stejně jako Slovan v roce 1948 a v sálu U Štychů bylo zřízeno skladiště.
Dalším významným sportovním klubem působícím v kolonii Za Aero se stal Dělnický cyklistický klub START, který byl i přes své jméno nepolitickým, i když v jeho vedení zasedli komunisté. Klubu se dařilo a v kolonii se těšil značné oblibě. Působilo v něm až 120 členů a podnikal závody, krasojízdy a také výlety po českých hradech a staroboleslavských lesích, do Jevan či Mělníka. Podle L. Štěpánka měla jednou v kolonii sraz celá Pražská cyklistická župa, s níž na tajný výlet vyjelo na 200 cyklistů. Klub START udržoval vztahy s Dělnickým cyklistickým klubem Prosek působícím v Prosecké nouzové kolonii. Klub START byl zrušen v roce 1948 a přičleněn k TJ Sokol. Kromě uvedených spolkových subjektů pořádala v letech 1930–1939 besídky pro děti i místní organizace spotřebního družstva Včela.
Kolonie nikdy neměla vlastní politické orgány, ale na dodržování klidu a řešení sousedských sporů v Číně dohlížel od roku 1928 Pořádkový výbor, v němž početně převažovali národní socialisté. V poválečném období se zde ustanovil Uliční výbor. S kolonií Za Aero je významně spjato místní působení KSČ, která zde měla vlastní organizaci s počtem 300 členů. Místní obyvatelé byli aktivní ve stávkovém hnutí nebo při rozdávání agitačních letáků. Kolonistů se ve svých projevech zastávala komunistická poslankyně Anežka Hodinová-Spurná a údajně i Klement Gottwald, který řečnil v nedalekém Lidovém domě ve Vysočanech. Právě tehdy si obyvatelé kolonie pro velkou podporu KSČ vysloužili přezdívku Rudá Čína. S působením KSČ souviselo i působení dalších levicových organizací (Komsomol, Svaz proletářských bezvěrců, Rudá pomoc, odbočka přátel SSSR). Nutno podotknout, že nezanedbatelná část místních komunistů padla za Protektorátu do rukou gestapa a následně byla popravena.
Obyvatelé kolonie Za Aero byli politicky aktivní a zasazovali se za lepší životní podmínky ve svém bydlišti. L. Štěpánek například připomněl protestní průvod Prahou, který v meziválečném období uspořádali obyvatelé Číny bez ohledu na politickou příslušnost. Součástí průvodu byla dvoukolová kára s nápisem „Tak bydlí dělníci v ‚Číně‘!”
Území pražské nouzové kolonie Za Aero dnes prakticky v žádném ohledu nepřipomíná lokalitu bývalé nouzové obytné zástavby. V místech Obecní kolonie dnes nalezneme prodejnu nábytku Möbelix a část skladového areálu společnosti Pepsi, který zasahuje i na území kolonie Čína. Původní zahrádky ve východní části lokality Čína vystřídal developerský projekt Suomi Hloubětín (aktuálně stále ve výstavbě – prosinec 2022), který má podle developerů odkazovat na finské prostředí, čemuž odpovídají i názvy ulic jako Laponská nebo Saarinenova. Tím je vytvářena úplně jiná místní identita, která nijak nenavazuje na historii zaniklé nouzové kolonie. Plocha bývalé nouzové kolonie je v současném návrhu Metropolitního plánu Prahy označena názvem Nový Hloubětín a je definována jako zastavitelná, transformační, obytná lokalita. Podobně jako blízké brownfieldy prochází a bude procházet další proměnou s cílem výstavby nových bytových objektů a jejich napojení na navrhovanou síť veřejných prostranství a parků, jejichž hlavní osou bude Kolbenova ulice.
